Morušovník bílý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Morušovník bílý

Morušovník bílý (Morus alba)
Morušovník bílý (Morus alba)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: růžotvaré (Rosales)
Čeleď: morušovníkovité (Moraceae)
Rod: morušovník (Morus)
Binomické jméno
Morus alba
L., 1753

Morušovník bílý (Morus alba) je menší opadavý strom z čeledi morušovníkovité (Moraceae). Morušovník bílý je vysoký přibližně 10–15 m. Jeho koruna je poměrně úzká, vysoká a působí křehkým dojmem.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Větve jsou tenké, hladké a velmi křehké. Mladé větvičky jsou na koncích světle zelenavé či žlutohnědé a v některých případech úplně lysé. Nižší větvičky jsou tmavší, tupě hranatě oválné s roztroušenými lenticelami. Starší větvičky černošedé s bílou dření s malými dutinkami. Pupeny jsou 6–10 mm dlouhé se 3–5 pupenovými šupinami, které jsou světle hnědé s tmavým okrajem. Pupeny jsou krátce kuželovité a mírně zploštělé. Na kmenu je v mládí hladká světle hnědá kůra. Borka je hnědočervenavá nebo zelenavě šedá, podélně rozpukaná. Letorosty má poměrně rovné a slabé, zprvu jemně sametově chlupaté, později olysávající. Listy jsou tenké, vejčité, dlouhé 6–18 cm a široké přibližně 8 cm, nesouměrně dlanitě 3–5 laločnaté, v obrysu široce vejčité. Na bázi zaokrouhlené nebo šikmo srdčité, zubaté či laločnaté. Listy jsou na líci hladké a leskle zelené. Na rubu pouze na žilnatině pýřité. Listy vykazují Heterofylii, což je schopnost vytvářet na jednom exempláři odlišné tvary a velikosti listů. Palisty kopinaté, opadavé. Řapík je dlouhý kolem 2 cm, silněji chlupatý, na lící žlábkovitě vyhloubený. Listové jizvy jsou na značně vyniklých listových polštářcích.Květenství je jednodomédvoudomé v úžlabních vejčitých klasech. Samčí květy jsou ve dlouze stopkatých, světle žlutých jehnědách. Samičí květenství spíše hlávkovité až válcovité a vzpřímené. Blizny jsou lysé, plodenství je 10–25 mm velké, bílozeleně nebo načervenale zbarvené. Plod moruše dozrává v létě, dužnatí a uzavírá drobné nažky, celek je vejčitě válcovité plodenství. Moruše má až černé zbarvení, je jedlá, ale nevýrazné slabé chuti.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Morušovník bílý pochází z Číny, ale je už staletí vysazován ve Středozemí nebo v teplejších krajích Střední Evropy.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Tento strom vyžaduje odvodněnou, dobře úrodnou půdu vystavenou horkému slunci. Jedná se o jeden z nejpozději jarně rašících stromů. Doba květu je v květnu a červnu.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Morušovník bílý je krmnou rostlinou housenek nočního motýla bource morušového (Bombyx mori). Ačkoliv imágo tohoto motýla potravu nepřijímá, housenky konzumují velké množství morušovníku. Sklízení listů morušovníku bílého je tradicí převzatou z východní Asie a ještě dnes se provádí ve velkém rozsahu ve Francii. V době druhé světové války měl být chov bource morušového zaveden v Německu. Proto také z této doby pochází vysazování morušovníku bílého ve školních zahradách. Aby se z co možno nejmenší produkční plochy sklidilo co nejvíce listí, tak se stromy často sestřihují, čímž se hustě rozvětví. Chov housenek bource morušového pro výrobu hedvábí z kokonů je v Evropě prokázán od 16. století. U nás se také často vysazuje v parcích, zahradách, podél cest pro sladkokyselé plodenství. V Čechách byl chov bource morušového zaveden v 17. století Albrechtem z Valdštejna. Československý hedvábnický průmysl měl v poválečných letech vysokou úroveň. Ročně se dováželo a zpracovávalo až 500 tun surového hedvábí. Bohužel bylo roku 1963 naše hedvábnictví zcela zrušeno.

Podobné druhy[editovat | editovat zdroj]

Podobným druhem je morušovník černý (Morus nigra), což je teplomilný druh a v České republice se pěstuje zcela výjimečně. Jeho plody se v evropském podnebí vytvářejí pravidelně a chutnají lépe než plody morušovníku bílého. Plody jsou podobné černým malinám. V místech s horkými léty vyrostou morušovníky černé až v 15 m vysoké stromy.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERVENKA, CIGÁNOVÁ, Martin, Katarína. Klíč k určování dřevin podle pupenů a větviček. Praha : SPN, 1980. 272 s.  
  • HEJNÝ, SLAVÍK, Slavomil, Bohumil. Květena České republiky, 1. díl. Praha : Academia, 1988. 557 s.  
  • VERMEULEN, Nico. Encyklopedie stromů a keřů, 2. vydání. Nizozemsko : Rebo, 1995. 288 s. ISBN 80-7234-093-X.  
  • KISLINGOVÁ, Iva. Mgr.. Brno, 2006 [cit. 2.5.2014]. 60 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce RNDr.Pavel Hyršl, Ph.D.. Dostupné online.