Miroslav Zikmund

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. Ing. Miroslav Zikmund, dr. h. c.
Miroslav Zikmund v roce 2009 ve Zlíně
Miroslav Zikmund v roce 2009 ve Zlíně
Narození14. února 1919 (105 let)
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí1. prosince 2021 (ve věku 102 let)
Praha
Povoláníspisovatel, scenárista, filmový producent, fotograf, novinář, filmový režisér, světoběžník, kameraman, publicista a cestovatel
Alma materČeské vysoké učení technické v Praze
Tématacestování, publicistika a filmová publicistika
OceněníMedaile Za zásluhy (1999)
Cena ministra ŽP (2000)
Artis Bohemiae Amicis (2002)
Řád TGM (2014)
Manžel(ka)Eva Zikmundová
Dětisyn Miroslav
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Možná hledáte: Miroslav Zikmund (malíř).

Miroslav Zikmund (* 14. února 1919 Plzeň) je český cestovatel a spisovatel.

Životopis

Svou první velkou cestu podnikl v šestnácti letech s bratrem na Podkarpatskou Rus, která byla v období první republiky součástí Československa.[1] Po maturitě (1938) začal studovat Vysokou obchodní školu. Protože na počátku druhé světové války němečtí okupanti uzavřeli české vysoké školy, mohl ji ukončit až v r. 1946. Na škole studoval s Jiřím Hanzelkou, který byl jeho partnerem na cestách i spoluautorem jejich knih.

V letech 1947–1950 podnikl spolu s J. Hanzelkou cestu[2] do Afriky a Jižní Ameriky. Celou tuto výpravu absolvovali společně vozem Tatra 87. Z této cesty bylo rozhlasem odvysíláno přes 700 reportáží. Na této cestě udělali velké množství fotografií a natočili množství filmového materiálu, jehož dokumentární cena je značná. Afrika byla tehdy pod nadvládou evropských koloniálních mocností. O komunistickém puči v Československu v únoru 1948 se dozvěděli v Belgickém Kongu, kde místní tisk věnoval události ve střední Evropě jen malou pozornost.[1] V libyjské Syrtě měla po sabotáži jejich tatrovka havárii,[3] v Egyptě přenocovali na vrcholu Cheopsovy pyramidy, v Tanganice vystoupali na vrchol Kilimandžára, v konžském pralese se setkali s Pygmeji, z Kapského města se přeplavili lodí do Buenos Aires, v Riu de Janeiru na pláži Copacabana se Zikmund málem utopil při koupání v moři,[4] v Ekvádoru, kde uvažovali o emigraci z Československa, se setkali s lovci lebek z kmene Šuárů.[1]

Podle Zikmunda byl svět v době jejich cesty do Afriky a Jižní Ameriky bezpečnější. Během africké cesty navštívili například Italy ovládané Somálsko, které je na počátku 21. století zhrouceným státem nebezpečným pro cizince.[1] Nejnebezpečnější situaci v Africe zažili Zikmund a Hanzelka v Habeši, kde je přepadli lupiči.[4]

V roce 1953 se oženil s operní pěvkyní a sólistkou Národního divadla Evou Zikmundovou, se kterou má syna Miroslava.[5]

Druhou cestu, již s doprovodem, podnikli ve dvou upravených nákladních vozech Tatra 805 v letech 1959–1964. Při této výpravě projeli Asii a Oceánii. Také na této cestě shromáždili velké množství dokumentárního materiálu. Při druhé cestě navštívili například Turecko, Sýrii, Pákistán, Indii, Cejlon, Barmu, Kambodžu, Indonésii, Japonsko nebo Irák. Zikmund později uvedl: „V málokteré zemi jsme se cítili tak dobře a tak bezpečně jako v Iráku.“[6] Během cesty po indonéských ostrovech se dostali až na Západní Novou Guineu, kterou Indonésie získala krátce předtím od Nizozemí a později anektovala. Při plavbě ze Sumatry do Japonska zažil Zikmund rovníkový „Neptunův křest“.[4] Procestovali velkou část Sovětského svazu, od Tiksi na severu Jakutska až po Pamír v Tádžikistánu.[7] Nemohli navštívit Čínu, protože v 60. letech za vlády Mao Ce-tunga vypukla mezi Čínou a sovětským blokem roztržka.[8]

V roce 1968 se postavil na stranu tzv. „reformních komunistů“, proto mu bylo v roce 1969 znemožněno dále publikovat a účastnit se veřejného života.

