Rozmnožování rostlin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Množení rostlin)
Skočit na: Navigace, Hledání

Rozmnožování rostlin je proces, kdy se počet jednoho nebo více organismů zmnoží. Rostliny se množí přirozeně dvěma různými způsoby - pohlavně semeny (generativně) a částmi rostlin (vegetativní rozmnožování).[1]

Generativně[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Pohlavní rozmnožování.

Semena a spory mohou být využity pro reprodukci (například výsev). Semena jsou běžně výsledkem pohlavního rozmnožování daného druhu, právě proto může u semen dojít genetickou změnou k odlišným vlastnostem, než měli rodiče. Některé druhy tvoří semena, která potřebují zvláštní podmínky k vyklíčení, jako je stratifikace.

Většina druhů vyšších rostlin původně vytvářela semena a většinou je tomu tak i u lidmi ovocných a okrasných dřevin v 21. století. Semeno ve většině případů se vytvářeno spojením samičí a samčí buňky z květů dvou rostlin. Nová rostlina má některé znaky obou rodičovských rostlin ale nemusí se podobat ani jednomu z nich. Například jaké plody bude být ovocná rostlina jenž má být vypěstována ze semene získané spojením pohlavních buněk dvou odlišných rostlin tak nelze bezpečně předpovědět.[1]

Vegetativně[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vegetativní rozmnožování.

Vegetativní rozmnožování je šíření rostlin oddělením části rostlin, z níž vznikne poté další, stejná, kompletní rostlina. Rostliny jsou reprodukovány použitím materiálu z jedné rodičovské rostliny a proto neprobíhá výměna genetického materiálu, proto metody vegetativního množení téměř vždy produkují rostliny, které jsou identické s rodiči. Různé formy tohoto způsobu jsou používány pro šíření ovocných a okrasných rostlin.[1]

Vegetativní rozmnožování používá vegetativní části, kořeny, kmeny a listy. Množení přes nepohlavní semena (samoopylením) nebo apoximii nepohlavní rozmnožování ale ne vegetativní množení.

Množení hlízami, oddenky a cibulemi[editovat | editovat zdroj]

Některé rostliny se samovolně vegetativně množí vytvářením částí orgánů jako cibule nebo hlízy, které se samovolně nebo vlivem prostředí (např. orsej jarní) oddělí od mateřské rostliny.

Dělení (trsů)[editovat | editovat zdroj]

Mnoho rostlin přirozeně vyrůstá v hustých shlucích, trsech, například traviny. Tyto shluky lze rozdělit a získat více nových rostlin.

Množení odnožemi[editovat | editovat zdroj]

Některé rostliny lze dělit pomocí odnoží z mateřské rostliny. Mnoho z ovocných rostlin vytváří odnože a se šíří se přirozeně tímto způsobem. Například maliník vytváří podzemní stonek, který se šíří do určité vzdálenosti od původní rostliny. Kořeny a výhonky se vytváří v určitých intervalech podél stonku.[1]

Řízkování[editovat | editovat zdroj]

Při množení řízkováním je odřezána samostatně stojící část rostliny obsahující obvykle pupeny, nebo růstový vrchol umístěna do vlhkého substrátu nebo vody. Mezi pěstované ovocné rostliny často množené pomocí řízků patří hroznové víno, rybíz nebo angrešt. Řízky lze rozdělit do různých skupin: dřevité řízky, zelené řízky a kořenové řízky. Většina ovoce množeného řízky je množena dřevitými řízky. Jsou částmi z vyzrálých výhonů z letošního nebo předchozího roku.[1]

Dřevité řízky by měly být odebrány v průběhu podzimu nebo začátkem zimy, v období dormace. Měly by být svázány do svazků po pětadvaceti až padesáti, a svazky by měly být zasypány do zákopu a pokryty 10-20 cm půdy nebo písku. Horní pupeny jsou tak chráněny před zamrznutím spodní část jsou blízko povrchu, teplo na jaře stimuluje růst kořenů. Řízky mohou být uloženy v písku, pilinách, nebo mechu a udržovány přes zimu v chladném sklepě. Na jaře jsou svazky vyjmuty a umístěny do záhonu asi 3 centimetry od sebe, z půdy vyčnívá pouze nejvyšší pupen. V létě, řízky, pokud byly všechny podmínky příznivé, vytvoří kořeny a listy, a na podzim, nebo na jaře následujícího roku jsou připraveny být použity jako sazenice.[1]

