Montessoriovská škola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Montessoriovská škola (montessori pedagogika) je alternativní výchovně vzdělávací program, který postupuje dle zásad navržených lékařkou a pedagožkou italského původu Marií Montessori (1870 – 1952) na počátku 20.století. 

Pedagogika typu Montessori je zaměřena na podporu dítěte při rozvíjení jeho poznatků a dovedností.[1] Dítě je považováno za osobnost od přírody dobrou, jež by měla být ve své činnosti dospělými podporována. Aktivity dítě provádí pro uspokojení sebe sama, ne vyučujícího. Samotné učení by pak mělo probíhat bez zbytečného stresu a dalších projevů s negativním dopadem na psychiku dítěte.[2]

Počátky Montessori pedagogiky lze datovat na 6. ledna 1907, kdy Maria Montessori otevřela Dům dětí (Casa dei Bambini), školku určenou pro padesát sociálně slabých dětí od tří do šesti let. První Dům byl vybaven stroze a první pomůcky byly vyrobeny v zařízení pro mentálně retardované, kde Montessori předtím pracovala. Primární snahou Domu bylo odstranění vzdělávacích a výchovných problémů.[3]

Třída v Montessoriovské škole

Výukové principy v Montessoriovské škole[editovat | editovat zdroj]

Montessori svou výuku založila na tvrzení, že „Lidská osobnost, ne výchovná metoda musí být brána v úvahu“.[4] Dítě by mělo být respektováno a považováno za samostatně vyvíjející se bytost. Na učitele nenahlíží jako na autoritu, ale jako na rovnocenného partnera, jehož hlavním úkolem je usilovat o vytvoření vhodného prostředí pro učení žáka.[1]

Výuka v Montessoriovské škole se řídí několika principy, mezi něž patří:

  • Podpora činnosti dítěte
  • Nenapomínání, absence trestů
  • Neautoritativní, nenátlakový přístup
  • Učitel jako facilitátor, průvodce dítěte
  • Užití materiálů a pomůcek s ohledem na věk a psychický vývoj dítěte
  • Přiměřené užití uznání, snaha o nevybudování závislosti dítěte na pochvalách
  • Posílení zdravého sebevědomí a sebedůvěry dítěte, podpora jeho bezpečí
  • Princip tzv. dělené odpovědnosti (dítěti je poskytována svoboda pouze v těch případech, kdy je schopno s ní adekvátně naložit)
  • Dítě aktivně přispívá ke konstrukci svého vzdělání
  • Možnost volby materiálů a pracovního místa
  • Chápání chyb jako nutnosti hlubšího procvičení učiva
  • „Připravené prostředí“ v Montessori třídě beroucí v potaz vývoj žáků a jejich schopnosti[1][2][5]

Montessori třída

V Montessori třídě je uplatňován princip připraveného prostředí. Prostor bývá uspořádán do koutků. Užívaný nábytek je velikostně uzpůsoben potřebám dítěte, přičemž je kladen důraz na snadnou manipulaci s ním. Při výuce je užíván specifický metodický materiál či Montessori pomůcky. Učivo je pro snadnější pochopení řazeno od jednoduchého ke složitějšímu. Montessoriovská výuka je založena i na tzv. skutečných aktivitách, kdy dítě např. pere prádlo, stará se o rostliny a zvířata. V Montessori třídě se rovněž dítě může volně pohybovat a věnovat se své činnosti tam, kde je mu to příjemné. Povětšinou děti bývají ve smíšených věkových skupinách. Hodnocení prací a známkování probíhá slovně.[6][7]

Montessoriovské školy v České republice[editovat | editovat zdroj]

Před rokem 1989 nebylo v České republice možné uplatňovat alternativní pedagogické koncepce. Česká společnost je s principy Marie Montessori seznamována teprve v průběhu 90. let.[8] Podíl Montessori mateřských a základních škol je však stále nižší než v ostatních zemích, což lze přičítat i historickému vývoji. Ačkoliv se jejich počet neustále zvyšuje, Montessori školy tvoří pouze 0,2% ze všech základních škol s 1. stupněm, přičemž v Německu se toto číslo pohybuje okolo 2%.[1]

V současné době (5.12.2014) jsou principy Montessori pedagogiky uplatňovány na více jak třiceti základních a sedmdesáti mateřských školách po celé České republice. Nejvíce jsou zastoupeny v Praze a dalších velkých městech.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d KORCOVÁ, Kateřina. Role učitele ve škole Montessori. Studia Paedagogica [online]. 2007, roč. 55, č. 12 [cit. 2014-12-05]. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/studia-paedagogica/article/view/447/603
  2. a b KASPER, Tomáš a Dana KASPEROVÁ. Dějiny pedagogiky. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, s. 139. Pedagogika (Grada). ISBN 9788024724294.
  3. MONTESSORI, Maria. Tajuplné dětství. Vyd. 2., V Tritonu 1. Praha: Triton, 2012, s. 71-74. ISBN 9788073873820.
  4. Maria Montessori. In: Společnost Montessori,o.s. [online]. 1999, 2013 [cit. 2014-12-05]. Dostupné z:http://www.montessoricr.cz/maria-montessori/
  5. TORRENCE, M., 2012. Montessori Education: An Idea Whose Time has Come?. Montessori Life, Summer, roč. 24, č. 2, s. 18-23. ProQuest Central. ISSN 10540040.
  6. Základní principy Montessori pedagogiky. Montessori: Vzdělávací rodinné centrum [online]. 2009 [cit. 2014-12-10]. Dostupné z: http://www.montessori-brno.cz/montessori-metoda/zakladni-principy.html 
  7. Srovnání Montessori a tradiční pedagogiky. Základní škola Perlička [online]. 2012 [cit. 2014-12-10]. Dostupné z: http://www.zsperlicka.cz/vyuka-a-vzdelavaci-program/srovnani-montessori-a-tradicni-pedagogiky/ 
  8. Montessori pedagogika a české země. In: Společnost Montessori,o.s. [online]. 1999, 2013 [cit. 2014-12-05]. Dostupné z:http://www.montessoricr.cz/montessori-pedagogika-a-ceske-zeme/
  9. Mapa Montessori MŠ a ZŠ. In: Společnost Montessori,o.s. [online]. 1999, 2013 [cit. 2014-12-05]. Dostupné z:http://www.montessoricr.cz/mapa-montessori-ms-a-zs/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]