Micubiši A6M

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Micubiši A6M
Určení:	stíhací letoun
Výrobce:	Micubiši, Nakadžima
Šéfkonstruktér:	Džiró Horikoši
První let:	1. dubna 1939
Zařazen:	červenec 1940
Vyřazen:	1945 - Japonsko 1956 - Čína
Vyrobeno:	11 000 ks
Varianty:	Nakadžima A6M2-N

Micubiši A6M (známý pod neoficiálním označením Zero - anglicky „nula“) byl japonský palubní stíhací letoun, který během druhé světové války sloužil v japonském císařském námořnictvu a po válce i v Číně. V japonském námořnictvu byl letoun označován jako palubní stíhací letoun typ 0 (japonsky: 零式艦上戦闘機, Rei-šiki kandžó sentóki) nebo zkratkou Reisen (零戦). Mezi spojenci znám jako Zero (i přesto, že oficiální kódové jméno bylo Zeke a pro pozdější verzi A6M3 Hap a Hamp).

Jeho vývoj začal v roce 1937, jako náhrada za typ A5M, s maximální rychlostí přes 500 km/h, lepší výzbrojí, obratností a stoupavostí. Vznikl tak první palubní stíhač, který se vyrovnal stíhačkám startujícím z pozemních základen.

Prototyp vzlétl roku 1939 a v září byl zařazen do služby jako A6M1. Verze A6M2 měla silnější motor a 15 strojů bylo nasazeno v Číně, kde nad Čunkingem sestřelily všechny čínské obranné stíhačky.

O nové japonské stíhačce byly USA informovány velitelem americké dobrovolnické skupiny Létající Tygři v Číně Clairem Chennaultem. Poprvé mohli Spojenci prozkoumat vrak nové zbraně nepřítele poté, co bylo 20. května 1941 při útoku na letiště Tchajping-su a Šuanglin poblíž Čcheng-tu sestřeleno protiletadlovou palbou jedno A6M od 12. kokútaj (letecký pluk). Jednalo se vůbec o první Zero ztracené v akci. Na základě nálezu byla odhadnuta výkonnostní tabulka pro nový stroj, která byla až pozoruhodně přesná. Hlášení se ale ztratilo v Singapuru mezi ostatními zpravodajskými informacemi.^[1] O to bylo překvapení nad Pearl Harborem, v Malajsii a na Filipínách větší.

Na začátku války Zero překonal kterýkoli spojenecký letoun na pacifickém bojišti, ale v červnu 1942 spojenci získali téměř nepoškozený vzorek letounu z letadlové lodě Rjúdžó, který nouzově přistál na ostrově poblíž Dutch Harboru během japonského útoku na Aluety. Následné zkoušky ve Státech (první let se uskutečnil 20. září 1942) ukázaly jeho nedostatky. V bitvě u Midway Američané nasadili proti Zerům ve verzi A6M2 své Wildcaty ve verzi F4F-4. Proti nim měla Zera stále ještě výhodu lepší obratnosti a stoupavosti, ale těžší Wildcat byl rychlejší ve střemhlavém letu, měl samosvorné nádrže a pancéřovanou kabinu. Koncem roku 1942 se na bojišti objevila nová verze: A6M3 s výkonnějším motorem a novým křídlem (s „useknutými“ koncovými oblouky). Nové, silnější a lépe pancéřované letouny, jako například Corsairy a Hellcaty ale postupně získaly převahu.

Až na konci roku 1944 se objevila verze A6M6c se silnějším motorem, ale vzniklo pouze několik kusů, protože továrna Nakadžima, kde se motory montovaly, byla z velké části zničena.

Poslední verzí byla A6M7, šlo o stíhačky přestavěné na střemhlavé bombardéry, ale i před touto verzí vznikly stovky letounů určené pro útoky kamikaze. Nástupce Zera měl být Micubiši A7M Reppú, ale problémy s jeho vývojem způsobily, že Zero zůstalo hlavním stíhacím typem japonského námořního letectva až do konce války.

[editovat] Specifikace (A6M2)

[editovat] Technické údaje

• Posádka: 1
• Délka: 9,05 m^[2]
• Rozpětí: 12,00 m^[2]
• Rozpětí se složenými křídly: 10,955 m^[2]
• Výška: 3,525 m^[2]
• Plocha křídel: 22,44 m^2[2]
• Hmotnost (prázdný): 1 680 kg
• Hmotnost (naložen): 2 410 kg
• Pohonná jednotka: 1 × 14válcový hvězdicový motor Nakadžima Sakae o výkonu 709 kW
• Štíhlost křídla: 6,4

[editovat] Výkony

• Maximální rychlost: 533 km/h
• Dolet: 3 105 km
• Dostup: 10 000 m
• Stoupavost: 15,7 m/s
• Zátěž křídel: 107,4 kg/m²
• Výkon/Hmotnost: 294 W/kg

[editovat] Výzbroj

• 2× kulomet Typ 97 ráže 7,7 mm v kapotě motoru. U pozdějších verzí A6M byl Typ 97 nahrazen velkorážným 13,2 mm kulometem Typ 3.
• 2× 20 mm pevné kanóny Typ 99 v náběžných hranách křídlech.

• Bomby:
  • 2× 30 kg a
  • 1× 60 kg bomby nebo
  • 2× pevné 250 kg bomby

[editovat] Reference

1. ↑ SHORES, Christopher; CULL, Brian; IZAVA, Jasuho. Krvavá jatka I. Plzeň : Mustang, 1994. ISBN 80-85831-48-1. s. 42.
2. ↑ ^{a b c d e} SKWIOT, Mirosław; JARSKI, Adam. Akagi. Gdańsk : A.J. Press, 1994. ISBN 83-86208-01-5. s. 17. (polsky)

Tento článek o letectví je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.

Související články obsahuje Portál Letectví

Letouny Japonského císařského námořnictva za druhé světové války
Stíhací letouny
A4N | A5M | A6M | A6M2-N | A7M | J1N | J2M | J5N | N1K
Bombardovací a torpédové letouny
B5M | B5N | B6N | B7A | D1A | D3A | D4Y | G3M | G4M | G5N | G8N | M6A | P1Y
Průzkumné a spojovací letouny
C3N | C5M | C6N | E8N | E11A | E13A | E14Y | E15K | E16A | F1M | H5Y | H6K | H8K | H9A | Q1W
Zbývající letouny	Transportní letouny
Baika | MXY 5 | MXY7 | Ka-1	L2D | L3Y
Experimentální letouny a prototypy
J7W | J8M | Kikka | R2Y
Značení japonských vojenských letadel