Red Sorghum The Republic of Wine Life and Death Are Wearing Me Out
Ocenění
Cena Nonino (2005) Asijská kulturní cena města Fukuoka (2006) Nobelova cena za literaturu (2012) honorary doctor of the Chinese University of Hong Kong
Mo Jen se narodil do zemědělské rodiny v malém městečku provincie Šan-tung na východě Číny. Jeho dědeček zakoupil pole (1,5 ha) a z toho důvodu byla rodina označena za kapitalisty. Rodiče pak během Velkého skoku pracovali v kalírně oceli a později odesláni na převýchovu. Mo Jen vyrůstal s babičkou a byl vyloučen ze školy. V jedenácti pracoval s dobytkem a poté v továrně na zpracování bavlny. Těžký život v dětství se pak projevoval v jeho literárním díle.
Na konci kulturní revoluce, v roce 1976, vstoupil do čínské armády, která mu zajistila lepší společenské postavení. Už jako voják v roce 1981 napsal svůj první román Průsvitná mrkev. V 80. letech se věnoval studiu evropské kultury. Otevřeně se hlásí ke spisovatelům jako David Herbert Lawrence, Ernest Hemingway, Franz Kafka, James Joyce, Heinrich Böll, Albert Camus, Günter Grass, ale především William Faulkner a Gabriel García Márquez, kteří silně ovlivnili jeho tvorbu. Během reforem Teng Siao-pchinga mu bylo umožněno publikovat a od roku 1984 i vyučovat na katedře literatury Vojenské kulturní akademie. V románech odsuzuje korupci a centrální plánování, přesto je považován za spisovatele blízkého Čínské komunistické straně. Je místopředsedou Svazu čínských spisovatelů.[3] Ve svém projevu se pozitivně vyjadřoval o Mao Ce-tungovi. Z tohoto důvodu je udělení Nobelovy ceny za literaturu v roce 2012 považováno za kontroverzní.[4]
Je propagátorem četby světové literatury v Číně. Na Frankfurtském knižním veletrhu v roce 2009 prohlásil, že literatura může překonávat bariéry, které oddělují země a národy. Jako pseudonym si zvolil slovo nemluv - říká, že se vyjadřuje otevřeněji, než by čínská společnost přála. Slovem "nemluv" jej také napomínali rodiče jako malého chlapce v době kulturní revoluce.
„
Čínský spisovatel by se neměl bát kritizovat a ukazovat na temné stránky společnosti i lidské povahy. Neměli bychom ale mluvit jedním hlasem. Někomu je příjemnější křičet na ulicích a mluvit do světa, jiný svůj názor raději ve skrytu napíše do vlastní knihy.
“
— Mo Jen na Frankfurtském knižním veletrhu v roce 2008
Dílo
1981 - Průsvitná mrkev
Mo Jen1984 - Radost - třinácti příběhů (anglicky 2002)
1987 - Rod rudého čiroku (anglicky 1993)
1993 - Země alkoholu (anglicky 2000, česky 2015 v překladu Denise Molčanova, vyd. Mladá fronta)
1995 - Česnekové povídky (anglicky 1995)
1995 - Krev a mlíko (anglicky 2005, česky 2013 v překladu D. Molčanova, vyd. Mladá fronta): Na příběhu malého chlapce je zobrazen historický vývoj Číny ve 20. století. Popisuje pád císařství, občanskou válku, napadení Japonskem, boj komunistů s Japonci i Čankajškem, hladomor, kulturní revoluci a 80. léta.
2002 - Hlavně se zasmát (poprvé vyšlo anglicky)
2006 - Strasti životů a smrtí (anglicky 2008)
2012 - Wa (vyšlo jen čínsky)
2013 - Santalová smrt
V češtině do roku 2012 nevyšla žádná jeho kniha. Byla přeložena povídka Zemljankové radosti (překlad Denis Molčanov) a Vyschlá řeka, za jejíž překlad dostal František Reismüller Cenu Česko-čínské společnosti pro mladé sinology. Nakladatelství Dauphin připravuje k vydání povídku Kluci ze železa. V roce 2013 by měla vyjít povídková kniha Když prosem kosa projede a román Krev a mlíko. Do angličtiny překládá jeho dílo převážně Howard Goldblatt, profesor východoasijských jazyků a literatury na univerzitě Notre Dame.
Podle jeho románu byl v roce 1987 natočen čínský film Rudé pole, který na filmovém festivalu v Západním Berlíně získal ocenění Zlatého medvěda.[5] Podle románu Hlavně se zasmát byl natočen film Šťastné chvíle.[6]
Nobelova cena
11. října 2012 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Při udělení Švédská akademie ocenila, že "dokáže s halucinačním realismem spojovat lidové příběhy, dějiny a současnost". Dostal ji jako druhý Číňan po Kao Sing-ťienovi, který žije v emigraci ve Francii a jeho knihy jsou v Číně zakázány. Udělení ceny kritizoval obhájce lidských práv Tcheng Piao. Čínský spisovatel Ma Jian, žijící v Londýně, odsoudil Mo Jena za nedostatek solidarity se zakázanými čínskými autory a mlčení k osudu čínských disidentů. Naopak oficiální deník Žen-min ž'-pao Mo Jenovi k udělení ceny blahopřál. Druhý den po udělení ceny se však Mo Jen v prvním rozhovoru s médii vyslovil za propuštění vězněného disidenta Liou Siao-po, nositele Nobelovy ceny za mír z roku 2010.[7]
Zajímavost
Mo Jen mluví pouze čínsky. Román Strasti života a smrti obsahuje přes 500 000 čínských znaků, které psal inkoustem a štětcem pouhých 42 dnů.
Odkazy
Reference
↑Ondřej Bouda. Nobelova cena za literaturu letos putuje do Číny. Rozhlas.cz [online]. 2012-10-11 [cit. 2012-10-11]. Dostupné online.
↑Ondřej Bezr. Provládní místa se z Nobelovy ceny pro Mo Yana radují, disent vrtí hlavou. iDNES.cz [online]. 2012-10-11 [cit. 2012-10-11]. Dostupné online.
↑rek. Profil: Vítěz Nobelovky za literaturu Mo Yan je přítelem čínské armády i magického realismu. iHNED.cz [online]. 2012-10-11 [cit. 2012-10-11]. Dostupné online.
↑rek. Nositel Nobelovky za literaturu podpořil čínského disidenta. Aj Wej-wej ho pochválil. iHNED.cz [online]. 2012-10-12 [cit. 2012-10-12]. Dostupné online.
Literatura
HOVORKOVÁ, Petra. Mo Yanův román Shengsi pilao a historická fikce v soudobé čínské literatuře. Praha, 2012 [cit. 2015-08-20]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Dušan Andrš. Dostupné online.
PAVLASOVÁ, Dagmar. Svět Mo Yanových povídek a jeho obyvatelé. Praha, 2008 [cit. 2015-08-20]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Dušan Andrš. Dostupné online.
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mo Jen na Wikimedia Commons 
