Moravská nacionální sociální strana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mapa Protektorátu Čechy a Morava (stav z let 1942–1945)

Moravská nacionální sociální strana byl kolaborantský moravistický subjekt,[1] působící v době Protektorátu Čechy a Morava na Brněnsku a Tišnovsku na jižní Moravě.[1] Měl 150 až 300 registrovaných členů.[1] Po roce 1942 přestal vyvíjet činnost, zanikl na počátku jara 1943. Jeho vůdcem byl Eduard Pitlík.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Moravská nacionální sociální strana vznikla v březnu 1940 přeměnou z uskupení s názvem Zemské vedení moravských fašistů - ZVMF, známého též jako Autonomní složka strany českých fašistů – odbočka Brno. Vůdčí osobností ZVMF byl Josef Miroslav Tichý, zahradník z Tišnova, a Eduard Pitlík, komisař brněnské berní správy.[1][2] Tichý s Pitlíkem vznik i program ZVMF okamžitě oznámili vedoucímu NSDAP v Brně a byly jim bezplatně poskytnuty tři místnosti v budově spolkového domu nacistické organizace Nationalsozialistisches Kraftfahrerkorps. Ustavující a náborová schůze ZVMF za účasti asi 60 účastníků se konala 10. února 1940.[1]

7. března 1940 byl Tichý zbaven vůdcovství ZVMF pro údajné panslavistické smýšlení a vůdcovství se ujal Pitlík. Pitlíkovou představou bylo vytvořit ze ZVMF moravskou obdobu NSDAP. ZVMF přejmenoval na Moravské národní socialisty a v červnu 1940 definitivně na Moravskou nacionální sociální stranu.[2] Moravská nacionální sociální strana se ostře vymezila vůči Národnímu souručenství, které podle ní bylo „předvojem a nositelem židovské demokracie, plutokracie, židobolševické buržoazie a zpuchřelého intelektualismu“ a žádala jeho zrušení na území Moravy.[1]

Program a činnost[editovat | editovat zdroj]

Strana prohlašovala Moravu za autonomní součást Velkoněmecké říše, hlásila se ke spolupráci s NSDAP, byla antisemitská, jako nejvyššího státního vůdce uznávala Adolfa Hitlera[1] a požadovala zavedení samostatné moravské národnosti[3] namísto české.[1]

Po vzoru NSDAP a jejích oddílů SS a SA strana vytvořila Ochranný sbor (obdoba SA) a Elitní sbor (obdoba SS). Oba sbory měly prosazovat politiku strany, tedy antisemitismus a vypjatý moravský nacionalismus. Jak Ochranný sbor, tak Elitní sbor měly vlastní uniformy – černé jezdecké kalhoty, tmavošedou košili s černou vázankou a červenožlutou páskou na levém rukávu. Proti oběma sborům zasahovala protektorátní policie, protože porušovaly vyhlášku protektorátního ministerstva vnitra o zákazu veřejného nošení stejnokrojů a jejich součástek členy českých spolků, korporací a skupin. (Vůdce strany Pitlík se před soudem neúspěšně hájil, že se na něj vyhláška nevztahuje, neboť je moravské národnosti, a dostal za nošení uniformy Ochranného sboru pokutu 200 korun.)[4] Oba sbory tak existovaly pouze v průběhu roku 1940. Jejich členy byly řádově desítky mužů. Vrchním velitelem obou sborů byl vůdce strany Pitlík.[3]

Většina členů Moravské nacionální sociální strany byla v minulosti trestána. Rekordmanem byl obchodník František Koudelka, trestaný celkem 24krát za podvody.[3]

Význam a nebezpečnost strany nespočívala v tom, že by svou činností ovlivňovala veřejnost, ale v její spolupráci s gestapem.[5] Strana nikdy nedosáhla významu, o kterém její předsednictvo snilo, a její extrémní a kolaborantský program neoslovil potenciální členstvo.[4] Straně nepřála též snaha německých okupantů vytvořit velké a snadno kontrolovatelné organizace na úkor voluntaristických skupinek, složených z obtížně zvladatelných živlů.[1]

Po roce 1942 strana přestala vyvíjet činnost[1] a zanikla na počátku jara 1943.[4]

Josef Miroslav Tichý byl v roce 1946 jako kolaborant a udavač popraven. Eduard Pitlík úspěšně požádal o německé občanství, prodělal vojenský výcvik, nastoupil do německé armády a 8. ledna 1945 padl na východní frontě.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j Miroslav Mareš, Marek Suchánek: Moravská nacionální sociální strana (stať zpracovaná v rámci výzkumného záměru „Etnika, minority a marginalizované skupiny v České republice“)
  2. a b Pejčoch (2009), str. 141.
  3. a b c Pejčoch (2009), str. 142.
  4. a b c d Pejčoch (2009), str. 143.
  5. Pasák (1999), str. 285.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]