Miloš Weingart
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Miloš Weingart (21. listopadu 1890 Praha – 12. ledna 1939 Praha) byl český jazykovědec, slavista a vysokoškolský pedagog.
V roce 1913 dokončil studia na FF UK v Praze. V letech 1919–1921 vyučoval na univerzitě v Praze a poté až do roku 1927 na Univerzitě Komenského v Bratislavě (v akademickém roce 1924/1925 byl děkanem). Po působení na Slovensku se vrátil jako řádný profesor staroslověnštiny na univerzitu do Prahy, kde působil až do své smrti (i zde byl zvolen děkanem v roce 1930/1931).
Ve své práci se zaměřoval na staroslověnštinu, byzantský vliv na slovanské prostředí, srovnávací lingvistiku, zabýval se i soudobou slovenštinou a češtinou, jazykovou kulturou atd.
Dílo[editovat]
- Byzantské kroniky v literatuře církevněslovanské, 1922
- Příspěvky ku studiu slovenštiny (Sp. fil. fak. Brat. 1923)
- Srovnávací mluvnice jazyku slovanských, 1928
- Spisovná čeština, 1932 (s Bohuslavem Havránkem)
- Český jazyk v přítomnosti, 1934
