Moč
Moč je kapalný odpad vylučovaný ledvinami a po nahromadění v močovém měchýři vyloučený z těla procesem zvaným močení (urinace). Vylučování moči slouží zejména k odstraňování odpadních molekul, filtrovaných z krve ledvinami, a pro udržování homeostázy tělesných kapalin. Mnoho živočišných druhů používá moč také pro pachovou komunikaci.
Složení
Moč je průhledný vodný roztok s barvou od světle žluté po jantarovou. Je to vedlejší produkt nebo odpadní kapalina vylučována ledvinami, transportována močovody do močového měchýře, kde se hromadí, až je odvedena močovou trubicí. Moč se skládá z vodného roztoku metabolických odpadů (např. močovina – urea H2N-CO-NH2), rozpuštěných solí zejména chloridu sodného a dalších organických látek. Tekutiny a materiály filtrované ledvinami a určené stát se močí pocházejí z krve nebo intersticiální (vmezeřené) tekutiny. Složení moči je upraveno procesem reabsorbce, který je řízen hormonálně (AD hormonem (ADH) z hypotalamu při jehož nedostatku vzniká Úplavice močová a aldosteronem). Při tomto procesu (reabsorbce) jsou užitečné molekuly a ionty nutné pro tělo, jako např. glukóza a vápník Ca2+, reabsorbovány přenášejícími molekulami zpět do krevního oběhu. Odtékající tekutina obsahuje vysoké koncentrace močoviny a jiných nadbytečných nebo potenciálně toxických substancí, které budou odvedeny z těla močením. Moč je produkována procesem filtrace, reabsorpce a tubulární sekrece (trubicovitého vylučování). Zdravá moč prakticky neobsahuje glukózu. pH moči je menší než 7, moč je slabě kyselá.
Moč obsahuje velké množství močoviny, výborného zdroje dusíku pro rostliny a je užitečný urychlovač kompostu. Močovina je 10 000 krát méně toxická než amoniak (čpavek) a je vedlejším produktem deaminace (2 molekuly NH3) a buněčných produktů respirace – dýchání (1 molekula CO2) v společné kombinaci.
Vyprazdňování
U člověka vzniká potřeba močit při naplnění močového měchýře 150 ml a při 200 ml se močový měchýř vyklene nad stydkou sponou pánve (tento stav je vhodný pro jeho pohmatové vyšetření). Náplň močového měchýře obvykle nepřesahuje náplň 500 ml. Maximální náplň však může být až 700 ml. Rozhodující funkci při vyprazdňování – mikci – má smrštění svaloviny měchýře a uvolnění zevního svěrače močové trubice a pomocný význam má i stah břišní svaloviny. Centrum pro močení se nachází v dolní části bederní míchy. [zdroj?]
Funkce
Moč je primární metodou vylučování rozpustných odpadních látek tělesného metabolizmu, produktů rozkladu odumřelých buněk a krevních částic, přebytečných či nevyužitých minerálií a stopových prvků, hormonů a enzymů, případně přijatých, pro organismus nevhodných chemických látek a toxinů z těla. Také tyto chemické složky mohou být detekovány, eventuálně i analyzovány rozborem moči (urinalýzou). Urina obsahuje i různé množství nerozpustných chemických směsí a dosud nerozložených biologických odpadů (např. bílkovinných substrátů) z krve, které se mohou více či méně objevovat jako zákal či sediment moči.
I když je moč často považována za 'nečistou', není to pravidlem. V případě ledvinové infekce nebo infekce močového traktu, také i jiné infekce v organismu, může moč obsahovat bakterie či jiné mikroorganismy. Ale obvykle je moč prakticky sterilní když opouští tělo. Po vyloučení však vzdušné či povrchové mikroorganismy, které moč kontaminují, přemění chemické a biologické složky moči mimo jiné i na látky, které jsou odpovědny za charakteristický pach staré moči, při výraznějších onemocněních i za odpudivý zápach "nemocné" moči. Značně páchnoucí je např. čpavek, který vzniká z močoviny. Výraznější bývá také odér z více koncentrované uriny díky vyššímu příjmu mineralizované potravy či nápojů, zvláště není-li zajištěn současně větší příjem základní tekutiny – tedy čisté vody.
