Prokaryota
Prokaryota z řeckého pro (před) a karyon (jádro), též prvojaderní je označení pro evolučně velmi staré organismy, které vznikly před 3-3,5 miliardami let. Pravděpodobně jsou vůbec nejstaršími buněčnými organismy. Prokaryotická buňka je podstatně jednodušší než buňka eukaryot.
Do skupiny prokaryotických organismů řadíme domény bakterie a archea. Především dříve byly také tyto organizmy nazývány Monera.[1][2]
Obsah |
Vlastnosti prokaryot [editovat]
- Související informace naleznete v článku prokaryotická buňka.
Prokaryota jsou vždy jednobuněčné organismy, nikdy netvoří funkčně a morfologicky diferencované tkáně, ale mohou tvořit kolonie. Velikost prokaryotické buňky se obvykle pohybuje mezi desetinami a desítkami mikrometrů. Mimo jiné se předpokládá, že tomu tak je i proto, že difúze, na kterou se musí prokaryotické organismy při transportu látek spoléhat, není při větších velikostech dostatečně účinná. Tuto teorii ovšem značně zpochybňuje existence obrovských bakterií Epulopiscium fishelsoni a Thiomargarita namibiensis, které dorůstají délky kolem 0,5 mm.
Znaky společné s eukaryotickou buňkou [editovat]
- Podrobnější informace naleznete v článku poslední univerzální společný předek.
- Prokaryota, jako každé živé organismy, obsahují nukleovou kyselinu, nositelku genetické informace. Je to vždy DNA.
- Syntéza proteinů probíhá na ribozomech, které jsou u prokaryot pouze volně uloženy v cytoplazmě. Prokaryotické ribozómy (70S) jsou menší než ribozomy eukaryot (80S).
- Buňka je od okolního prostředí oddělena semipermeabilní (polopropustnou) cytoplazmatickou membránou.
Znaky vlastní pouze prokaryotické buňce [editovat]
- V buňkách prokaryotických organismů je přítomen tzv. nukleoid – obdoba skutečného jádra u eukaryotických organismů. Jeho cirkulární DNA (tzv. chromozom) není ohraničena jadernou membránou, ale je umístěn v cytoplazmě. Řetězec DNA je asi 1000x delší než délka celé buňky (cca 1,4 mm), je proto složitě zatočen a na několika místech připevněn k cytoplazmatické membráně. Chromozóm neobsahuje histony.[zdroj?]
- Je chráněna buněčnou stěnou, která obsahuje peptidoglykany.
- Buňka může obsahovat plazmidy, úseky DNA, které se mohou v případě potřeby včlenit do chromozomu. Nejsou pro buňku nepostradatelné, občas ale mohou nést enormně důležitou genetickou informaci (např. gen pro odolnost vůči antibiotiku)
- Cytoplazma není rozčleněna na kompartmenty, chybí organely vlastní eukaryotickým buňkám.
- U fotosyntetizujících prokaryot jsou přítomny thylakoidy, pigmentem je u sinic chlorofyl, fykocyanin nebo fykoerytrin, u bakterií bakteriochlorofyl.
- Většinou prokaryotických organismů se množí příčným dělením, nemají mitotický aparát (dělící vřeténko)
- Prokaryota mohou nést bakteriální bičík(y), které jsou zcela jinak utvářený než bičíky eukaryot.
Způsob života [editovat]
Prokaryota je skupina zahrnující jak heterotrofní tak autotrofní, jak fototrofní tak litotrofní organizmy. Osidlují všechny typy prostředí, žijí a prospívají v širokém rozmezí teplot, přežívají vysoké hodnoty radiace. Bakteriální Spory mohou zůstat životaschopné mnoho let, přežívají i na povrchu družic na oběžné dráze Země. Některé žijí volně, jiné jsou symbionty eukaryotických organismů nebo i patogeny.
Systém [editovat]
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ H. F. Copeland. The Classification of Lower Organisms. Palo Alto : Pacific Books, 1956.
- ↑ R. H. Whittaker. New concepts of kingdoms of organisms. Science. 1969, roč. 163, s. 150–160.
Související články [editovat]
