Miloš Marten

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Miloš Marten
Rodné jméno Miloš Šebesta
Narození 4. únor 1883
Brno Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 23. července 1917 (ve věku 34 let)
Přepeře u Turnova Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání úředník, spisovatel, kritik, překladatel
Vzdělání Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Literární hnutí symbolismus
Významná díla Nad městem
Manžel/Manželka Anna Klecandová (Aťa Martenová)
Partnerky Zdenka Braunerová
Vlivy Jules Barbey d'Aurevilly
Joris Karl Huysmans
Oscar Wilde
Jiří Karásek ze Lvovic
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny

Miloš Marten (4. února 1883, Brno - 23. července 1917, Přepeře u Turnova), vlastním jménem Miloš Šebesta, vystupoval též pod pseudonymem Leon Brauner, Pavel Orsey a Ivan Skála, byl český spisovatel katolicko-symbolistického zaměření, esejista, literární a výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a angličtiny.

Obsah

[editovat] Život

Narodil se v kultivovaném měšťanském prostředí, otec byl právníkem, Miloš byl nejmladší ze šesti dětí. Od roku 1893 studoval na českém gymnáziu v Brně. Ze zdravotních důvodů (kloubový revmatismus) opustil ve školním roce 1899-1900 školu a pokračoval v soukromých studiích. Odmaturoval v roce 1901 na Akademickém gymnáziu v Praze. Pokračoval ve studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1906 získal titul JUDr..

Od roku 1901 byl důvěrným přítelem malířky Zdenky Braunerové, která podstatně ovlivnila jeho kulturní orientaci. Od roku 1905 též ilustrovala a graficky upravovala jeho knihy.

V letech 1907 a 1908 strávil několik měsíců ve Francii, kde se seznámil se spisovatelem Élémirem Bourgesem, Émilem Bernardem a básníkem Paulem Claudelem. Paul Claudel byl v letech 1909-1911 francouzským konzulem v Praze a byl svědkem na Martenově svatbě. V roce 1912 se oženil s Annou (Aťou) Klecandovou, dcerou továrníka z Přepeř u Turnova, později překladatelkou a publicistkou. V letech 1912-1914 byl Marten konceptním úředníkem na pražském magistrátu.

V únoru 1915 byl odveden k 88. pluku a v červnu odvelen do města Szolnok v Uhrách a dále na ruskou frontu, kde byl zraněn. Po dovolené v Praze se v roce 1916 vrátil na frontu. Byl poslán zpět na vyšetření do posádkové nemocnice v Praze. Zemřel za rekonvalescenčního pobytu v Přepeřích.

[editovat] Dílo

Od svých sedmnácti let přispíval do časopisu Moderní revue. Později otiskuje své kritiky a eseje v celé řadě časopisů a sborníků. Věnoval se především tvorbě svých českých současníků, ze starších autorů pak zejména Karlu Hynku Máchovi.[1] Jeho beletristické dílo je poplatné dobovým vzorům (Jules Barbey d'Aurevilly, Joris Karl Huysmans, Oscar Wilde, Jiří Karásek ze Lvovic).

[editovat] Spisy

[editovat] Příspěvky v časopisech

  • Almanach knih dobrých autorů (1914)
  • Česká revue (1902-1903)
  • Český sběratel (1913)
  • Dílo (1906, esej Nikolaj Konstantinovič Roerich)
  • Divadelní oznamovatel Národního divadla (1914)
  • Jacopo Robusti Tintoretto (1911, úvod k obrazové publikaci)
  • Kalendář paní a dívek českých (1911-1915, 1913 esej Karel Sabina)
  • Květy (1913, esej Antonín Sova)
  • L’art et les artistes (Paříž, od 1905)
  • La rénovation esthétique (Paříž, 1909)
  • Literární listy (1903-1905)
  • Lumír (1915)
  • Moderní revue (1900-1912)
  • Morava (Brno, 1901)
  • Národní listy (1911, 1913, 1916)
  • Nová česká revue (1905)
  • Novoročenka 1914 (překlad P. Claudel: Svatý Václav, král a mučedník)
  • Nový kult (1902)
  • Nový život (1903)
  • Obzor literární a umělecký (1902)
  • Pozor (Olomouc, 1898, divadelní referát z Brna)
  • Prvotiny (1900)
  • Různé zvuky (Brno, 1898, rukopisný studentský časopis)
  • Scéna (1913)
  • Srdce (1901-1903)
  • Studentské směry (1902)
  • Veraikon (1914)
  • Vers et prose (Paříž, 1909)
  • Volné směry (1903)
  • Ženský svět (1913, esej Růžena Jesenská)

