Mohendžodaro
| Mohendžodaro | |
|---|---|
| Světové dědictví | |
 |
|
| Smluvní stát |  Pákistán |
| Typ | kulturní dědictví |
| Kritérium | ii, iii |
| Odkaz | 138 (anglicky) |
| Zařazení do seznamu | |
| Zařazení | 1980 (4. zasedání) |
Mohendžodaro (Pahorek mrtvých, urdsky موئن جودڑو) bylo starověké město ležící asi 600 km od Harappy jihozápadním směrem, rozkládající se na břehu řeky Indu o rozměrech asi 85 hektarů. Není to však jediné naleziště pozůstatků harappské kultury a to v rozmezí let 3000 a 1500 př.n.l. Počet podobných sídlišť se blíží ke stovce a to v území od Rúparu po Lóthal. V současné době se nachází v pákistánské provincii Sind. Dalšími městy harappské civilizace byly Amri, Kalimangan a přístav Lóthal.
Město bylo opuštěno okolo roku 1900 př. n. l. a bylo objeveno v roce 1922 indickým archeologem Rakhaldas Bandyopadhyayem.[1]. Rozsáhlé vykopávky byly učiněny až pod vedením 20. století anglického archeologa Johna Marshalla.
Pro svou mimořádnou historickou hodnotu byla celá oblast v roce 1980 zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO.
Obsah |
Popis města [editovat]
Zajímavým rysem těchto sídlišť je plánovitost a vysoká civilizační úroveň. Mohendžodaro má rovnoběžné hlavní třídy, protínající se v pravém úhlu o šířce až 10 metrů. Domy jsou vybudovány z pálených cihel, mají vnitřní dvorky s ohništi a studnami a většinou jsou dvou či vícepatrové. Do dvora vedla velká okna, do ulice pouze větrací otvory. Dále jsou vybaveny koupelnami a splachovací záchody mají odtok do krytých kanálů pod ulicemi. Město obklopovalo úrodné území a díky své poloze mohla ovládat i říční obchod. Tudíž můžeme říct, že se jedná o nejdokonalejší systém udržování čistoty starověkých kultur Předního východu.
Mohendžodaru vévodí citadela. Je postavena na hliněném návrší o výšce 16 metrů a rozměrech 200x400 metrů. Centrum citadely tvoří komplex velkých lázní – bazén s dlážděným dnem a je navíc obehnán místnostmi. Zřejmě zde lázně sloužily kultovním účelům. Ve městě nenajdeme paláce ani chrámy. Další promyšlenou stavbou je sýpka se systémem větrání uskladněného zrní a nakládacími rampami.
Umění [editovat]
Zdatnost obyvatel dokládají i nástroje, nářadí, keramika a dětské hračky, které se během dlouhého časového období téměř nezměnily. Všechno působí dojmem ustrnutí na jednom dosaženém vysokém standardu a tradičním způsobu práce. Příklad: ve všech vrstvách vývoje města odhalených archeology nacházíme tentýž typ sekery s čepelí přivázanou k topůrku. Avšak zdejší lidé museli znát i praktičtější nástroje.
Můžeme zde najít i zbytky barvených textilií a drobných sošek. Jedná se o ženskou postavu, snad bohyni Matku. Naopak zbraně se zde objevují jen v pozoruhodně malém množství. Nasvědčuje to tomu, že se zde nevedly války.
Důkazů o výtvarném umění se však dochovalo velmi málo. Pouze tucet menších skulptur – hlavně byst mužských postav ve zdobeném rouchu a figurka tanečnice.
Keramika zde byla nalezena v hojném množství, ať už dekorativní nebo bez ozdob. Dále výroba šperků ze zlata , stříbra, mědi, polodrahokamů a perloviny.
Historie [editovat]
Město podle velikosti vykopávek pojalo 30 – 100 tisíc obyvatel. Město mělo obchod s oblastmi Mezopotámie a našli se zde produkty harappské kultury – pečetní destičky s reliéfními obrázky textem v neznámém písmu, které se dodnes nepodařilo rozluštit.
Záhadou zůstává organizace říší harappské kultury, společenský systém a náboženství. Z některých náznaků se lze jen dohadovat, že snad šlo o nějakou formu teokracie. V zemi byl zřejmě rozšířen kult bohyně Matky a velká vodní nádrž uvnitř citadely dosvědčuje důraz kladený na rituální čistotu. Vyobrazení mužské postavy na pečetidlech, které dali vědci jméno Proto-šiva, je pravděpodobně předchůdcem hinduistického boha Šivy. I další obrázky na pečetích lze spojit s pozdějším hinduismem.
Zánik této vyspělé kultury je také neznámý. Kostry s rozseknutými lebkami však mohou svědčit o násilném dobytí města. To zmizelo z mapy světa kolem poloviny 2. tisíciletí př.n.l. a na jeho místě se usadili nomádští árijští přistěhovalci. Svou roli však mohly sehrát i přírodní katastrofy nebo změna řečiště Indu. Řeka dnes totiž teče v uctivé vzdálenosti od Mohenžodara, které dřív stálo na jejím břehu.
Období harappské kultury považujeme v Indické historii za etapu protohistorie. Není však možné určit zda měla tato kultura vliv na další průběh Indické historie.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
Literatura [editovat]
ROSENOVÁ, Brenda. Ztracená města. Praha : Metafora, 2008. ISBN 978-80-7359-168-7. Kapitola Mohendžo-Dáro - Město postavené podle plánu, s. 59.
KRÁSA, Miloslav. Indie a indové od dávnověku k dnešku. Praha : nakladatelství Vyšehrad spol. s.r.o., 1997. s. 23 – 26.
STRNAD, Jaroslav. Dějiny Indie. Praha : nakladatelství Lidové noviny, 2003. s. 23 – 26.
