Nadvarle
| Nadvarle | |
|---|---|
 1. nadvarle, 2. hlava, 3. lalůčky, 4. tělo, 5. ocas, 6. kanálek, 7. chámovod | |
| Schéma nadvarlete: 1. nadvarle, 2. hlava, 3. lalůčky, 4. tělo, 5. ocas, 6. kanálek, 7. chámovod | |
 | |
| Nadvarle je označeno číslem 16 | |
| Latinsky | Epididymis |
| Žíly | pampiniformní plexus |
| Prekurzor | Wolffův vývod |
| MeSH | A05.360.444.371 |
| Gray | 1242 |
Nadvarle (řecky epididymis) je část rozmnožovací soustavy. Je situováno na vrchol varlete, kde leží na jeho horní a zadní ploše. V hlavě nadvarlete se nachází 8–12 vývodných stočených kanálků, jež se spojují ve vývod nadvarlete (ductus epididymidis). Ten tvoří většinu nadvarlete a jedná se o mnohonásobně stočený kanálek. Kdyby se natáhl, dosáhl by délky 6 metrů.[1][2]
Nadvarle je zásobárnou spermií, které se zde uchovávají po dobu přibližně dvou týdnů, během kterých spermie dozrávají, získávají schopnost pohybu a schopnost oplodnění vajíčka. V nadvarleti vzniká i hlenovitý sekret, který má význam pro látkovou výměnu spermií. "Do kanálku nadvarlete se dostávají i makrofágy, které přicházejí stěnou kanálku nadvarlete. Nejsou-li nahromaděné spermie odvedeny při ejakulaci, postupně se rozpadají a jsou fagocytovány makrofágy, které se označují jako spermatofágy."[3] Spermie opouštějí nadvarle chámovodem. Nadvarle je nahmatetelné na zadní straně varlete.
Při přiškrcení nadvarlete dochází k umělé sterilitě, často používané jako druh antikoncepce.
Patologie[editovat | editovat zdroj]
- epididymitida – zánět nadvarlete
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ WEISS, Petr, a kolektiv. Sexuologie. Praha: Grada, 2010. 744 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-2492-8. S. 46.
- ↑ Nadvarle [online]. Wikiskripta [cit. 2018-10-22]. Dostupné online.
- ↑ ČIHÁK, Radomír. Anatomie 2. třetí. vyd. [s.l.]: Grada, 2013. 512 s. ISBN 978-80-247-4788-0.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu nadvarle na Wikimedia Commons
