Náprstník velkokvětý
Náprstník velkokvětý
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Digitalis grandiflora Mill., 1768 |
Náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora) je vytrvalá a prudce jedovatá rostlina z čeledi jitrocelovité (Plantaginaceae ). Dříve byla řazena do čeledi krtičníkovité (Scrophulariaceae), avšak toto zařazení bylo po nástupu molekulárně-biologických metod přehodnoceno.
Obsah |
Synonyma [editovat]
- Digitalis orientalis Miller, 1768 - (náprstník východní)
- Digitalis ambigua Murray, 1770 - náprstník hlínožlutý
- Digitalis ochroleuca von Jacquin, 1773 - (náprstník žlutobílý)
- Digitalis flava Georgi, 1802 - (náprstník žlutavý)
- Digitalis milleri G. Don fil., 1838 - (náprstník Millerův)
- Digitalis magniflora Miller, 1768 (nom. inval.) - (náprstník velkokvětý)
- Digitalis media Roth, 1806 (nom. illeg., =D. ambigua) - (náprstník prostřední)
- Digitalis lutea auct. non Linné, 1753 (chybná záměna se skutečným druhem tohoto názvu u některých botaniků) - náprstník žlutý
- Poznámka
- Česká jména synonym, uvedená v závorce, jsou vytvořena překladem latinského jména pouze jako orientační pro potřeby uživatelů Wikipedie.
Vzhled [editovat]
Vytrvalá, 40-120 cm vysoká jedovatá bylina s přímou, obvykle nevětvenou a mírně hranatou lodyhou, nahoře žlaznatě pýřitou.
Listy jsou střídavé, dolní vejčitě kopinaté až přisedlé, horní kopinaté, přisedlé, na rubu chlupaté.
Kvete v červnu až září. Květy vyrůstají v jednostranném hustém hroznu. Jejich koruny jsou trubkovitě zvonkovité, pětidílné, dvoupyské (dolní pysk je chlupatý), s laločnatým lemem. Vně jsou světle žluté, uvnitř navíc hnědě skvrnité.
Výskyt [editovat]
Roste na prosluněných pasekách, kamenitých zarostlých stráních a ve světlých lesích od pahorkatin do hor. Dává přednost vlhkým kyprým, neutrálním až slabě kyselým kamenitým půdám s vysokým obsahem humusu. S oblibou je pěstován jako okrasná rostlina.
Rozšíření [editovat]
Je rozšířena v celé střední Evropě od východní Francie po Ukrajinu, na sever po Baltské moře, na jih po Bulharsko, severní Řecko a severní Itálii. Místy se vyskytuje i v podhůří Kavkazu, jižního Uralu a Altaje.
Obsahové látky [editovat]
Náprstníky patří k velmi dobře chemicky prozkoumaným rostlinám. Ve všech částech rostliny (a zejména v listech) jsou přítomny glykosidy, většinou se steroidním aglykonem, ovlivňující srdeční činnost. Následující výčet obsahových látek je pouhým výběrem nejdůležitějších ze zhruba stovky dosud zjištěných.
Alkoholy [editovat]
Karboxylové kyseliny [editovat]
alifatické kyseliny
aromatické kyseliny
Glykosidy [editovat]
- digitalin
- digitoxin
- digitonin
- desglukodigitonin
- diginin
- digoxin
- gitoxin
- gitostin
- verodoxin
- pelargonidin-3,5-diglukosid
- neogitostin
- purpureaglykosid A a B
- gitorosid
- gitorin
- gitostin
- digifolein
Flavonoidy [editovat]
Chinony [editovat]
Steroidy [editovat]
Převážně se jedná o steroidní saponiny:
Otravy [editovat]
Žvýkání listu náprstníku způsobuje zánět v ústech, nevolnost a zvracení. V případě vypití čaje z náprstníku či konzumaci většího počtu listů dochází k poruchám zraku a srdečního rytmu a ke smrti. Prakticky shodné příznaky i průběh mají otravy dalšími zástupci rodu náprstník, se kterými se můžeme setkat (náprstník červený, náprstník žlutý, náprstník vlnatý), či otravy léky vyráběnými z náprstníků.
V případě otravy je nutno okamžitě vyhledat lékaře. Za první pomoc se považuje vyvolání zvracení a podávání živočišného uhlí a případně projímadel. Při poruchách srdečního rytmu se podává digitalis-antitoxin.
Využití [editovat]
Náprstník je žádaná léčivá rostlina, jako droga se užívají sušené listy (Folium digitalis) k přípravě nálevů a tinktury. Vzhledem k silné jedovatosti se nedoporučuje používat přípravky z náprstníku amatérsky, bez dohledu lékaře nebo zdravotníka. Uvedená droga je také surovinou ve farmakologickém průmyslu k izolaci chemicky čistých glykosidů pro výrobu léků.
V homeopatii se užívá k léčení srdeční slabosti, při poruchách ledvin, depresi, nespavosti a při migréně.
Literatura [editovat]
Květena České republiky, díl 6 / B. Slavík (Ed.). - Praha : Academia, 2000. - S. 352-354. - ISBN 80-200-0306-1