Miloš Václav Kratochvíl

Miloš Václav Kratochvíl
Miloš Václav Kratochvíl
Narození	6. ledna 1904 ; Vídeň ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	9. července 1988 (ve věku 84 let) ; Praha ; Československo
Pseudonym	Petr Sabart
Povolání	dramaturg, scenárista, archivář, spisovatel, učitel a dramatik
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy; Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Významná díla	'Podivuhodné příběhy a dobrodružství Jana Kornela,; Památné bitvy našich dějin,; Objevitelé a dobyvatelé,; Napoleon z černého ostrova
Ocenění	národní umělec (1974)
Děti	Jan Kratochvíl; Petr Kratochvíl
Rodiče	Václav Kratochvíl
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Miloš Václav Kratochvíl (6. ledna 1904 Vídeň – 9. července 1988 Praha) byl český spisovatel-prozaik, autor historické beletrie, filmový scenárista, dramaturg a pedagog. Studoval historii a archivnictví na Karlově Univerzitě. Za války pracoval v archivu. Po ní byl dramaturgem Československého státního filmu a profesorem na FAMU. Jeho syn Jan Kratochvíl byl herec, dramaturg, režisér a divadelní organizátor.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Vídni, kde jeho otec Václav Kratochvíl působil jako dvorní archivář. Bydlel tu do svých 14 let, pak se stal studentem malostranského gymnázia v Praze. Po jeho absolvování vystudoval na pražské filozofické fakultě obory historie a archivnictví. V roce 1928 získal doktorát a nastoupil zaměstnání v Archivu hlavního města Prahy. Když archiv Němci roku 1944 uzavřeli, pracoval krátce u firmy Nationalfilm. V letech 1945 až 1947 pracoval na Ministerstvu informací, pak se živil ve filmovém průmyslu. Byl tři roky filmovým dramaturgem a v letech 1950 až 1972 profesorem na Akademii múzických umění. V důchodu se věnoval nejen literární činnosti,^[2] v roce 1977 jej Rudé právo zařadilo mezi první signatáře Anticharty^[3].

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1970 získal titul zasloužilého umělce a čtyři roky poté byl prohlášen národním umělcem.^[2]

Prozaické dílo[editovat | editovat zdroj]

Ve 30. letech měl blízko k sociální tematice, v jeho díle se objevovaly motivy venkova, půdy. Svou prózu ozvláštňuje vnitřními monology postav, záznamy proudu představ, dokumenty v podobě dopisů a dobových kázání. Na druhou stranu jsou jeho díla poznamenána typizací postav a socialistickým realismem. V jeho dílech jsou zobrazovány nejnižší vrstvy a vyzdvihována jejich uvědomělost.

Dílo podle období[editovat | editovat zdroj]

Doba posledních Přemyslovců a Lucemburků[editovat | editovat zdroj]

Král obléká halenu (1945) – historický román o Václavu IV.
Lásky královské (1973)

Husitství[editovat | editovat zdroj]

Pochodeň (1950)
Mistr Jan (1951)
Jan Žižka (1952)
Jan Želivský (1953)
Husitská kronika (1956)

Třicetiletá válka[editovat | editovat zdroj]

Podivuhodné příběhy a dobrodružství Jana Kornela (1954) – zajímavý příběh českého chasníka, kterého cesty války zavedou od bitvy u Jankova v roce 1645 až k pirátům Latinské Ameriky a po dvaceti letech cestování domů.
Dobrá kočka, která nemlsá (1970) – román o grafikovi Václavovi Hollarovi
Život Jana Ámose (1975) – životopis slavného českého filosofa a všestranného člověka; vykresluje jej jako postavu citlivou, která nemá domov a kterou vychovala církev, z čehož také pochází kořeny jeho morálních zásad a vlastenectví. Jan Amos Komenský byl však donucen opustit vlast, i tak se jí ale stále snaží pomoci, začíná ale znovu a znovu po různých tragédiích a obtížích.
Matyášův meč (1971) – román o předákovi české stavovské rebelie z roku 1618, hraběti Jindřichovi Matyášovi Thurnovi.

Doba rudolfínská[editovat | editovat zdroj]

Osamělý rváč (1941; přepracováno 1955) – román o maršálu Heřman Kryštof Russwormovi
Čas hvězd a mandragor (1972)

19. století – První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Veronika (1956) – z okolí Boženy Němcové
Evropa tančila valčík (1974) – období před 1. světovou válkou
Evropa v zákopech (1977)

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Slováci a Praha (1931)
O vývoji městské správy pražské od roku 1848 (1936)
Památné bitvy našich dějin (1937, přepracováno 1958)
Bludná pouť (1938), povídky
Rokokový ostrov (1942), detektivní román (pod pseudonymem Petr Sabart), přepracováno roku 1947 pod titulem Rokoková smrt
Povídky lásky a smrti (1943)
Tisíciletou stopou československého lidu (1947)
Báje a pověsti z Čech (1959)
Českou minulostí (1961)
Komediant (1962), tři novely
Objevitelé a dobyvatelé (1964)
Napoleon z černého ostrova (1966)
Rytíři černé vlajky (1969) – o pirátech, korzárech, bukanýrech, flibustýrech, námořních lupičích
Národ sobě (1983)
Panoptikum zašlých časů aneb Úsměvná svědectví historie (1986)

Filmové scénáře[editovat | editovat zdroj]

Revoluční rok 1848 (1949), režie Václav Krška
Jan Hus (1954), režie Otakar Vávra
Jan Žižka (1957), režie Otakar Vávra
Proti všem (1958), režie Otakar Vávra
Kam čert nemůže (1959), režie Zdeněk Podskalský
Ďáblova past (1962), režie František Vláčil
Putování Jana Ámose (1983), režie Otakar Vávra
Komediant (1984), režie Otakar Vávra
Veronika (1985), režie Otakar Vávra
Evropa tančila valčík (1989), režie Otakar Vávra

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b Slovník české literatury po roce 1945. Dostupné online. [cit. 2023-12-03]
↑ ^a ^b BLAHYNKA, Milan. Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. Kapitola Miloš V. Kratochvíl, s. 304.
↑ Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru. Rudé právo. 29. 1. 1977, roč. 57 (Právo lidu ročník 80), čís. 24, s. 1. Dostupné online [png, cit. 2017-1-17].

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Téma Miloš Václav Kratochvíl ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miloš Václav Kratochvíl
Miloš Václav Kratochvíl ve Slovníku české literatury po roce 1945

[0a2e68f718a6c526253cfa39031997a926e8c1dc-1] Slovník české literatury po roce 1945. Dostupné online. [cit. 2023-12-03]

[Č20-2] BLAHYNKA, Milan. Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. Kapitola Miloš V. Kratochvíl, s. 304.

[rp-3] Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru. Rudé právo. 29. 1. 1977, roč. 57 (Právo lidu ročník 80), čís. 24, s. 1. Dostupné online [png, cit. 2017-1-17].

[1]

[2]

[3]