Modlíkov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o obci na Havlíčkobrodsku. O části obce Nadějkov pojednává článek Modlíkov (Nadějkov).
Modlíkov
Dům čp. 38 v Modlíkově
Dům čp. 38 v Modlíkově
Znak obce ModlíkovVlajka obce Modlíkov
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecPřibyslav
Obec s rozšířenou působnostíHavlíčkův Brod
(správní obvod)
OkresHavlíčkův Brod
KrajVysočina
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel162 (2023)[1]
Rozloha5,09 km²[2]
Katastrální územíModlíkov u Přibyslavi
Nadmořská výška568 m n. m.
PSČ582 22
Počet domů63 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduModlíkov 60
582 22 Přibyslav
obec.modlikov@ticsali.cz
StarostaPetr Čermák
Oficiální web: www.modlikov.cz
Modlíkov
Modlíkov
Další údaje
Kód obce569127
Kód části obce97829
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Modlíkov (německy Modlikau) je obec v okrese Havlíčkův BrodKraji Vysočina. Jde o malou obec kousek od Přibyslavi, žije zde 162[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Obec Modlíkov už ve středověku náležela k přibyslavskému panství a byla průjezdním sídlem na cestě mezi Polnou a dnešní Havlíčkovou Borovou. Její zakladatel si své obydlí vybudoval v krajině s poněkud rázným klimatem, těšil se však z širokého výhledu do kraje. Z návrší nad Modlíkovem, jež leží v nadmořské výšce 604 m n. m., lze za dobrého počasí přehlédnout panorama počínající na jihovýchodě rozhlednou u Nížkova a ze západní strany uzavřené dominantou horního Posázaví, zřícenou hradu Lipnice.

Název obce je podle Profousova slovníku Místních jmen v Čechách odvozen od spojení „Modlíkův dvůr“. Jméno Modlík bylo ve středověku užíváno a lze je přeložit jako „prosebník“. První písemná zmínka o obci Modlíkov pak pochází z druhé půle 14. století. Přibyslavský historik František Půža ve své kronice uvádí, že v Modlíkově se na cestě do Borové vybíralo clo. S vybraných clem souvisí právě i první písemná zmínka o Modlíkově. V nadační listině z roku 1366 stojí, že tehdejší držitel přibyslavského panství  Zdeněk z Ronova daroval desátky ze cla utrženého v Ronově, Modlíkově, Bohdalově a Přibyslavi přibyslavskému faráři Benediktovi a jeho dvěma vikářům za tím účelem, aby za ně odsloužili mše a jiné ceremonie.

O více než pět století později byla v obci postavena jednotřídní škola, která sloužila až do roku 1972.

Vývoj počtu obyvatel Modlíkova[4]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2006 2014 2020
Počet obyvatel 306 303 283 275 252 268 264 215 223 218 191 142 154 160 173 173

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Obec byla v minulosti plynofikována, nachází se zde dětské hřiště, víceúčelové hřiště pro mládež a dospělé, občané mohou také využít místní kompostárnu. Obec disponuje vlastní technikou na udržování místní zeleně a keřů. Vedení obce iniciovalo vybudování nové kanalizace a centrální čistírny odpadních vod. V této věci v obci také proběhlo v září 2017 referendum, v němž byla většina obyvatel pro.[5]

V obci bylo už v roce 2006 vybudováno zastřešené jeviště, které odpovídá vyšším nárokům při organizování kulturních akcí. Na výstavbě se podílely všechny spolky a místní občané. Jeviště je stále využíváno na taneční zábavy.[6]

Obecní znak a vlajka[editovat | editovat zdroj]

Obec užívá vlastní znak a prapor od roku 2006. Návrh znaku vychází z historických reálií zanesených do místní kroniky a souvisejících s Jiřím Přibyslavským z Modlíkova. Ten působil za císaře Rudolfa II. jako císařský rychtář v Čáslavi. V jeho erbu, jenž byl přejat do obecního znaku Modlíkova, je půl stříbrné lilie v modrém poli, půl modré orlice ve stříbrném poli. Nad znakem je umístěna kolčí přilbice, nad ní buvolí rohy a uprostřed stříbrná lilie. Rohy jsou stříbrné a modré.[7]

Památná lípa srdčitá

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Vesnice Modlíkov je charakteristická zejména soustavou rybníků a vodních ploch tvořících dominantu návsi. Samotná náves je typicky kruhovitá, její plocha je osazena četnými stromy. Důležitým stromem ve vsi je chráněná, více než 200 let stará lípa srdčitá, která stojí přímo před budovou obecního úřadu a hasičské zbrojnice.

K zajímavostem patří památník občanům padlým během světových válek 20. století. Nedaleko obce je trasována červená turistická stezka Karla Havlíčka Borovského, spojující Hlinsko s Havlíčkovým Brodem.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Obec Modlíkov v roce 2010 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala ocenění modrá stuha, tj. ocenění za společenský život.[8]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Památník padlým v první světové válce
  • Hrob ruského vojína, jenž zahynul 13. května 1945 při manipulaci s granátem
  • Kamenný kříž
  • Památná lípa v Modlíkově

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 556–557. 
  5. OBEC, Modlíkov. Úřední deska obce. www.modlikov.cz [online]. [cit. 2022-08-28]. Dostupné online. 
  6. Kronika obce, r. 2006
  7. Obecní znak a prapor: Modlíkov. www.modlikov.cz [online]. [cit. 2020-03-03]. Dostupné online. 
  8. Kraj Vysočina. Kraj Vysočina - přehled oceněných obcí [online]. Kraj Vysočina, 2014-07-01 [cit. 2016-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-18. 
  9. BEČVÁŘOVÁ, Martina. Eukleidovy Základy, jejich vydání a překlady. Praha: Prometheus, 2002. Dostupné online. Kapitola František Servít, s. 201–205. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]