Národní archeologické muzeum ve Florencii

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chimera di Arezzo (Arezzská Chimera)

Národní archeologické muzeum se nachází na Via della Colonna, blízko Piazza della Santissima Annunziata, ve Florencii.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Bylo otevřeno roku 1818. Sídlí v paláci postaveném Guliem Parigi roku 1620 pro Marii Maddalenu de Medici.

Sbírky[editovat | editovat zdroj]

Vystavované předměty jsou etruského, řeckého, římského a egyptského původu. Některé artefakty pocházejí ze sbírky Cosima de Medici.

Arezzská Chiméra
Bronzová socha byla nalezena v Arezzu roku 1553. Její vznik je datován do 4. století př. n. l. Zobrazuje mytologické zvíře – křížence lva, kozy a hada. Zřejmě patřila do určitého souboru sošek. Cosimo I. ji dostal darem od Giorgia Vasariho, který ji po nálezu restauroval. Cosimo ji měl v oblibě, ale později se jí zbavil v domnění, že přináší smůlu.[1]

Françoisova váza

Françoisova váza
Váza (volutový krátér), nazvaná dle svého objevitele, byla nalezena v etruské hrobce ve Fonte Rotella v Chiusi. Autory jsou hrnčíř Ergotimos a malíř Kleitiás. Malba na ní zobrazuje v 6 řadách výjevy z řecké mytologie a je datována do roku 570 př. n. l.

Bucchero pesante
V muzeu lze nalézt ukázky tohoto typu etruské keramiky – z černé hlíny, po vypálení s kovovým leskem, se silnými stěnami a vytlačovaným vzorem. Příkladem je konvice (oinochoé) s držadlem v podobě koně a konvice s býčí hlavou.

l'Arringatore
l'Arringatore (Řečník) – bronzová etruská socha muže 170 cm vysokého, oděného v tógu. Dílo pochází z konce 2. století př. n. l. až začátku 1. století př. n. l. Bylo vytvořeno metodou lití na ztracený vosk ze sedmi odlišných dílů, jež byly posléze spojeny v celek. [2]

Někteří historici tvrdí, že socha byla nalezena v roce 1566 v Sanguineti, okres Tuoro sul Trasimeno, jiní historici naopak prohlašují, že socha byla nalezena v obci Pila Perugia. [3]

Z nápisu na rouchu je známé, že socha představuje významného Etruska jménem Aulus Metellus, rodáka z Perugie nebo Cortony. Je zachycen s gestem upoutávajícím pozornost diváků, jako by začínal řečnit. Levá paže je uvolněná podél těla, zatímco paže pravá je vztažena vzhůru s dlaní směrem dopředu. Pravá ruka, která se při nálezu sochy zlomila[2], je v poměru ke zbytku těla větší a zdůrazňuje tak gesto. [3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KRÁTKÁ, Eva. Cesta do minulosti. Země světa. 11 2006, čís. 11/2006, s. 45. ISSN 1213-8193.  
  2. a b Museo delle antichità Etrusche e Italiche
  3. a b Statua di Aulo Metello