Mimosa tenuiflora
 Mimosa tenuiflora | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | bobotvaré (Fabales) |
| Čeleď | bobovité (Fabaceae) |
| Rod | citlivka (Mimosa) |
| Binomické jméno | |
| Mimosa tenuiflora (Willd.) Poir., 1810 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mimosa tenuiflora, syn. Mimosa hostilis, je trnitý keř vyskytující se hojně v severovýchodní oblasti Brazílie (Paraíba, Pernambuco, Rio Grande do Norte, Ceará, Bahia), Kolumbii, Venezuele, Střední Americe a v jižním Mexiku v oblastech Chiapas a Oaxaca.[2][3] Nejčastěji se vyskytuje v nížinách, roste ale i v nadmořské výšce 1000 metrů. Domorodý (a také novodobý komerční) název je Tepezcohuite.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Vyrůstá do výšky až 8 metrů a to v průměru za 4–5 let. Kůra je hnědé až šedé barvy, podélně rozpraskaná, uvnitř červenohnědá. Zpeřené listy, připomínající kapradí, dosahují délky až 5 cm a dělí se na 15–33 částí. Květy jsou bílé, 4–5 cm dlouhé. Plodem je lusk, který obsahuje 4–5 semen hnědé barvy o průměru 3–4 mm. Na severní polokouli rostlina kvete od listopadu do července, na jižní polokouli od září do ledna.
Ekologicky jde o vitální pionýrskou dřevinu, šířící se na disturbovaných místech, například po lesních požárech; díky schopnosti fixovat dusík zlepšuje chudé půdní podmínky i pro ostatní rostliny.
Pěstování[editovat | editovat zdroj]
V přírodě se semena této mimózy šíří větrem v okruhu 5 až 8 metrů od mateřské rostliny. Lusky se suší na slunci a po rozpuku se doporučuje vysadit semena v písčité půdě. Klíčí při teplotě 10–30 °C, ideální teplota je 25 °C. I po 4 letech skladování je možné semena vysadit. Doba klíčení je 2–4 týdny.
Lékařství a léčitelství[editovat | editovat zdroj]
Mayové tuto rostlinu používali především k léčbě kožních onemocnění. Její kůru kladli na rány, vředy a popáleniny[4], čímž předcházeli bolestem a tvorbě jizev. Výtažky z kořene citlivky hrály důležitou roli v rituálech starobylého kultu boha Juremy v Brazílii. Prášek z kůry obsahuje 16 % tříslovin[zdroj?], které působí svíravě, čímž dochází k zastavení krvácení kůže. Tento proces pomáhá chránit tělo před infekcí, zatímco kůže buduje novou ochrannou tkáň. V současné době je Tepezcohuite využíván k výrobě vlasových a kožních produktů, které slouží k omlazení pleti.
Halucinogenní účinky[editovat | editovat zdroj]
Mimosa tenuiflora je zdrojem mnoha alkaloidů, včetně dimethyltryptaminu (DMT)[4]. Ten se nachází zejména v kůře jejích kořenů, kde jeho obsah dosahuje 1–1,7 %.[3] DMT má velmi intenzivní psychedelické účinky a je hlavní psychoaktivní součástí entheogenu ayahuasca. Kromě druhu Mimosa tenuiflora se k výrobě ayahuascy jako zdroj DMT využívají i jiné rostliny, například Psychotria viridis nebo Psychotria carthagenensis.
DMT je v České republice nelegální látkou, ale kůra kořenů Mimosy je legálně dostupná. Z toho důvodů bývá mnohdy využívána k extrakci DMT pro rekreační užití.
Jiné možnosti využití[editovat | editovat zdroj]
V Brazílii a Mexiku je keř využíván jako krmivo pro místní dobytek a zvířata. Také je důležitým zdrojem píce pro včely[zdroj?] zejména v období sucha a na začátku období dešťů. Vzhledem k vysokému množství taninu (16 %), který zabraňuje hnilobě, je dřevo velmi často využíváno k výrobě přístřešků, mostů, nábytku, plotů. Je také velmi dobrým palivem ve formě dřevěného uhlí.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mimosa tenuiflora na anglické Wikipedii.
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04]
- ↑ Mimosa tenuiflora - Useful Tropical Plants. tropical.theferns.info [online]. [cit. 2021-11-03]. Dostupné online.
- ↑ a b Tepezcohuite. www.utep.edu [online]. [cit. 2021-11-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b DE SOUZA, Rafael Sampaio Octaviano; DE ALBUQUERQUE, Ulysses Paulino; MONTEIRO, Júlio Marcelino, et al. Jurema-Preta (Mimosa tenuiflora [Willd.] Poir.): a Review of its Traditional Use, Phytochemistry and Pharmacology. BRAZILIAN ARCHIVES OF BIOLOGY AND TECHNOLOGY [online]. 2008 [cit. 2021-11-3]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu citlivka stydlivá na Wikimedia Commons