Kořenové řízky jsou vytvořeny z kořenů a částí kořenů. Použité kořeny bývají velké jako tužka nebo větší. Z ovocných rostlin takto lze množit ostružiny a některé z maliníků. Řízky by měly být 5 až 7 cm dlouhé. Bývají odebrány na podzim poté, co listy opadly a dříve než přišly silné mrazy, a poté bývají uloženy v mechu na chladném místě až do jara. Na jaře jsou zasazeny ve vodorovné poloze asi 2 cm od sebe na dobře připraveného záhonu a přikryty se asi 7 cm půdy. V létě vytvoří rostlinu k výsadbě.[1]

Hřížení[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožování zahloubením (pohřížením) části větve do země takovým způsobem, že to zapustí kořeny a vyraší výhony. Jsou různé druhy hřížení. [1]

Kopčení[editovat | editovat zdroj]

Větve keře jsou po vrchol pokryté zeminou. Zemina je na keř nakupena (nakopána). Výhony zapustí kořeny a oddělením vytvoří mladé rostliny, které mohou být vysazeny jako sazenice. [1]

Štěpování[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Štěpování.

Způsob množení běžně používaný pro přenášení části z jednoho stromu na druhý se nazývá roubování. Větvička ustřižená z jedné rostliny, se spojí s jinou a vytvoří zcela novou rostlinu.[1]

Část výhonu, tzv. roub, je oddělen střih z jedné rostliny, aby se stala součástí jiného . Rostlina, na kterou se roub umístí se nazývá podnož. Různé druhy roubování mohou být rozděleny s ohledem k místu, kde je roub připojen k podnoži. Takto lze rozeznávat například roubování na kořeny, při vložení roubu na kořen podnože, anebo třeba roubování na korunku.[1]Roubování lze rovněž rozdělit podle techniky provedení, jako je roubování do rozštěpu, kopulace, ablaktace, roubování za kůru, roubování na kozí nožku, a další.[1]

Roubování do rozštěpu se běžně používá pro obnovení vrcholku vzrostlých stromů. Větev je odřezána pilou, vyčnívající konec je pak rozdělen s širokým, tenkým dlátem nebo roubovacím nožem tak, aby se roub mohl být vložen do štěrbiny. rouby by měl obsahovat dva nebo tři pupeny a měly by jít o výhony z předchozího roku. Měly by být odebrány v pozdním podzimu nebo začátkem zimy a uloženy ve sklepě nebo jiném chladném místě, kde budou dokonale spící. Roubování se provádí brzy na jaře před rašením pupenů. Roub je seřezán do tvaru klínu. Množství úspěšných ovocnářů tvrdí, že rouby mohou být naroubovány s vynikajícími výsledky i na výhon podnože s až 6 cm v průměru. [1]

Na kozí nožku - tento způsob byl úspěšně používán v Evropě mnoho let. Tímto způsobem podnož není rozdělena, ale je vytvořena spára nebo zářez. Okraje zářezu se pak pečlivě vyhladí ostrým nožem. Roub je seřezán ze dvou stran tak, aby se vešel do zářezu. Plochy okolo řezu jsou pak pokryty štěpařským voskem. Tvrdí se, jako výhoda tohoto způsobu, že hojení rány probíhá rychleji a roub lépe srůstá s podnoží. Avšak pravděpodobnost srůstu je stejně velká jako v případě běžného roubování do rozštěpu. Nevýhodou této metody je, že roub není uchycen tak pevně. Nicméně mnozí ovocnáři tuto metodu preferují.[1]

Roubování za kůru je způsob roubování , který nemá poškodit podnož tolik jako roubování do rozštěpu. Spodní konce rouby jsou řezány na velmi tenký klínek, který je vložen mezi kůru a dřevo. Kůra podnože je rozříznuta dlouhým tahem až k dřevu. Poté, co byl roub vložen je kůra je pevně zavázána lýkem nebo páskou a použit štěpařský vosk.