Posmrtně:

  • Archa (1918, překlad P. Claudel: Zlatohlav)
  • Kuncířova ročenka 1931
  • Novoročenka 1918
  • Topičův sborník 1917
  • Veraikon 1919, Zapomenuté dílo – esej o výtvarném díle Karla Hlaváčka

[editovat] Knižně

Posmrtně vydána řada prací většinou jako bibliofilie. Například v letech 1922-1929 vydal Josef Portman v Litomyšli:

  • Černý páv, pohádka
  • Vodník, pohádka
  • Psyché, pohádka
  • Nemocný a vůně, pohádka
  • Básně

[editovat] Překlady

[editovat] Výbor

  • Imprese a řád (1983, editor Emanuel Macek, Odeon, 1983

[editovat] Souborné vydání

[editovat] Odkazy

[editovat] Literatura

  • Vilém Bitnar: Martenův sen o středověku, Archa 11/1923
  • Vilém Bitnar: Bibliografie díla Miloše Martena (1926)
  • Jan Blahoslav Čapek: Martenův odkaz, NDb 50/1943
  • Vladimír Hellmuth-Brauner: Miloš Marten, in: Miloš Marten, Pohádky a podobenství, Praha 1944
  • Emanuel Chalupný: K charakteristice Miloše Martena. Vzpomínky a dojmy, in F. X. Šalda – M. Marten, vzájemná korespondence, Praha 1941
  • Emanuel Chalupný: Mistr a epigon, in F. X. Šalda – M. Marten, vzájemná korespondence, Praha 1941
  • Jiří Karásek ze Lvovic: Glosy k dialogu Miloše Martena Nad městem, Týn 2/1918
  • Jiří Karásek ze Lvovic: Miloš Marten in: Tvůrcové a epigoni, Praha 1927
  • Ludmila Lantová: heslo Miloš Marten in: Lexikon české literatury, díl. 3, svazek 1 (M-O), Praha, Academia 2000, str. 121-124, ISBN 80-200-0708-3
  • Karel Dostál-Lutinov: M. Marten, Akkord, Archa 5/1917
  • Emanuel Masák: M. Marten, Nad městem, Archa 12/1924
  • František Němeček: Miloš Marten, AL 2/1922
  • Arne Novák: M. Marten, Akkord, Lumír 44/1916
  • Ilona Pšeidová: Kritika – žízeň po tajemství a obdivu, Rmen 3/1996-1997
  • Martin C. Putna: stať Miloš Marten, in: Česká katolická literatura v evropském kontextu, Torst, Praha, 1998, str. 692-698, ISBN 80-7215-059-6
  • František Xaver Šalda: Miloš Marten, KP 10, Praha 1957
  • František Xaver Šalda: Na okraj odkazu Martenova čili o světské zbožnosti, KP 10, Praha 1957
  • František Xaver Šalda – M. Marten, vzájemná korespondence, Praha 1941
  • Zdeněk Šmíd: Několik poznámek o Miloši Martenovi, Na okraj korespondence Šaldy s Martenem, Výhledy 3/1941
  • heslo Šebesta Miloš (Marten Miloš), spisovatel český. In kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha : Jan Otto, 1888-1909. ISBN 80-7203-007-8.

[editovat] Reference

  1. M. C. Putna: Čí je Mácha? Souvislosti 4/1993.

[editovat] Související články

[editovat] Externí odkazy


Osobní nástroje
Jmenné prostory

Varianty
Akce
Navigace
Tisk/export
Nástroje
V jiných jazycích