Milena Jesenská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příbuzenstvo
otec Jan Jesenský
manžel Jaromír Krejcar
dcera Jana Krejcarová

Milena Jesenská (10. srpna 1896, Praha17. května 1944, koncentrační tábor Ravensbrück, Německo) byla česká novinářka, spisovatelka a překladatelka. S manželem Jaromírem Krejcarem měli dceru Janu (Honzu).

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v rodině pražského univerzitního profesora a stomatologa Jana Jesenského a jeho ženy Mileny. V šestnácti jí matka zemřela a Jesenská zůstala sama se svým otcem.

Navštěvovala dívčí gymnázium Minerva, na odpoledních procházkách objevovala Prahu, v německo-židovské části se v "Cafe Arco" seznámila mj. se spisovateli Maxem Brodem a Franzem Werfelem.

Na přání svého otce studovala medicínu, které však zanechala po několika semestrech. Ve 20. letech se setkala s Ernstem Pollakem, o deset let starším literátem, který pracoval jako překladatel u jedné pražské banky. Proti vůli svého otce se za něj provdala a v roce 1918 se s ním přestěhovala do Vídně. S rodinou (částečně kvůli vzdorovitému sňatku) přerušila na čas téměř všechny styky.

Manželství s Ernstem Pollakem se záhy dostalo do krize. Vzhledem k manželovým nízkým příjmům začala dávat hodiny češtiny (mezi její žáky patřil např. rakouský spisovatel Hermann Broch) a začala se živit překlady a novinařinou. Překládala z němčiny pro české noviny a externě také přispívala fejetony do módních magazínů. Záhy začala dopisovat do řady českých novin a brzy si vybudovala pověst výborné novinářky.

V roce 1919 ji zaujala povídka tehdy nepříliš známého spisovatele Franze Kafky Der Heizer (Topič), a proto napsala autorovi, zda smí povídku přeložit. Tím začala jejich vzájemná spolupráce a korespondence, která skončila až v roce 1923 krátce před Kafkovou smrtí. Jejich přátelství bylo téměř výhradně korespondenční. Setkali se jen dvakrát, jednou na čtyři dny ve Vídni a později na den v pohraničním městě Gmünd. Próza Topič byla jejím prvním překladem Kafky do češtiny, posléze přeložila do češtiny i Kafkův Proces, Rozjímání a Ortel.

Kromě Franze Kafky se znala osobně i s Maxem Brodem, Franzem Werfelem, Karlem Čapkem a Ferdinandem Peroutkou.

Krátce po Kafkově smrti se rozešla s Pollakem a odstěhovala se nejprve do Drážďan a v roce 1925 zpět do Prahy, kde se podruhé provdala, a to za českého architekta Jaromíra Krejcara. V roce 1928 se jim narodila dcera Jana „Honza“.

Jesenská patřila k pražské literární scéně, před válkou kosmopolitní, a uplatnila své literární schopnosti především jako novinářka. Mimo Přítomnosti přispívala do deníku Tribuna, Národních listů, Lidových novin, magazínu Pestré listy, na konci dvacátých let byla krátce redaktorkou týdeníku Pestrý týden. V letech 19381939 vedla Peroutkovu Přítomnost.

Jako řada českých levicových intelektuálů a literátů První republiky (např. Jaroslav Seifert) i ona krátce sympatizovala s komunistickou stranou a psala i do novin Svět práce. Poté, co se dozvěděla o zločinech stalinismu, v roce 1936 z KSČ vystoupila.

Jesenská trpěla revmatismem. Vážně nemocná začala být po porodu dcery. Stala se závislou na morfiu (závislosti se zbavila až v roce 1938). Rozčarováním skončilo i její manželství s Jaromírem Krejcarem.

Po připojení Čech a Moravy k Třetí říši se aktivně účastnila protinacistického odboje a pomáhala při emigraci řadě židovských rodin.

V listopadu 1939 byla pro svou protinacistickou činnost zatčena. Následujícího roku byla deportována tzv. „na převýchovu“ do koncentračního tábora Ravensbrück, kde pracovala na ošetřovně a byla morální oporou ostatním vězeňkyním. V Ravensbrücku také potkala Margarete Buber-Neumannovou, rovněž bývalou novinářku, která o ní napsala knihu. V Ravensbrücku zemřela v roce 1944.

Přestože byla významnou českou novinářkou a překladatelkou v období První republiky, stala se celosvětově známá především jako blízká přítelkyně Franze Kafky (vedle Felice Bauerové a Julie Vohryzkové).

Její tvorba – fejetony, články, svědectví a reportáže o meziválečné střední Evropě, problematice jejích společností a jejích vztahů – se dočkala zaslouženého světového uznání až po druhé světové válce. Roku 1996 jí byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka II. třídy. V roce 1995 byla institucí Jad Vašem poctěna udělením ceny Spravedlivá mezi národy v Jeruzalémě. Jejím jménem je též pojmenována mezinárodní žurnalistická cena.[1]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Vlastní dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Mileniny recepty, Pražská akciová tiskárna, 1925 (v témže roce dvě vydání)
  • Cesta k jednoduchosti, 1926
  • Člověk dělá šaty, 1927

posmrtná vydání článků, esejů a reportáží (většinou psaných pro časopis Přítomnost, 30. léta):

německy:

  • Milena Jesenská. „Alle meine Artikel sind Liebesbriefe“ (Milena Jesenská. „Všechny mé články jsou milostné dopisy“), vydala Alena Wagnerová, Bollmann Verlag, Köln, 1994
  • „Ich hätte zu antworten tagelang und nächtelang“ – Die Briefe von Milena („Mohla bych odpovídat dny a noci“ – Dopisy Mileny), vydala Alena Wagnerová (mj. Fischer Taschenbuch Verlag, Frankfurt am Main, 1999)
  • „Alles ist Leben“ – Feuilletons und Reportagen 1919-1939 („Všechno je život“ – fejetony a reportáže 1919-1939), vydala Dorthea Rein, BtB bei Goldmann, 1999

Anglicky:

  • The Journalism of Milena Jesenska: A Critical Voice in Interwar Central Europe (Žurnalismus Mileny Jesenské: Kritický hlas v meziválečné střední Evropě), přeložila a vydala Kathleen Hayes, New York: Berghahn Books, 2003

Biografie, vzpomínky[editovat | editovat zdroj]

anglicky:

  • Milena, the Tragic Story of Kafka's Great Love (Milena, tragický příběh Kafkovy velké lásky), Margarete Buber-Neumann
  • Kafka, Love and Courage: The Life of Milena Jesenska (Kafka, láska a odvaha: Život Mileny Jesenské), Mary Hockaday
  • Kafka's Milena (Kafkova Milena), Jana Černá , Northwestern, 1993

francouzsky:

  • Vie de Milena (Život Mileny), Jana Černá, Le livre de poche, 1993
  • Milena, Margarete Buber-Neumann, Seuil, Points, 1997
  • Milena de Prague (Milena z Prahy), Mary Hockaday, Calman-Lévy, 1997

německy:

  • Kafkas Freundin Milena (Kafkova příítelkyně Milena), Margarete Buber-Neumann, 1963
  • Milena Jesenská: „Sterben allein ist zu wenig“ (Milena Jesenská: „Jenom umřít je málo“), Margarete Buber-Neumann, List, 2001

Další[editovat | editovat zdroj]

  • Briefe an Milena (Dopisy Mileně), Franz Kafka
  • The Loves of Franz Kafka (Lásky Franze Kafky), Nahum N. Glatzer, Schocken, 1986

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Milena Jesenská Fellowships for Journalists