Nefelé

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Potrestání Ixíóna. Na fresce z Pompejí Nefelé (sedící uprostřed) přihlíží tomu, jak je Ixíón za trest vpleten do kola (vlevo); v pozadí vše řídí Héra

Nefelé (řecky Νεφέλη, Nefélé) byla v řecké mytologii bohyně oblaků. Byla pramatkou všech kentaurů (koňolidí) a později hrála jednu z hlavních rolí v mýtu o zlatém rouně.

Zeus zhmotnil Nefelé z oblaku (νέφος, néfos – „mrak“), když chtěl, aby se plně projevila drzost a zvrácenost jeho hosta Ixíóna, krále thesálského kmene Lapithů. Ixíón, který byl Diem ze shovívavosti přizván k hostině bohů, začal pomýšlet na svedení Héry. Zeus tedy Nefelé-oblak vytvaroval do podoby své ženy, aby tak uchystal léčku. Ixíón se opravdu s falešnou Hérou vyspal a byl za to tvrdě potrestán; nicméně, ze styku Ixíóna a Nefely se narodil první Kentauros, otec kentaurů.

Později se stala Nefelé manželkou orchomenského krále Athamanta. Měli spolu dvě děti, Frixa a Hellé, které jejich matka milovala a připravila jim šťastné dětství. Časem se však Athamás zamiloval do pozemšťanky, thébské princezny Ínó a zasnoubil se s ní. Svou původní ženu vyhnal; Nefelé se vrátila na nebesa a stihla jeho zemi za trest dlouhým suchem. Nová macecha Ínó nenáviděla Frixe s Hellou a spřádala intriky, jak se jich zbavit. Nechala sestavit falešnou věštbu, že na záchranu země proti neúrodě a hladu je třeba oba sourozence obětovat. Král se zprvu bránil, ale nakonec podlehl.

Děti netušily, co je čeká, ale jejich matka Nefelé nad nimi bděla a pár hodin před obětním obřadem poslala zlatého berana do královského paláce. Děti mu vyskočily na hřbet, beran se vznesl do výše a unášel je pryč na východ. Potom se však nad thráckým mořem stalo, že Hellé se neopatrně rozhlížela, neudržela se, spadla do moře a utonula. Po několik dnů na toto místo padaly matčiny slzy v podobě drobného deště. Na památku malé Hellé byla tato mořská úžina nazvána Helléspontos („Hellino moře“), což jsou nynější Dardanely.

Frixos se šťastně dostal do Kolchidy (pobřeží pozdější Gruzie), kde se ho ujal král Aiétés. Jemu daroval beranovo rouno a král jej nechal střežit. To byl počátek rozsáhlého cyklu příběhů o zlatém rounu, pro něž se po létech vydala velká výprava Argonautů.

Reference[editovat | editovat zdroj]