Nekonečný příběh

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nekonečný příběh
Autor Michael Ende
Původní název Die Unendliche Geschichte
Jazyk němčina
Žánry fantasy
Datum vydání 1979

Nekonečný příběh (v německém originále: Die Unendliche Geschichte) je fantasy román Michaela Endeho, poprvé vydaný v Německu roku 1979. V angličtině byl poprvé vydán roku 1983 v překladu Ralpha Manheima jako The Neverending Story. V češtině vydal Nekonečný příběh naposledy roku 2001 Albatros v překladu Evy Pátkové (ISBN 80-00-00957-9).

Děj[editovat | editovat zdroj]

Kniha se zaměřuje na chlapce jménem Bastian Balthazar Bux, který v malém knihkupectví ukradne knihu s názvem Nekonečný příběh. Bastian většinou vystupuje jako čtenář příběhu jiného chlapce Átreje v zemi Fantazie - místa, kde se odehrávají příběhy lidské představivosti a setkávají se postavy z nich. Jak kniha pokračuje, vychází najevo, že někteří obyvatelé Fantazie jsou si vědomi Bastiana a že ten je klíčem k úkolu (zachránit Fantazii), o kterém zatím pouze čte. První část knihy je totiž v podstatě jen sledování cesty hrdiny Átreje. Skrz knihu se Bastian dostává do Fantazie a začíná tam hrát aktivní roli. Tak je zdramatizován zážitek „zachycení“ příběhem. V druhé polovině knihy se rozvíjí řada psychologicky bohatých témat: Bastian se musí vyrovnat s následky svých činů ve světě, který stvořil svými přáními, čelit své temné straně a vrátit se zpět do skutečného světa.

Hlavním tématem knihy je ozdravující síla představivosti - přežití světa Fantazie a skutečného světa je na sobě závislé.

Postavy v Nekonečném příběhu[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • V německém originále stejně jako anglickém překladu se vyskytují dvě barvy písma: červená pro scény ze skutečného světa a zelená pro scény z Fantazie. V češtině (od Albatrosu) je to červená pro skutečný svět a černá pro Fantazii.
  • V němčině každá z šestadvaceti kapitol začíná jiným písmenem v abecedním pořadí (A v první kapitole, B v druhé atd.). Celý německý titul zní Die unendliche Geschichte: Von A bis Z, tedy „Nekonečný příběh: Od A do Zet.“ Příslušné písmeno na začátku kapitoly se vyskytuje i v červenozelených obrázcích Roswithy Quadfliegové. Tyto obrazy naznačují osoby a události v příslušné kapitole. V úvodu tento formát chybí, začíná totiž zrcadlovým obrazem dveří v knihkupectví. V českém vydání od Albatrosu jsou obrázky s písmeny černobílé a na zvláštní stránce, nikoliv jako literála přímo v textu. České vydání však má o jedno písmeno navíc - CH. Kniha tak má o jednu kapitolu navíc, ale jde jen o rozdělení jedné kapitoly na dvě.

Filmy a další adaptace[editovat | editovat zdroj]

Film Nekonečný příběh byl první adaptací románu a byl to nejdražší německý film v dosavadní historii. Do kin přišel roku 1984, režie se ujal Wolfgang Petersen, Bastiana hrál Barret Oliver, Noah Hathaway Átreje a Tami Stronach Dětskou císařovnu. Většinou se točilo v Německu, kromě scén s Barretem Oliverem, které vznikaly v Kanadě. Zpracovává jen první, dobrodružnější část knihy a končí v místě, kdy Bastian vkročí se světa Fantazie. Michael Ende se vyjádřil v tom smyslu, že ho film zklamal. Dosáhl toho, že jeho jméno není v úvodních titulcích, v těch závěrečných už se ale objevuje.

  • Jméno, které Bastian křičí téměř nesrozumitelně z okna, je „Měsíčnice“, jak víme z Endeho knihy.
  • Ve filmu nezazní Bastianovo celé jméno, tedy Bastian Balthazar Bux.

Nekonečný příběh 2, který režíroval George Miller a kde hrál Bastiana Jonathan Brandis, měl premiéru roku 1990. Využívá množství témat z druhé části knihy, ale vypráví nový příběh. Bastian podléhá čarodějnici Xaídě, až mu zůstanou jen poslední dvě přání.

Nekonečný příběh 3, v němž se objevila budoucí hvězda Jack Black, je z roku 1994 a režíroval ho Peter McDonald. Jelikož Endeho kniha už byla vyčerpána, film pouze využívá známé postavy. Bastianův otec se znovu ožení a on tak dostává sestru.

Nekonečný příběh se stal inspirací pro dvě televizní série. Animovaný seriál z roku 1996 vypráví Bastianova další dobrodružství ve Fantazii, zatímco hraný seriál ve 13 epizodách převyprávěl původní příběh. Česká televize vysílala hranou verzi z roku 2001.

V Německu se objevila i hra, balet a opera s názvem Nekonečný příběh. Hudbu k opeře i baletu napsal Siegfried Matthus.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]