Ming Šeng
 |
Tento článek obsahuje čínský text. Bez správné podpory asijských jazyků se Vám mohou namísto čínských znaků zobrazovat otazníky, čtverečky nebo jiné symboly. |
| Ming Šeng | ||
|---|---|---|
| císař říše Velká Sia | ||
| Doba vlády | 1366–1371 | |
| Éra vlády | Kchaj-si (開熙, Počátek prosperity) 1367–1371 | |
| Úplné jméno | Ming Šeng (明升) | |
| Chrámové jméno | nedostal | |
| Posmrtné jméno | nedostal | |
| Narození | 1356 | |
| Úmrtí | ? | |
| Rod | Ming | |
| Dynastie | Sia | |
Ming Šeng (čínsky pchin-jinem Míng Shēng, znaky 明升; 1356–??) byl v letech 1366–1371 císařem říše Sia rozkládající se území čínského S'-čchuanu. Na trůn nastoupil po smrti svého otce Ming Jü-čena, jednoho z vůdců povstání rudých turbanů. Vzhledem k nízkému věku neměl reálný vliv na vládu. Roku 1371 byla říše Sia během sjednocování Číny dobyta říší Ming. Poté Ming Šeng žil obdařen čestnými tituly zprvu v Nankingu, později byl poslán do Koreje.
Život [editovat]
Ming Šeng byl synem Ming Jü-čena, strážníka okresního úřadu ve středočínské provincii Chu-pej, který se přidal k povstání rudých turbanů proti vládě mongolské dynastie Jüan. Ming Jü-čen se zmocnil vlády nad S'-čchuanem, zprvu jako místodržící povstalecké říše Tchien-wan, od roku 1360 nezávisle jako král Lung-šu, o dva roky později se prohlásil císařem říše Sia. Roku 1366 v 35 letech zemřel.[1]
Po smrti Ming Jü-čena nastoupil na císařský trůn devítiletý Ming Šeng. V souladu s politikou jeho otce obdržel kromě císařské hodnosti i titul „Nižší pán světla“ (Siao ming-ču) odkazující k lidové víře ve spasitele – Maitréju.[2] Od nového roku 1367 vyhlásil éru „Počátek prosperity“ (Kchaj-si). Mladičký císař nebyl schopen řídit záležitosti státu, vláda říše Sia ztratila jednotu a nebyla schopna aktivně reagovat na situaci v Číně.[1] Ta se vyvíjela v neprospěch regionálních režimů. Ču Jüan-čang v čele království Wu, od počátku roku 1368 přejmenovaného na říši Ming, úspěšně obnovoval silnou centrální vládu v Číně, po desetiletí neexistující. Roku 1370 požádal vládu říše Sia o podrobení se, byl odmítnut.[3] Nastoupila mingská armáda, která během jara a léta 1371 S’-čchuan dobyla.[4]
Po skončení bojů dostal nyní již bývalý císař čestný titul a byl převezen do Nankingu. Roku 1372 byl poslán do Koreje. Zde v pohodlí žil on i jeho potomci, kteří byli osvobozeni od daní až do poloviny 17. století.[5]
Reference [editovat]
- ↑ a b MOTE, Frederick W. The rise of the Ming dynasty 1330–1367. In MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge : Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. s. 42. (anglicky)
- ↑ ROWE, William T. Crimson rain: seven centuries of violence in a Chinese county. Stanford : Stanford University Press, 2007. 437 s. ISBN 0804754969, 9780804754965. s. 51. (anglicky)
- ↑ DREYER, Edward L. Early Ming China: A Political History. Stanford : Stanford University Press, 1982. 315 s. ISBN 0-8047-1105-4. s. 73. (anglicky)
- ↑ LANGLOIS, JR., John D. The Hung-wu reign, 1368–1398. In MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge : Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. s. 125–127. (anglicky)
- ↑ FARMER, Edward L. Zhu Yuanzhang and early Ming legislation: the reordering of Chinese society following the era of Mongol rule. Leiden : Brill, 1995. 259 s. ISBN 9004103910, 9789004103917. s. 22. (anglicky)
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 明升 na čínské Wikipedii.
