Naftalij Aronovič Frenkel
| Naftalij Aronovič Frenkel | |
 |
|
| Narození | 1883 ??? |
|---|---|
| Úmrtí | 1960 Moskva, SSSR |
| Citát | |
| Z trestance musíme dostat všechno v prvních třech měsících – pak ho už nepotřebujeme. | |
Naftalij Aronovič Frenkel (rusky Френкель, Нафталий Аронович, 1883 - 1960) byl občan SSSR a čekista, který proslul jako organizátor práce v gulazích.
Jeho původ není zcela jasný. Alexandr Solženicyn ho popisuje jako "Tureckého Žida narozeného v Istanbulu"[1]. Jiné zdroje o něm hovoří jako o "maďarském továrníkovi".[2] Další tvrdí, že Frenkel pochází z Oděsy.[3] Pak další píší, že byl z Rakouska či Palestiny nebo že pracoval ve Fordově fabrice v USA. Jeho záznam z vězeňské knihy jasně hovoří, že byl z Haify, tehdy součástí Osmanské říše. Odtud se dostal (možná přes Oděsu, možná přes Rakousko-Uhersko) do SSSR, kde je popisován jako 'obchodník'.[4][5]
Absolvoval obchodní školu a obchodoval s dřívím. V Mariupoli založil firmu a brzy se stal milionářem, „lesním králem Černého moře“. Měl vlastní parníky a vydával vlastní noviny Kopejka, které pomlouvaly konkurenty. V první světové válce pašoval zbraně přes Gallipoli.
V roce 1916 větřil v Rusku nebezpečí a převedl svůj kapitál do Turecka, kam i odjel. V letech NEPu přijel do SSSR a na tajný příkaz GPU vytvořil, jakoby z vlastní iniciativy, černou burzu na vykupování skvostů a zlata za sovětské papírové ruble. Pamatovali si jej z dřívějška, důvěřovali mu a zlato proudilo do GPU. Výkup skončil a GPU ho z vděčnosti zavřelo. I chytrák se spálí. Avšak již na Lubjance a po cestě do Solovek navázal kontakt nahoru.
Po příjezdu na Solovky (1927) ho hned oddělili od transportu, umístili do kamenné boudy mimo území kláštera, dali mu k ruce sluhu a dovolili volný pohyb po ostrově. Stal se velitelem ekonomického oddělení (s výhodami svobodného zaměstnance) a vyslovil svou slavnou tezi o využití vězňů: „z trestance musíme dostat všechno v prvních třech měsících – pak ho už nepotřebujeme." Od roku 1928 v Kemu buduje výnosnou přidruženou výrobu. Zakázal tamní noviny, časopisy, divadlo i muzeum. Tisíce lidí zemřelo v důsledku děsivých podmínek v lágru za vlády Frenkela a popravy bez soudu nebyly žádnou výjimkou.
V roce 1929 pro něj přiletělo letadlo z Moskvy a odvezlo ho k audienci u Stalina. Hovořili spolu tři hodiny. Frenkel vypracoval rozsáhlý projekt pracovních táborů po celém severu země a dokázal moskevskému vedení, jak výhodná a efektivní je bezplatná práce vězňů. Vedení SSSR se tento projekt nesmírně zalíbil a první stavbou, na které ho chtěli vyzkoušet, byl Bělomořský kanál.
Vznikla celá síť pracovních táborů, v nichž už v květnu roku 1930 bylo vězněno 171 251 lidí. 3. června téhož roku bylo Radou práce a obrany SSSR přijato konečné rozhodnutí o stavbě kanálu. Práce plynula neuvěřitelným tempem. 1. července 1931 byl dokončen nákres celého projektu, 1. srpna téhož roku byly zahájeny stavební práce a na jaře roku 1933 už po novém kanálu pluly první parníky.
Reference[editovat]
- ↑ Alexandr Solženicyn, Souostroví Gulag, New York, 1973, vol. II, p. 76
- ↑ Malsagov, S.A., Island Hell: A Soviet Prison in the Far North, trans. F.H. Lyon, London, 1926, pp. 61-73
- ↑ Shiryaev, Boris, Neugasimaya lampada, Moskva, 1991, p. 137-8
- ↑ ibid., p. 137-48
- ↑ Rozanov, Mikhail, Solovetskii kontslager v monastire, Moskva, 1979, pp. 174-91
