Mo-kao

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeskyně Mo-kao
Světové dědictví
Mogao Caves.jpg
Smluvní stát Čína Čína
Souřadnice:
Typ kulturní dědictví
Kritérium i, ii, iii, iv, v, vi
Odkaz 440 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 1987 (11. zasedání)

Jeskyně Mo-kao (čínsky 莫高窟, pinyin mò gāo kū), známé též jako Jeskyně tisíce buddhů (Čchien-fo-tung)[1] či Tunchuangské jeskyně, jsou rozsáhlý komplex jeskynních staveb v čínské provincii Kan-su, přibližně 25 km od města Tun-chuang. Oblast byla obydlena již od starověku a ležela na jedné z důležitých křižovatek hedvábné stezky, díky čemuž se jeskyně Mo-kao staly důležitým (zejména) buddhistickým centrem. Časem však byly jeskyně opuštěny a trvalo takřka 900 let, než byly v roce 1900 znovuobjeveny. V jeskyních bylo nalezeno až 60 000 textů všeho druhu a velké množství nástěnných maleb. Díky své kulturní hodnotě byl jeskynní komplex v roce 1987 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podle místní tradice měl v roce 366 jeden z místních mnichů vizi tisíce buddhů, čímž inspiroval k započetí hloubení jeskyň. Počet jeskyň se vyšplhal na více než jeden tisíc.[2] Jeskyně sloužily mnichům jako ubytovací i meditační místnosti. Jelikož ležely na jedné z rušných křižovatek hedvábné stezky, proudily sem davy poutníků i obchodníků. Počet obyvatel jeskyň brzy natolik vzrostl, že se na dlouhou dobu staly jedním z nejdůležitějších buddhistických center. Vzniklo zde ohromné množství nejrůznějších textů, které však byly již na počátku 11. století zazděny a znovuobjeveny až v roce 1900 taoistickým mnichem jménem Wang Jüan-lu.[1] Důvodem zapečetění jeskyní a opuštění místa byla hrozba, kterou představovali muslimští a tibetští nájezdníci.[3]

Poutníci i mniši, kteří zde v dávných dobách žili, kreslili po stěnách malby, které sloužily jak k prostému ozdobení stěn, tak měly určitou funkci při vyvolávání vizuálních představ při meditacích, jejichž vrcholem mělo být probuzení. Nástěnné malby zde pokrývají plochu až 42 000 m². Veřejnosti se staly jeskyně společně s malbami přístupné až roku 1949, tedy takřka půl století po jejich znovuobjevení. Roku 1987 pak byl celý jeskynní komplex zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO a dnes je vysoce navštěvovaným místem poutníků i turistů z celého světa.

K nejvýznamnějším objevům v jeskyních patří kopie Diamantové sútry z roku 868. Jedná se o nejstarší dochovanou ručně tištěnou knihu na světě.[4] Kniha byla vytištěna pomocí dřevěných matric, jejím autorem je Wang Ťie.[4]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b LIŠČÁK, Vladimír. Dobrodružství Hedvábné cesty – ukázka (s. 259-267) [online]. [cit. 2008-02-15]. Dostupné online.  
  2. Mogao Caves - Art of Dunhuang Caves [online]. TravelChinaGuide.com, [cit. 2008-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. The Mogao Caves at Dunhuang [online]. Lonely Planet, [cit. 2010-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b PRACNÁ, Jana. Diamantová sútra – nejstarší tištěná kniha na světě [online]. Citarny.cz, 2008-05-10, [cit. 2008-05-14]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Mogao Caves ve Wikimedia Commons