Anglická kopulace - metoda téměř vždy používaná pro roubování kořenů a příležitostně používaná pro štěpování malých výhonů. Tento způsob roubování má výhodu v tom, že může být použit na velmi malé podnoži, jednoleté nebo dvouleté. Při přípravě štěpu je veden jeden dlouhý, hladký, šikmý řez v horní části roubu ostrým nožem. Nůž se pak umístí na řeznou plochy v horní části a je proveden řez ve směru nejdelší osy, který vytvoří jazyk. Stejný řez je proveden ve spodní části podnože. Tyto dvě části jsou pak společně přitisknuty. Jazýčky pomohou zpevnění spojení roubu a podnože dohromady. Některé rozdíly v průměru podnože a roubu mohou být přehlíženy, ale cílem je pevně spojit části kořene a roubu tak, aby mohlo dojít k srůstu. Spojení podnože a roubu by mělo být obaleno pěti nebo šesti závity voskovaného provázku. Když je provedeno roubování na kořeny tímto způsobem, není třeba používat vosk. Kořeny s rouby jsou vykopány a rouby se řežou na podzim, roubování se provádí v zimním období. Naštěpované rostliny jsou zabaleny do mechu, pilin nebo písku v mrazuprostém sklepě, kde zůstanou až do jara.

Roubování kořenů - při štěpování jsou kořeny někdy rozřezány do dvou nebo tří kusů a každý kus je naroubován na roub. Obvykle, při použití anglické kopulace je použit roub se třemi pupeny a štěp je proveden tak, aby spojení nebylo hluboko pod povrchem země.

Kopulace je způsob roubování stejný jako anglická kopulace, kromě toho, že není veden žádný řez tvořící jazyk.

Roubování do boku (Veneerovo roubování, veneer grafting). způsob roubování který může být použit pro roubování kořene nebo stonku. V horní části podnože se kůra odstraní šikmým řezem a provede zářez. Odpovídající řez je proveden na roubu. Spojení je zpevněno lýkem nebo voskovaným provázkem. Okolí štěpu musí být pečlivě potaženo voskem, což není nutné v případě, štěpování kořene.

Množení očkováním se hodně používá pro peckoviny a do jisté míry i pro jabloně a hrušky. Očkování spočívá ve vložení jediného pupenu se štítkem kůry z roubu pod kůru podnože. Operace může být provedena v době, kdy je možné jednoduše uvolnit kůru, a v době kdy lze získat zralé pupeny. Tyto podmínky přicházejí v předjaří a znovu v pozdním létě nebo začátkem podzimu. Pupeny pro použití na jaře jsou z roubů (z výhonů) odebraných v loňské sezóně, a ty, které se používají v pozdním létě nebo začátkem podzimu jsou odebrány z letošních výhonů.

Mikropropagace rostlin  [editovat | editovat zdroj]

Mikropropagace rostlin zahrnuje metody rozmnožování tkáňovými kulturami, jejichž cílem je namnožení (naklonování) rostlin s určitými vlastnostmi nebo při určitých technikách jejichž cílem je získávání bezvirózních matek. 

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Semena některých australských rostlin a rostlin z Jižní Afriky a západu Spojených států potřebují kouř nebo oheň k vyklíčení. Některé rostlinné druhy, včetně mnoha stromů nevytvářejí semena, dokud nedosáhnou dospělosti, která může přijít až za mnoho let. Semena mohou obtížně klíčit a některé rostliny vůbec nevytvářejí semena.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n INTERNATIONAL LIBRARY OF TECHNOLOGY. Fruit-culture, volume 1. [online]. Scranton, Pa., International Textbook Co., 1912, [cit. 2014-03-28]. Dostupné online. (anglicky)