Po roce 1989 začal znovu cestovat do zahraničí. V roce 1991 se vydal do Japonska, v roce 1992 do Austrálie a v roce 1994 na Nový Zéland. V roce 1996 se účastnil s dokumentaristou Milanem Maryškou expedice „Sibiř – peklo, nebo ráj“, ze které vznikl stejnojmenný čtyřdílný dokumentární cyklus. V roce 2000 podnikl cestu na Srí Lanku a Maledivy a také do USA.

V roce 1993 byla Zikmundovi a Hanzelkovi udělena za celoživotní dílo Cena E. E. Kische, v roce 1999 převzali z rukou českého prezidenta Václava Havla Medaili Za zásluhy II. stupně. Již dlouhou dobu žije ve Zlíně a v roce 2014 mu byl udělen čestný doktorát Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V témže roce dne 28. října mu český prezident Miloš Zeman udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.

Dílo

Celé dílo je napsáno společně s J. Hanzelkou (oba autoři si dokonce rovným dílem dělili i všechny honoráře)[9] a týká se výhradně jejich cest. Cestám je věnována také stálá expozice v Muzeu jihovýchodní Moravy ve zlínském zámku S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly, otevřená 30. listopadu 1996. V roce 2013 byla tato expozice přestěhována do bývalého areálu Baťových závodů (Svitu) a nově instalována v budově 14/15 Baťova institutu.

Během 3,5 let Zikmund a Hanzelka v Tatře 87 projeli 44 zemí Evropy, Afriky a Jižní Ameriky

Literatura

  • Afrika snů a skutečnosti, 1952
  • Tam za řekou je Argentina, 1956
  • Přes Kordillery, 1957
  • Za lovci lebek, 1958
  • Mezi dvěma oceány, 1959
  • Obrácený půlměsíc, 1961
  • Tisíc a dvě noci, 1967
  • Světadíl pod Himalájem, 1969
  • Zvláštní zpráva č. 4, napsána v roce 1964 na základě své předchozí cesty po SSSR, na přímý podnět L. I. Brežněva, kopii dostali českoslovenští straničtí a vládní představitelé. Vzhledem k obsahu o sovětském hospodářství byla prohlášena za přísně tajnou a uveřejněna až v roce 1990.
  • Cejlon, ráj bez andělů, 1975 (ineditní edice), 1991
  • Sumatra, naděje bez obrysů, 1976 (ineditní edice)
  • Život snů a skutečnosti, 1997
  • Afrika kolem Tatry, 2000
  • Velké vody Iguazú, 1955, 2000
  • Přemožení pouště, 1954, 2002
  • S československou vlajkou na Kilimandžáro, 1953, 2006 – souhrn novinových článků a reportáží

Dále jsou autory velkého množství časopiseckých a novinových článků, přednášek, atd.

Samostatně

  • Modrý mauritius ... a přece Austrálie!, 1999
  • Sloni žijí do sta let, 2002 ve spolupráci s P. Horkým a M. Náplavou

Film

  • Afrika I.
  • Afrika II.
  • Z Argentiny do Mexika
  • Je-li kde na světě ráj

Kromě těchto celovečerních filmů natočili 147 dokumentárních, krátkometrážních či televizních filmů.

