Nabytí

Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Nabytí (latinsky adquisitio) je právnický termín, kterým se označuje vznik subjektivního práva či povinnosti konkrétnímu subjektu (nabyvateli), v případě derivativního nabytí díky jeho přechodu ze zcizitele.

Římské právo

Římské právo dělilo nabývací způsoby dle způsobu jejich vzniku do několika kategorií:

• nabytí originární (originaria adquisitio) – vznik nového, původního práva nezávisle na právech kohokoli jiného – typicky např. okupace věci,
• nabytí derivativní – vznik práva přenesením práv z jednoho subjektu na druhý - např. dohodou; předchozí majitel práva (který ho převádí) se označuje jako auktor (auctor):
  • nabytí translativní (sukcese, successio) – auktor převádí na nabyvatele právo ve stejném rozsahu, jaký měl on sám; nabyvatel nastupuje do stejné pozice, jakou před tím měl jeho auktor,
  • nabytí konstitutivní – auktor převádí jen část svého práva (např. služebnost).

Související články

• Zcizení