Náboženství v Evropě

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Náboženství v Evropě:      Římskokatolická církev      Pravoslaví      Protestantství      Sunnitský islám      Ší'itský islám      Buddhismus
Kartogram zastoupení Teismu a Ateismu v Evropě (průzkum Eurobarometru v roce 2005) * 75% dotázaných vyjádřilo "víru v Boha" na Maltě, v Turecku, na Kypru, v Rumunsku, Řecku, Portugalsku a Polsku * Více než 25% dotázaných vyjádřilo pozitivní Ateismus ve Francii, České republice, Nizozemsku, Belgii, Estonsku a Německu

Náboženství v Evropě mělo významný vliv na evropské umění, kulturu, filosofii a právo. Evropané se hlásí hlavně ke křesťanským církvím, zastoupena je ale také i víra židovská, hinduistická (u přistěhovalců) a sunnitský islám (hlavně v jihovýchodních oblastech kontinentu a rovněž u přistěhovalců).[1]

V mnoha evropských státech jsou patrné velice silné sekularizační tendence, které se vyznačují jednak odpoutáváním států a jejich zákonů od vztahu k jednotlivým náboženstvím a církvím, jednak výrazným poklesem počtů lidí hlásících se ke konkrétním náboženstvím a církvím a vůbec jevících zájem o ně.

Evropa je místem, kde vznikla a rozvinula se protestantská větev křesťanství.

Religiozita[editovat | editovat zdroj]

V současné Evropě ztrácí teismus své postavení ve prospěch ateismu a náboženství své postavení ve prospěch sekularismu. Evropské státy zažívají pokles v pravidelném navštěvování náboženských obřadů jednotlivých náboženství, stejně jako pokles počtu lidí věřících v Boha.

Průzkum Eurobarometru v roce 2005[editovat | editovat zdroj]

Graf výsledků průzkumu Eurobarometr z roku 2005
Kartogram zemí, kde věří, že existuje duše či nějaká forma životní energie
Kartogram zemí, nevěří v Boha, duši, ani životní energii

Eurobarometr číslo 225 z roku 2005 zjistil, že v průměru 52  % obyvatel členských států Evropské unie věří v Boha, 27  % věří v duši či nějaký druh životní energie, zatímco 18  % nevěří v Boha, duši ani životní energii a 3  % odmítlo odpovědět na otázky.[2] Tato situace se často nazývá „post-křesťanská Evropa“. Byl zaznamenán pokles zbožnosti a pravidelného navštěvování svatostánků (zejména v Belgii, Francii, Německu, Nizozemsku a Švédsku), na druhou však byl zaznamenán i opačný proces, a to zejména ve východní Evropě (zvláště pak v Řecku a Rumunsku; 2 % růst).

Následující tabulka je seznam evropských států seřazených podle religiozity. Data pochází z průzkumu Eurobarometru z roku 2005. V tomto průzkumu byli lidé dotazováni, zda věří v Boha, zda věří v duši či nějaký druh životní energie, či zda nevěří v Boha, ani v duši či nějaký druh životní energie.

Průzkum Eurobarometru v roce 2005
stát víra v Boha víra v duši
nebo životní energii
nevěří v Boha,
ani duši či životní energii
Turecko Turecko 95 % 2 % 1 %
Malta Malta 95 % 3 % 1 %
Kypr Kypr 90 % 7 % 2 %
Rumunsko Rumunsko 90 % 8 % 1 %
Řecko Řecko 81 % 16 % 3 %
Portugalsko Portugalsko 81 % 12 % 6 %
Polsko Polsko 80 % 15 % 1 %
Itálie Itálie 74 % 16 % 6 %
Irsko Irsko 73 % 22 % 4 %
Chorvatsko Chorvatsko 67 % 25 % 7 %
Slovensko Slovensko 61 % 26 % 11 %
Španělsko Španělsko 59 % 21 % 18 %
Rakousko Rakousko 54 % 34 % 8 %
Litva Litva 49 % 36 % 12 %
Švýcarsko Švýcarsko 48 % 39 % 9 %
Německo Německo 47 % 25 % 25 %
Lucembursko Lucembursku 44 % 28 % 22 %
Maďarsko Maďarsko 44 % 31 % 19 %
Belgie Belgie 43 % 29 % 27 %
Finsko Finsko 41 % 41 % 16 %
Bulharsko Bulharsko 40 % 40 % 13 %
Island Island 38 % 48 % 11 %
Spojené království Spojené království 38 % 40 % 20 %
Lotyšsko Lotyšsko 37 % 49 % 10 %
Slovinsko Slovinsko 37 % 46 % 16 %
Francie Francie 34 % 27 % 33 %
Nizozemsko Nizozemsko 34 % 37 % 27 %
Norsko Norsko 32 % 47 % 17 %
Dánsko Dánsko 31 % 49 % 19 %
Švédsko Švédsko 23 % 53 % 23 %
Česko Česko 19 % 50 % 30 %
Estonsko Estonsko 16 % 54 % 26 %

Zastoupení jednotlivých náboženství[editovat | editovat zdroj]

Náboženství v Evropě:      Římskokatolická církev      Pravoslaví      Protestantství      Sunnitský islám      Ší'itský islám      Buddhismus

Křesťanství[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Křesťanství v Evropě.