  • 1965
    • Darváz
    • Do země dálné a nejbližší
    • Jací jsou jaci
    • Jenisej
    • Křest mrazem
    • Máj klepe na dveře
    • Medvědí ledovec
    • Město voják
    • Není všechno zlato světa
    • Neříkej velkolepý
    • Pamír
    • Půlnoční slunce
    • Sibiřská nafta
    • Slaná hora
    • Směr západ
    • Světoběžníci
    • Ulak
    • V zaaltajských horách
    • Zkuste to s bidýlky
    • Zlato dálného východu
  • 1964
    • Ať se stáří vydovádí
    • Dobrou chuť, lidé zítřka
    • Dravci nebo oběti
    • Javanské solo
    • Jezdí se vlevo, ale…
    • Kdyby všichni bozi světa
    • Kouzelníci z Asahi
    • Kusamba loví v noci
    • Lontar
    • Město dvakrát zrozené
    • Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka v Japonsku 1963 (TV seriál)
    • Pravěk v rokli mrtvých
    • Řasy nejsou brvy
    • Tókio největší na světě
  • 1963
    • Bangka, loterie s dvojitou zárukou
    • Bohyně chce krev
    • Byl Bismark v Kašmíru?
    • Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund v Sovětském svazu (TV seriál)
    • Královské M
    • Na stezce lovců lebek
    • Pod sopkou Merapy
    • Z bláta do louže
  • 1962
    • Cestou za Metuzalémy
    • Čajová dresúra na Cejloně
    • Dva póly Tirukunámalé
    • Esala perahero
    • Irácký Kurdistan
    • Mezi svými
    • S kamerou do Velkého Himalaje
    • Skoupá perla Tamilů
    • V moci ohně a bohů
    • Vzkříšení sinhálské země
    • Závod století
  • 1961
    • Cestou hrdinů
    • Čarodějové na Dalu
    • Epocha mladých ve Šrínagaru
    • Jak daleko je z Cejlonu do Arizony?
    • Jste moji starší bratři
    • Kašmír: Je-li kde na světě ráj
    • Město pod kamennou lavinou
    • Mezi nebem a zemí
    • Pod našimi okny
    • Pozdrav z Pravarsenapury
    • Řeka života
    • Šikára, gondola asijských Benátek
    • Umíte číst červíčky
    • Velké prádlo
    • Ve Šrínagaru straší
    • Zač je datle v Iráku
    • Zná Kašmír kašmírské šátky?
  • 1960
    • Beit el Lachne
    • Cedry na Libanonu
    • Haššaš
    • Chán Šejchůn
    • Na arabském trhu
    • Nad zálivem Svatého Jiří
    • Na prahu indického světadílu
    • Návštěvou u beduínů
    • Noria
    • Pozdrav ze Středního východu
    • Pozdrav z Halebu
    • Sálim el Kerím
  • 1955
    • Býčí zápasy
  • 1953
    • Afričtí trpaslíci
    • Afrika II. – Od rovníku ke Stolové hoře
    • Lovci lebek
    • V pravlasti kávy
    • Z Argentiny do Mexika
    • Zrození sopky
  • 1952
    • Afrika I. – Z Maroka na Kilimandžáru
    • Lihovary v Argentině
    • Motocykly v Quatemale
    • Ostrovy milionů ptáků
    • Za tučňáky, lvouny a velrybami

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d Miroslav Zikmund: Na stýskání nebyl čas, ale několikrát jsem se fakt bál. iDNES.cz [online]. 2014-09-14 [cit. 2018-01-09]. Dostupné online. 
  2. ↑ KOBERA, Pavel. Hanzelka a Zikmund vyrazili před 70 lety. Archiv rozhlasu [online]. Český rozhlas, 21.4.2017 [cit. 21.4.2017]. Dostupné online. 
  3. ↑ KOBERA, Pavel. Osudná Libye Hanzelky a Zikmunda. Český rozhlas. 2017-05-26. Dostupné online [cit. 2018-01-09]. 
  4. ↑ a b c Miroslav Zikmund: Na své narozeniny jsem se málem utopil v Riu. iDNES.cz [online]. 2016-02-16 [cit. 2018-01-09]. Dostupné online. 
  5. ↑ JAROŠ, Jan. Jaký je film Století Miroslava Zikmunda?. Kultura21.cz [online]. [cit. 2018-01-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ "Hanzelka a Zikmund v Iráku". Česká televize. 9. dubna 2011.
  7. ↑ "Miroslav Zikmund (* 14. 2. 1919 Plzeň) – český novinář a cestovatel". Hedvabnastezka.cz.
  8. ↑ Ponorkovou nemoc jsme nikdy neměli, vzpomíná cestovatel Zikmund | Kultura. Lidovky.cz [online]. 2014-09-04 [cit. 2018-01-09]. Dostupné online. 
  9. ↑ BAUER, Zdeněk. Století Miroslava Zikmunda (recenze). blog.abchistory.cz [online]. [cit. 2018-01-09]. Dostupné online. 

Literatura

  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. II., N–Ž / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 482 s. ISBN 80-85983-64-8. S. 301. 
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1133. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 762. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 814. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 567. 
  • VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Miroslav_Zikmund&oldid=16070127“