Ming š’-lu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Ming š'-lu)
Skočit na: Navigace, Hledání

Ming š’-lu (čínsky pchin-jinem Míng shí-lù, znaky zjednodušené 明实录, tradiční 明實錄), česky „Pravdivé záznamy dynastie Ming“ či „Mingské pravdivé záznamy“) je soubor třinácti kronik vlád císařů dynastie Ming, panujících v Číně v letech 1368–1644. Jsou jedním ze základních pramenů k historii mingské Číny.

Počet a sestavení záznamů[editovat | editovat zdroj]

Existuje 13 kronik „pravdivých záznamů“ (š’-lu, 实录), zpravidla jedna pro období vlády jednodo císaře. Mingských císařů bylo celkem 16, samostatné pravdivé záznamy nemá druhý (Ťien-wen), sedmý (Ťing-tchaj) a poslední (Čchung-čen).[1]

Ťien-wen byl svržen svým strýcem Jung-lem, který jeho vládu prohlásil za nelegitimní a snažil se jeho vládu vymazat z historie. Proto období vlády Ťien-wena připojil k předešlé éře Chung-wu a samostatné záznamy sestaveny nebyly.[2]

Ťing-tchaj, vládnoucí v letech 1449–1457, nemá vlastní pravdivé záznamy, období jeho panování je zahrnuté do záznamů vlády jeho předchůdce a následníka Jing-cunga.[2]

Čchung-čen byl poslední císař dynastie, po jeho sebevraždě byl Peking obsazen povstalci Li C’-čchenga a zanedlouho Mandžuy, mingští loajalisté kontrolující jižní Čínu a porážení Mandžuy neměli sílu ani možnost na práci v archívech a sestavování záznamů. Nicméně existuje Čchung-čen čchang-pien, kronika vlády Čchung-čena, sestavená za vlády mandžuských Čchingů, která slouží jako náhrada pravdivých záznamů.[2]

Každé pravdivé záznamy se nazývají podle chrámového jména dotyčného císaře, například císař Jung-le (vlastním jménem Ču-ti, Jung-le je jméno jeho éry vlády) dostal po smrti chrámové jméno Tchaj-cung a pravdivé záznamy jeho vlády se nazývají Tchaj-cung š’-lu (太宗实录).[pozn. 1]

Pravdivé záznamy sestavovala po smrti císaře skupina historiků a úředníků soustředěná v Historickém úřadu. Sestávala z 60–100 autorů a redaktorů a řady asistentů a pomocníků.[5] Podkladem pro sestavení záznamů byly deníkové zápisy aktivit císaře i všemožné oficiální dokumenty – úřední výnosy, statistiky a zprávy. Sepsány byly ve dvou exemplářích. První byl přístupný budoucím císařům, velkým sekretářům a dvorským historikům. Druhý byl zapečetěn a uložen „na věčné časy“ do státního archívu. V několika případech však z politických příčin docházelo k rozpečetění a dodatečnému přepisování záznamů.[5]

Podle zvyklostí čínské historiografie, po nástupu nové dynastie její historikové podle pravdivých záznamů vlád jednotlivých císařů sestavili dějiny předešlé dynastie a poté pravdivé záznamy zničily. Také po pádu Mingů a nástupu dynastie Čching vznikla komise historiků, která sestavila Dějiny Mingů (Ming-š’), dokončené roku 1739. Nicméně pravdivé záznamy zničeny nebyly, mezitím totiž byly opsány a rozptýleny mezi historiky. Do dnešní doby se tak částečně zachovaly.[6]

Roku 1940 vyšly tiskem, ale základem byla špatně přepsaná kopie. Nejautoritativnější je vydání Institutu historie a filologie Academie Sinica na Tchaj-wanu z let 1963–1968, zhotovené na základě rukopisu Národní knihovny v Pekingu, považovaného za nejbližší originálu. Součástí vydání je přes dvacet svazků komentářů.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Posmrtné jméno Jung-leho bylo roku 1538[3] změněno, ale název pravdivých záznamů zůstal původní.[4])

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. WADE, Geoff. The Ming Shi-lu as a source for Southeast Asian History [PDF online]. Singapore: Asia Research Institute and the Singapore E-Press, National University of Singapore, 2005, [cit. 2011-07-23]. S. 3 a 5. [Dále jen Wade]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c Wade, s. 3.
  3. MOTE, Frederick W. Imperial China 900-1800. Cambridge, Massachusetts : Harvard University Press, 2003. 1136 s. ISBN 0-674-01212-7. S. 1039. (anglicky) 
  4. TSAI, Shih-Shan Henry. Perpetual Happiness: The Ming Emperor Yongle. Seattle, Wash.; Chesham : University of Washington Press; Combined Academic, 2002. 286 s. ISBN 0295981245. S. 211. (anglicky) 
  5. a b Wade, s. 4.
  6. a b Wade, s. 6.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Мин шилу na ruské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • WADE, Geoff. Southeast Asia in the Ming Shi-lu: an open access resource [online]. Singapore: Asia Research Institute and the Singapore E-Press, National University of Singapore, 2005, [cit. 2011-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  • WADE, Geoff. The Ming Shi-lu as a source for Southeast Asian History [online]. Singapore: Asia Research Institute and the Singapore E-Press, National University of Singapore, 2005, [cit. 2011-07-23]. Dostupné online. (anglicky)