Většina obyvatel Evropy se stále hlásí ke křesťanství. Většina věřících se hlásí k Římskokatolické církvi v románských zemích, konkrétně Francii, Itálii, Španělsku a Portugalsku. Dále v zemích bývalé Habsburské monarchie: České republice, Chorvatsku, Maďarsku, Rakousku, Slovensku a Slovinsku. Dalšími zeměmi s převahou katolických věřících jsou Belgie, Irsko, Litva a jihozápadní Německo.

K pravoslaví se hlásí většina věřících hlavně ve východní Evropě a na Balkáně. Jednotlivé regionální (či národní) církve spolu sdílí tutéž víru, základní správní – politické principy a liturgickou tradici. Početně nejvýznamnější organizací je Ruská pravoslavná církev.

K některé z protestantských větví křesťanské tradice se hlásí většina věřících v Dánsku, Estonsku, Finsku, Švédsku, některých švýcarských kantonech, severovýchodním Německu, Nizozemsku, Norsku a Spojeném království.

Islám[editovat | editovat zdroj]

Islám se do Evropy rozšířil během Islámské expanze v 7. století. Na Pyrenejském poloostrově existovaly muslimské státy před Reconquistou. Během expanze Otomanské říše na Balkán se islám rozšířil mezi obyvateli podrobených území. Tyto skupiny obyvatel se nachází v dnešní Albánii a Bosně a Hercegovině, Bulharsku, Kosovu a Sandžaku (část Srbska), kde dnes muslimové tvoří početné etnicky různorodé komunity. Muslimské komunity mají tradiční zastoupení v Rusku zejména v Povolží ve středním Rusku a Předkavkazsku. V poválečných letech došlo v Evropě k významné imigraci muslimů z různých zemí.

Muslimové tvoří 95% obyvatel Turecka, 90% obyvatel Kosova, 70% obyvatel Albánie, 40% Bosny a Hercegoviny, 33% obyvatel Makedonie, 18% obyvatel Černé Hory, 10% až 15% obyvatel Ruska, 12% obyvatel Bulharska, 9% obyvatel Francie, 6% obyvatel Nizozemska, 5% Dánska, kolem 4% obyvatel Švýcarska a Rakouska, 3% až 4% obyvatel v Řecku a téměř 3% obyvatel Spojeného království.

Judaismus[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Židé v evropských zemích.

Dějiny Židů v Evropě začínají v dobách Římské říše, na jejímž území byl Judaismus široce praktikován. Během středověku byli Židé terčem diskriminace, pomluv a pogromů. Holokaust připravený nacistickým Německem vyhubil většinu evropské židovské populace. Francie je domovem největší židovské komunity v Evropě.

Buddhismus[editovat | editovat zdroj]

Buddhismus nemá v Evropě s výjimkou ruské Kalmycké republiky, tradiční zastoupení. Počet následovníků osmidílné stesky v celé Evropě prudce stoupá a přesahuje 3 miliony. Tento trend je mimo jiné spojen s imigrací z východní a jihovýchodní Asie.

Ostatní náboženství[editovat | editovat zdroj]

Indická náboženství Hinduismus, Sikhismus a Džinismus mají zastoupení mezi imigranty z jižní Asie především ve Spojeném království, kde se k hinduismu hlásí 1,4 milionu věřících a k Sikhismu 750 000 věřících. Náboženstvím, které v posledních letech nabírá na popularitě, je též Novopohanství s celkovým počtěm věřících něco přes 1 milion.

Oficiální náboženství[editovat | editovat zdroj]

Mnoho evropských států ustanovilo své oficiální církve. Lichtenštejnsko, Malta, Monako a Vatikán za své náboženství prohlašují Katolictví. Dánsko, Island a Norsko se hlásí k Luteránství. Oficiální církví Anglie, nikoliv celého Spojeného království, je Anglikánská církev, jejíž hlavou je britský panovník. Oficiální náboženskou institucí Řecka je Řecká pravoslavná církev. Postavení oficiální církve de facto dosáhla také Gruzínská pravoslavná církev.

Bez vyznání[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Bez vyznání a Sekularismus.

Na počátku dvacátého století začal v různých zemích klesat počet návštěvníků církví a stejně jako počet jejich členů. Tento stav byl vyjádřením sílícího trendu rostoucího agnosticismu či ateismu v Evropské populaci.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Religion in Europe na anglické Wikipedii.

  1. Velká obrazová všeobecná encyklopedie. Praha : Václav Svojtka & Co., 1999. ISBN 80-7237-256-4. Kapitola Evropský kontinent, s. 576. (česky) 
  2. Social values, Science and Technology [PDF]. Evropská komise, 2005-06, [cit. 2010-01-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]