Modalová viskózová vlákna
Modalová viskózová vlákna (mezinárodní zkratka: CMD) byla vyvinuta v 70. letech minulého století na principu technologie zvlákňování viskózy. Od původních viskózových vláken se liší podstatně vyšší pevností za mokra i za sucha (35-38 cN/tex oproti bavlně s 25-37 cN/tex) a tažností v mokrém i suchém stavu pod 15 %.[1]
Rozeznávají se zde dva typy:
- Polynozická vlákna
- Vlákna HWM (high wet modulus)
Polynozická vlákna[editovat | editovat zdroj]
Polynosic (z franc.: polymere non synthetique) má vysoký polymerační stupeň, tažnost podobnou bavlně, vysokou elasticitu a stálost proti alkáliím.
Výroba[editovat | editovat zdroj]
Technologie výroby byla vynalezena v Japonsku, Japonci byli na začátku 21. století jediní výrobci polynozických vláken na světě.
Nezralá viskóza se zvlákňuje při polymeračním stupni 500-600 s přídavkem formaldehydu ve zvlákňovací lázni za pomalého koagulování. Vláknina se potom dlouží až na 300 % (normální viskóza jen do 30%) a v oddělené lázni regeneruje.
Finální výrobek je většinou stříž, jemnost dosahuje hranici mikrovlákna, tedy 1 dtex.
Vlastnosti a použití[editovat | editovat zdroj]
Pevnost a tažnost vláken je velmi podobná bavlně, navíc mají lepší rozměrovou stabilitu i po několikanásobném praní a příjemný lesk. Vlákna se velmi dobře hodí do směsí s bavlnou, ze kterých se dají vypřádat stejnoměrné příze a výrobky se nechají snadno louhovat a mercerovat. Polynozická vlákna se však zpracovávají také ve směsi 67% PES/33% CMD, která se obzvlášť u pletenin vyznačují leskem podobným hedvábí.
Vlákna HWM[editovat | editovat zdroj]
Výroba[editovat | editovat zdroj]
Viskóza se koaguluje v silně kyselých lázních a protahuje o 80-150%. Vlákna HWM mají oproti polynozickým nižší orientaci polymerů, vyšší tažnost a pevnost ve smyčce.
Vlákna se vyrábí v jemnostech od 1,0 až do 5,5 dtex.[2]
Vlastnosti a použití[editovat | editovat zdroj]
Svými vlastnostmi se vlákna velmi dobře hodí ke směsování s polyesterem. Na přízi méně odstávají elementární vlákna a výrobky z HWM mají měkčí omak než produkty z polynozických vláken.
Nejčastější jsou směsi 50% česaná bavlna/50% CMD na osobní prádlo, posteloviny, ubrusy a vrchní ošacení. Příměs modalových vláken zamezuje ztvrdnutí výrobků i po několikanásobném praní a výrobní náklady na přízi jsou nižší než u čisté bavlny
Známé jsou i tkaniny ze stoprocentního modalu a ze směsí s PA, PAC nebo s elastanem na různé druhy vrchního ošacení a bytové textilie, pleteniny na sportovní oděvy.[3]
Poznámka: V Asii se označují všechny druhy modalových vláken pojmem polynosic.[4] V roce 2020 se odhadovala celosvětová výroba na 200 000 tun.[5]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Alfons Hofer, Stoffe : 1. Textilrohstoffe, Garne, Effekte, str. 301–336 a 448, 7. völlig überarbeitetet Auflage, Frankfurt am Main : Deutscher Fachverlag, 1992, ISBN 3-87150-366-5
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Vlastnosti modalových vláken (německy): http://www.lenzing.com/fasern/de/textil/4178.jsp Archivováno 5. 7. 2008 na Wayback Machine.
- ↑ Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka (SNTL Praha 1981) str. 168-169
- ↑ Modal-Cellulose Fabric [online]. Zhuoa Textile, 2021 [cit. 2023-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-06-30. (anglicky)
- ↑ Polynosic Fibers [online]. JCFA, 2023 [cit. 2023-09-22]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ Preferred Fiber & Materials [online]. Textile Exchange, 2021 [cit. 2023-09-30]. Dostupné online. (anglicky)