Montcalm (1933)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Montcalm
Montcalm
Základní údaje
Vlajka
Typlehký křižník
TřídaLa Galissonnière
Zahájení stavby1933
Spuštěna na vodu16. října 1935
Uvedena do služby4. prosince 1937
Osudvyřazen 1970
Takticko-technická data
Výtlak7600 tn (standardní)
9120 tn (plný)
Délka179,5 m
Šířka17,48 m
Pohon2 turbínová soustrojí
4 kotle
81 000 hp
Rychlost32 uzlů
Posádka540
Pancířboky 102 mm
paluba 51 mm
věže 102 mm
Výzbroj9× 152 mm (3×3)
8× 90 mm (4×2)
8× 37 mm (4×2)
12× 13,2 mm
4× 550mm torpédomet (2×2)
(1943):
9× 152 mm (3×3)
8× 90 mm (4×2)
24× 40 mm (6×4)
16× 20 mm (16×1)
4× 550mm torpédomet
Letadla1 katapult

Montcalm byl francouzský lehký křižník třídy La Galissonnière, pojmenovaný na počest markýze de Montcalm.

Na počátku války se loď věnovala především doprovodu spojeneckých konvojů. Po německé invazi do Norska byl Montcalm vlajkovou lodí francouzských válečných lodí na tomto bojišti (v této roli vystřídal leteckým útokem poškozený lehký křižník Émile Bertin) a později také kryl evakuaci spojeneckých vojsk z města Namsos.

V době porážky Francie Montcalm kotvil v Alžíru a zůstal věrný vládě Vichistické Francie. Po útoku Royal Navy na Mers-el-Kébir byl odvolán do Toulonu. V září 1940 Montcalm a jeho sesterské lodi Gloire George Leygues bez problémů pronikly z Toulonu skrze Gibraltarský průliv do Casablancy a později do Dakaru.

Na stranu spojenců se loď připojila až v roce 1942 po vylodění v Severní Africe a likvidaci zbytku Vichistické Francie Německem. Křižník se poté připojil k silám Svobodných Francouzů a v roce 1943 v USA prodělal přezbrojení a modernizaci, během které byla zesílena její protiletadlová výzbroj. Do konce války pak Montcalm bojoval na straně spojenců. V roce 1944 podporoval spojenecké vylodění v Normandiijižní Francii. V roce byl 1961 vyřazen a až do svého sešrotování v roce 1970 používán jako ubytovací plavidlo.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku French cruiser Montcalm na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]