Miloš Vignati

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Miloš Vignati (28. dubna 1897, Přerov9. listopadu 1966, tamtéž) byl český právník, dirigent, hudební skladatel a pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě na gymnáziu v Přerově musel narukovat do rakouské armády. Po vzniku Československa vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. Vedle toho navštěvoval přednášky Zdeňka Nejedlého z hudební vědy. Po získání doktorátu z práv studoval soukromě skladbu u Václava Petrželky a krátce i u Josefa Bohuslava Foerstera.

Jako právník působil v rodném Přerově a významně se podílel na hudebním životě města. Založil pěvecké sdružení Tyrš a podílel se na vzniku Volného pěveckého sdružení ve Vyškově. V Přerově nastudoval i několik českých oper a organizoval pravidelné hudební besedy za účasti předních českých umělců. Po 2. světové válce se stále více věnoval hudbě. Byl v Přerově předsedou klubu Svazu československých skladatelů, krajským inspektorem pro hudbu, učil na Pedagogické škole v Přerově a později i na konzervatoři v Kroměříži. Podílel se rovněž na založení Oblastního divadla Přerov. Svými kritickými a popularizačními články přispíval do novin a časopisů.

Jeho mladší bratr Vilém Vignati (19151981) vystudoval medicinu, ale stejně jako bratr se celoživotně aktivně věnoval hudbě. Stal se odborným lékařem v lázních Luhačovice a ve své vědecké práci se zabýval léčebnými účinky hudby.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Klavirni skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Rozmarná suita op. 3
  • Fantasia marittima op. 7
  • Sonata revoluční op. 14

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Terzetto pro dvoje housle a violu op. 9
  • Partita a 6 duet pro dvoje housle op. 13
  • Dvě skladby pro violu a klavír (instrumentováno i pro orchestr)
  • Sonata quasi ballata (housle sólo)
  • Lidová suita pro violoncello op. 16
  • Dechový kvintet op. 17
  • Suita pro dvoje housle, sólový hlas, violoncello a klavír (1945)
  • 1. smyčcový kvartet op. 20, „Rapsodie proletáře“
  • 2. smyčcový kvartet op. 28, „Tři pastorely“
  • Sonata pro housle a klavír op. 32

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Lidové tance op. 19
  • Mladým pionýrům op. 24
  • Bulharské fresky op. 24

Písně[editovat | editovat zdroj]

  • Čtyři písně na slova Rabíndranátha Thákura op. 2
  • 10 písní na slova lidové poesie podkarpatské op. 4
  • Vzkazuji milému pro soprán a orchestr op. 18
  • Dojmy op. 27 (slova Marie Pujmanová)
  • Písně vojenské a regrutské op. 30 a op. 39
  • Písně milostné pro alt a klavír op. 31
  • Důvěrná setkání pro soprán a smyčcový kvartet op. 31

Sbory[editovat | editovat zdroj]

Kromě toho byl autorem četných dobových masových písní a příležitostných skladeb s politickou tématikou.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Československý hudební slovník II. (M–Ž), 1965, SHV, Praha
  • Čeněk Gardavský a kol.: Skladatelé dneška, Panton, Praha, 1961
  • Hudební rozhledy X. 1957, S. 348.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]