Naruhiko Higašikuni

Naruhiko Higašikuni
Naruhiko Higašikuni
Narození	3. prosince 1887 ; Kjóto
Úmrtí	20. ledna 1990 (ve věku 102 let) ; Tokio
Příčina úmrtí	srdeční selhání
Místo pohřbení	hřbitov Tošimagaoka
Choť	Tošiko Higašikuni
Rodiče	Kuni Asahiko
Děti	Akicune Awata; Moromasa; Tošihiko Tarama; Morihiro Higašikuni
Příbuzní	Prince Kuniyoshi Kuni, Morimasa Našimoto, Yasuhiko Asaka, Kaya Kuninori a Kuni Taka (sourozenci)
Alma mater	Akademie japonské císařské armády; École spéciale militaire; Vojenská válečná akademie
Profese	politik a voják
Ocenění	velkostuha Řádu květů paulovnie (1908); velkostuha Řádu chryzantémy (1917); Řád zlatého luňáka 1. třídy (1942)
Podpis
Commons	Prince Higashikuni Naruhiko
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Naruhiko Higašikuni (3. prosince 1887 – 20. ledna 1990) byl japonský politik a voják.

Život

Roku 1945 byl prvním premiérem Japonska po druhé světové válce, byť pouhých 54 dní. Ve stejném roce byl krátce ministrem armády. Byl strýcem japonského císaře Hirohita, s titulem prince. Byl jediným členem císařské rodiny, který kdy stanul v čele vlády.

Přestože zastával vysoké vojenské pozice, byl před válkou i během ní v jisté opozici vůči militaristické klice. Na konci války částečně spolupracoval s Američany při vydávání Saipanu do jejich rukou. Tím si získal jejich důvěru. Američané měli navíc informace, že po válce se chystá svrhnout císaře Hirohita, dosadit na trůn nezletilého Akihitu a sám zemi vládnout jako regent.

Tento plán se však nerealizoval, možná i proto, že Hirohito poměrně nečekaně svěřil Higašikuniovi post premiéra s úkolem demobilizovat japonskou armádu a projednat s Američany podobu okupačního režimu. To druhé však Higašikuni nedokázal, když se s Američany neshodl. Po rezignaci pokračoval v zákulisní politice namířené proti Hirohitovi. Ta nebyla nakonec úspěšná a tak roku 1946 Higašikuni požádal císaře, aby mohl opustit císařskou rodinu a stát se prostým občanem. Dostal svolení, ovšem prosadit se v běžném životě pro něj bylo velmi obtížné. Zažil značné obchodní neúspěchy (mimo jiné i se second-handovým obchodem). Pokusil se poté založit vlastní zen-buddhistickou sektu, kterou však zakázala americká okupační správa. Lepší časy pro něj přišly až na konci 50. let, kdy zažil úspěch jeho knižně vydaný deník z válečných časů (Ichi Kozoku no Senso Nikki). Po úspěchu deníku vydal roku 1968 ještě paměti. Zemřel až v roce 1990, dožil se 102 let.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Naruhiko Higašikuni na Wikimedia Commons
Heslo v Encyklopedii Britannnica
Profil na stránkách Spartacus Educational

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Premiéři Japonska od roku 1945

Naruhiko Higašikuni (1945) • Kidžúró Šidehara (1945–1946) • Šigeru Jošida (1946–1947) • Tecu Katajama (1947–1948) • Hitoši Ašida (1948) • Šigeru Jošida (1948–1954) • Ičiró Hatojama (1954–1956) • Tanzan Išibaši (1956–1957) • Nobusuke Kiši (1957–1960) • Hajato Ikeda (1960–1964) • Eisaku Sató (1964–1972) • Kakuei Tanaka (1972–1974) • Takeo Miki (1974–1976) • Takeo Fukuda (1976–1978) • Masajoši Óhira (1978–1980) • Zenkó Suzuki (1980–1982) • Jasuhiro Nakasone (1982–1987) • Noboru Takešita (1987–1989) • Sósuke Uno (1989) • Tošiki Kaifu (1989–1991) • Kiiči Mijazawa (1991–1993) • Morihiro Hosokawa (1993–1994) • Cutomu Hata (1994) • Tomiiči Murajama (1994–1996) • Rjútaró Hašimoto (1996–1998) • Keizó Obuči (1998–2000) • Joširó Mori (2000–2001) • Džuničiró Koizumi (2001–2006) • Šinzó Abe (2006–2007) • Jasuo Fukuda (2007–2008) • Taró Asó (2008–2009) • Jukio Hatojama (2009–2010) • Naoto Kan (2010–2011) • Jošihiko Noda (2011–2012) • Šinzó Abe (2012–2020) • Jošihide Suga (2020–2021) • Fumio Kišida (od 2021)		Státní znak Japonska