Modřín
 Modřín | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | nahosemenné (Pinophyta) |
| Třída | jehličnany (Pinopsida) |
| Řád | borovicotvaré (Pinales) |
| Čeleď | borovicovité (Pinaceae) |
| Rod | modřín (Larix) |
| Druhy | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Modřín (Larix) je rod dřevin z čeledi borovicovité. Zahrnuje 10-14 druhů, které jsou rozšířeny převážně v mírném pásu severní polokoule. V České republice je v Jeseníkách původní modřín opadavý (Larix decidua), pěstuje se i modřín japonský (Larix kaempferi). Starší český název modřínu je břem nebo verpán.
Vzhled
Jde o dlouhověké, jednodomé, poměrně rychle rostoucí, 15-50 metrů vysoké jehličnaté stromy s rovným průběžným kmenem a rovnovážně odstálými nebo převislými větvemi v nepravidelných přeslenech. Silná borka je ve stáří hluboce rozpukaná, červenohnědé barvy. Zprvu kůlovitě rostoucí kořen se brzy rozvětvuje na silné postranní kořeny, které modříny dobře ukotvují v půdě. Jako převážná většina jiných dřevin využívají mykorhizu (ektomykorhiza).[1]
Měkké a tenké jehlice vyrůstající na čerstvých letorostech jednotlivě, na dvouletých a starších větvích po svazečcích z brachyblastů. Jehlice jsou ploché, u většiny druhů svěže světle zelené, na rubu či oboustranně kýlnaté a mají dva článkované pryskyřičné kanálky. Na podzim se barví zlatožlutě a opadávají.[2]
Šištice se vytváří z pupenů na konci brachyblastů. Samčí jsou převislé, žluté, samičí vzpřímené, růžové či červené, vzácně i zelené nebo bílé. Dozrávají v okrouhlé, vejčité nebo kuželovitě růžicovité nerozpadavé šišky, které na stromě vytrvávají několik let.[2]
Ekologické nároky
Modříny jsou silně světlomilné stromy pionýrského charakteru (tj. osidlují dosud volná nezalesněná místa). V zapojeném porostu se v konkurenci ostatních dřevin kvůli svým vysokým nárokům na světlo neprosazují, nezmlazují se a z porostů časem mizí. Jsou velmi tolerantní k nízkým teplotám; v Asii a Severní Americe tvoří arktickou hranici lesa (modřín dahurský je považován za nejseverněji rostoucí strom vůbec, na poloostrově Tajmyr na Sibiři zasahuje až za 72. rovnoběžku; více na sever už rostou pouze ojediněle keřovité břízy).[2]
Na půdu příliš náročné nejsou, vyhovují jim spíše hlubší hlinité, alespoň středně vlhké půdy, dokážou však přežít i na chudých štěrkovitých substrátech, nejsou-li příliš suché. Všechny druhy modřínu jsou vápnomilné.[1]
Rozšíření
Modříny se přirozeně vyskytují jednak v nížinných boreálních lesích Aljašky, Kanady a Ruska, jednak ve středních a vyšších polohách hor mírného pásu, jako jsou Alpy, Mongolsko, severovýchodní Čína, jižní Korea nebo centrální Japonsko. Do vysokých poloh šplhají v čínských částech Himálaje. V Americe areál jejich výskytu zahrnuje severovýchod USA a střední část Skalistých hor.[3] Jako ceněné hospodářské dřeviny jsou pěstovány i mimo přirozený areál rozšíření.
Centrem druhového bohatství rodu je východní až severovýchodní Asie.[2]
Taxonomie
Rod Larix patří spolu se svým sesterským taxonem douglaskou (Pseudotsuga) do podčeledi Laricoideae. Tradičně býval rozdělován na dvě podskupiny, a to podle délky podpůrných šupin v šiškách na sekci Larix (krátké, nevyčnívající) a Multiseriales (dlouhé, vyčnívající).[3] Později byl rod rozčleněn geneticky (Gernandt & Liston 1999) a geograficky na modříny Starého světa a Nového světa.[4] Uvádí se na 20 různých taxonů modřínu; vzhledem k možnostem křížení a rozsáhlým kultivacím jsou hranice mezi druhy a variantami v rámci rodu někdy nejasné a počet taxonů považovaných za samostatný druh se v různých pojetích liší.
Modříny Starého světa
- modřín opadavý (Larix decidua) – hory střední Evropy
- modřín dahurský (Larix gmelinii, syn. L. dahurica) – pláně a řídké lesy východní Sibiře
- modřín himálajský (Larix griffithii, syn. L. griffithiana) – východní Himálaj
- modřín junnanský (Larix griffithii var. speciosa) – nejjihozápadnější Čína
- modřín japonský (Larix kaempferi, syn. L. leptolepis) – pohoří v Japonsku
- modřín Mastersův (Larix mastersiana) – hory na západě Číny
- modřín Potainův (Larix potaninii) – jihozápadní Čína.
- Larix potanii var. himalaica – střední Himálaj
- Larix potaninii var. chinensis – Čína
- modřín sibiřský (Larix sibirica) – západní Sibiř
Modříny Nového světa
- modřín americký, resp. modřínovitý (Larix laricina, syn. Larix americana) – pláně a roztroušené lesy Severní Ameriky.
- Larix lyallii – severozápad USA a jihozápad Kanady, vysoko v horách
- modřín západní (Larix occidentalis) – severozápad USA a jihozápad Kanady, podhůří
Významní kříženci
- Larix x eurolepis A. Henry (L. decidua x L. kaempferi)
- Larix x marschlinsii Coaz (L. decidua x L. sibirica)
- Larix x pendula (Sol.) Salisb. (L. decidua x L. laricina)
Využití
Modříny jsou ceněny v lesním hospodářství pro své tvrdé, pevné a odolné dřevo. Bývají také vysazovány jako okrasné dřeviny, atraktivní především podzimním zbarvením, dále jemnou svěže zelenou texturou v letních měsících a drobnými vytrvávajícími šiškami.[1] Modřín japonský je populárním materiálem pro pěstění bonsají.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Hieke, Karelː Praktická dendrologie, sv. 1. Prahaː Státní zemědělské nakladatelství 1978, s. 80 a n.
- ↑ a b c d MUSIL, Ivan; HAMERNÍK, Jan. Jehličnaté dřeviny. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1567-9. S. 168-186.
- ↑ a b c Larix (larch) description - The Gymnosperm Database. www.conifers.org [online]. [cit. 2018-06-25]. Dostupné online.
- ↑ Liston, A., Gernandt, D.S., Vining, T.F., Campbell, C.S. and Piñero, D. (2003). MOLECULAR PHYLOGENY OF PINACEAE AND PINUS. Acta Hortic. 615, 107–114 (anglicky)
Literatura
- Květena ČR, díl 1, 2. vydání / S. Hejný, B. Slavík (Eds.). - Praha : Academia, 1997. - S. 308-309. - ISBN 80-200-0643-5
- MUSIL, Ivan; HAMERNÍK, Jan. Jehličnaté dřeviny. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1567-9. S. 168-186.
Externí odkazy
Slovníkové heslo modřín ve Wikislovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu modřín na Wikimedia Commons - Modřín na biolibu