Některé nemoci mění kvantitu, konzistenci (hustotu) a složení moči, (např. cukr v moči může být příznakem diabetes mellitus – cukrovky).
Moč indikuje, jak dobře je tělo zásobeno vodou, jak dobře s ní hospodaří. Dostatečné množství vody v těle se obvykle projevuje jasnou, vodě podobnou močí, zatímco dehydrovaný člověk vylučuje hustší, koncentrovanější, tmavě žlutou až hnědou moč. Tu je někdy vidět například ráno po větší konzumaci alkoholu. Pro rozklad alkoholu a vyloučení jeho složek z organismu je sice třeba mnoho vody, moč navíc ztmavne větším odpadem rozkladných látek z jater v krvi. I tyto látky ledviny musí částečně vyloučit do moči.
Využití moči
Z historie je známé všestranné užití moči, používala se jako dezinfekce na rány, či omrzliny. Za první světové války i oficiální směrnice doporučovala jako ochranu proti jedovatým plynům napustit močí kapesník a přiložit ho na obličej - v případě, že nebyla k dispozici maska. Laponci, Sámové (nepřesně Eskymáci) mají rituál, kdy jeden močí druhému přes rameno - možná i díky tomu vzniklo úsloví, že někdo někoho přečural. Existuje také tzv. urinoterapie, kdy pití vlastní moči (či jiné způsoby aplikace) údajně napomáhá při léčbě bércových vředů, zánětech kůže a křečových žil, při léčení plísní a u dalších chorob. „Patří mezi způsoby alternativní léčby, o jejichž účincích lze určitě vést diskuze, ale je fakt, že zdravému lidskému organismu konzumace moči určitě neškodí. Stejné je to i s přikládáním obkladů či zábalů na tělo, na elasticitu či jiné vlastnosti pokožky nemá sebemenší vliv,“ tvrdí urolog MUDr. Martin Jandák. Moč je čirá, obvykle světle žlutá (v zimě bývá o něco tmavší), když je čerstvá, tak téměř nepáchne, může být slaná i trpká, hodně záleží na složení stravy.[1]
Lidská moč je cenným hnojivem. Např. ve Finsku se v některých oblastech vracejí k tomuto starobylému způsobu hnojení.[2] Doporučuje se ředit vodou asi 1:10.[3] V Japonsku moč prodávali rolníkům na zpracování do hnojiv. Ve starověkém Římě byla moč lidí i zvířat používána jako bělící činidlo pro čištění oděvů. V současnosti korporace Port-a-John produkující toalety z města Utica (stát Michigan v USA) vyvinula filtr na sběr medicínsky důležitých proteinů od uživatelů jejích chemických toalet.
NASA testuje přístroj na výrobu pitné vody z lidské moči.[4]
Zlatavá barva moči vedla v minulosti k domněnce, že je způsobena obsahem zlata. Alchymisté věnovali mnoho času pokusům extrahovat zlato z moči. To se jim sice nepovedlo, ale vedlo to k některým zajímavým objevům. Např. bílý fosfor byl objeven německým alchymistou Hennigem Brandem v roce 1669, při destilaci fermentované (kvašené) moči. V roce 1773 francouzský chemik Hilaire Rouelle získal vařením moči organickou sloučeninu močovina.
Reference
- ↑ JANULA, Jan. Otroci sexu : sexuální zvrácenosti a nebezpečné deviace. 1. vyd. Praha: Brána, 2010. ISBN 978-80-7243-451-0.
- ↑ http://minverden.blog.cz/0710/finove-radi-farmarum-zalevejte-lidskou-moci
- ↑ [1] Detailní popis použití moče jako hnojiva, s obsahem živin (anglicky)
- ↑ Astronauti na ISS budou pít filtrovanou moč. Novinky.cz [online]. [cit. 2008-11-14]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu moč na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo moč ve Wikislovníku
