Muhammad Šejbání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Muhammad Šejbání

Abú 'Al-Fath Muhammad (ابو الفتح محمد شیبانی خان), známý jako Šejbání Chán (1451 - 2. 12. 1510), byl středoasijský vojevůdce a chán Uzbeků, jejichž kmeny kolem roku 1500 sjednotil do mocného kmenového svazu. Pocházel z kmene Šibán či Šejbán, což v překladu znamená "pelyněk".

Proslul především nepřátelstvím vůči jinému známému vojevůdci Báburovi z Fergany. pozdějšímu zakladateli Mughalské říše. Roku 1505 Šejbání Bábura vyhnal z jeho sídelního města města Samarkandu a roku 1507 také z Herátu, kam před ním Bábur uprchl. Šejbáního sídlem byla Buchara, která se stala centrum jeho říše, Šajbánského chanátu. Roku 1509 musel čelit povstání Kazachů. To sice dokázal potlačit, ale byl jím oslaben. Jeho oslabení využil perský šáh Ismá‘íl I. z dynastie Safíjovců, který se cítil ohrožen vzrůstem Šejbáního moci. Roku 1510 se Ismá'il a Šejbání utkali v bitvě u Marvu, v dnešním Turkmenistánu. Šejbání byl perskou přesilou poražen. Na útěku byl Šejbání smrtelně zraněn a padl do rukou Peršanů. Šáh Ismá'il nařídil umírajícího protivníka rozčtvrtit a jeho údy rozeslat po území Střední Asie. Z jeho lebky zasazené do zlata dal perský šáh zhotovit číši. Šejbáního potomci přežili jako vládnoucí dynastie v uzbeckém městě Chíva až do konce 17. století. Šejbání Chán proslul krutostí, byl negramotný, ale zajímal se o umění. Byl znamenitý vojevůdce.