Milena Jesenská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příbuzenstvo
otec Jan Jesenský
manžel Jaromír Krejcar
dcera Jana Krejcarová

Milena Jesenská (10. srpna 1896, Praha17. května 1944, koncentrační tábor Ravensbrück, Německo) byla česká novinářka, spisovatelka a překladatelka. S manželem Jaromírem Krejcarem měli dceru Janu (Honzu).

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v rodině pražského univerzitního profesora a stomatologa Jana Jesenského a jeho ženy Mileny, rozené Hejzlarové (1874–1913).[1] Bydleli na Starém Městě v domě čp. 377/I v Ovocné ulici (dnes ulice 28.října). V sedmnácti letech Mileně matka zemřela a Jesenská zůstala sama se svým otcem. Navštěvovala dívčí gymnázium Minerva, na odpoledních procházkách objevovala Prahu. V německo-židovské intelektuální společnosti kolem kavárny „Cafe Arco“ (na rohu Hybernské a Havlíčkovy ulice) se seznámila mj. spisovateli Maxem Brodem a Franzem Werfelem.

Na přání svého otce studovala v Praze na Karlově univerzitě medicínu, které však zanechala po několika semestrech. Ve 20. letech se setkala s Ernstem Pollakem, o deset let starším literátem, který pracoval jako překladatel u jedné pražské banky. Proti vůli svého otce se za něj provdala a v roce 1918 se s ním přestěhovala do Vídně. S rodinou (částečně kvůli vzdorovitému sňatku) přerušila na čas téměř všechny styky. Manželství s Ernstem Pollakem se záhy dostalo do krize. Vzhledem k manželovým nízkým příjmům začala dávat hodiny češtiny (mezi její žáky patřil např. rakouský spisovatel Hermann Broch) a začala se živit překlady a novinařinou. Překládala z němčiny pro české noviny a externě také přispívala fejetony do módních magazínů. Záhy začala dopisovat do řady českých novin a brzy si vybudovala pověst výborné novinářky.

V roce 1919 ji zaujala povídka tehdy nepříliš známého spisovatele Franze Kafky Der Heizer (Topič), a proto napsala autorovi, zda smí povídku přeložit. Tím začala jejich vzájemná spolupráce a korespondence, která skončila až v roce 1923 krátce před Kafkovou smrtí. Jejich přátelství bylo téměř výhradně korespondenční. Setkali se jen dvakrát, jednou na čtyři dny ve Vídni a později na den v pohraničním městě Gmünd. Próza Topič byla jejím prvním překladem Kafky do češtiny, posléze přeložila do češtiny i Kafkův Proces, Rozjímání a Ortel. Kromě Franze Kafky se znala osobně i s Maxem Brodem, Franzem Werfelem, Karlem Krausem, Karlem Čapkem a Ferdinandem Peroutkou.

Krátce po Kafkově smrti se rozešla s Pollakem a odstěhovala se nejprve do Drážďan a v roce 1925 zpět do Prahy, kde se podruhé provdala, a to za českého architekta Jaromíra Krejcara. V roce 1928 se jim narodila dcera Jana („Honza“). Jesenská patřila k pražské literární scéně, před válkou kosmopolitní, a uplatnila své literární schopnosti především jako novinářka. Mimo Peroutkovy Přítomnosti, kterou vedla v letech 1938 až 1939, přispívala také do deníku Tribuna, Národních listů, Lidových novin, magazínu Pestré listy, na konci dvacátých let byla krátce redaktorkou týdeníku Pestrý týden.

Jako řada českých levicových intelektuálů a literátů První republiky (např. Jaroslav Seifert) i ona krátce sympatizovala s komunistickou stranou a psala i do novin Svět práce. V domě v Žitné ulici (který projektoval Krejcar) se scházela levicová kulturní společnost (býval tam hostem například Julius Fučík). Poté, co se dozvěděla o zločinech stalinismu, v roce 1936 z KSČ vystoupila. Jesenská trpěla revmatismem, vážně nemocná začala být po porodu dcery. Stala se závislou na morfiu (závislosti se zbavila až v roce 1938). Rozčarováním skončilo i její manželství s Jaromírem Krejcarem.

Po připojení zbytku Čech a Moravy k Třetí říši se aktivně účastnila protinacistického odboje a pomáhala při emigraci řadě židovských rodin. V listopadu 1939 byla pro svou protinacistickou činnost zatčena. Následujícího roku byla deportována tzv. „na převýchovu“ do koncentračního tábora Ravensbrück, kde pracovala na ošetřovně a byla morální oporou ostatním vězeňkyním. V Ravensbrücku také potkala Margarete Buber-Neumannovou, rovněž bývalou novinářku, která o ní napsala knihu. V Ravensbrücku zemřela v roce 1944.

Přestože byla významnou českou novinářkou a překladatelkou v období První republiky, stala se celosvětově známá především jako blízká přítelkyně Franze Kafky (vedle Felice Bauerové a Julie Vohryzkové). Její tvorba – fejetony, články, svědectví a reportáže o meziválečné střední Evropě, problematice jejích společností a jejích vztahů – se dočkala zaslouženého světového uznání až po druhé světové válce. Roku 1996 jí byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka II. třídy. V roce 1995 byla institucí Jad Vašem poctěna udělením ceny Spravedlivá mezi národy v Jeruzalémě. Jejím jménem je též pojmenována mezinárodní žurnalistická cena.[2]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Vlastní dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Mileniny recepty, Pražská akciová tiskárna, 1925 (v témže roce dvě vydání)
  • Cesta k jednoduchosti, 1926
  • Člověk dělá šaty, 1927

posmrtná vydání článků, esejů a reportáží (většinou psaných pro časopis Přítomnost, 30. léta):

německy:

  • Milena Jesenská. „Alle meine Artikel sind Liebesbriefe“ (Milena Jesenská. „Všechny mé články jsou milostné dopisy“), vydala Alena Wagnerová, Bollmann Verlag, Köln, 1994
  • „Ich hätte zu antworten tagelang und nächtelang“ – Die Briefe von Milena („Mohla bych odpovídat dny a noci“ – Dopisy Mileny), vydala Alena Wagnerová (mj. Fischer Taschenbuch Verlag, Frankfurt am Main, 1999)
  • „Alles ist Leben“ – Feuilletons und Reportagen 1919-1939 („Všechno je život“ – fejetony a reportáže 1919-1939), vydala Dorthea Rein, BtB bei Goldmann, 1999

Anglicky:

  • The Journalism of Milena Jesenska: A Critical Voice in Interwar Central Europe (Žurnalismus Mileny Jesenské: Kritický hlas v meziválečné střední Evropě), přeložila a vydala Kathleen Hayes, New York: Berghahn Books, 2003

Biografie, vzpomínky[editovat | editovat zdroj]

anglicky:

  • Milena, the Tragic Story of Kafka's Great Love (Milena, tragický příběh Kafkovy velké lásky), Margarete Buber-Neumann
  • Kafka, Love and Courage: The Life of Milena Jesenska (Kafka, láska a odvaha: Život Mileny Jesenské), Mary Hockaday
  • Kafka's Milena (Kafkova Milena), Jana Černá , Northwestern, 1993

francouzsky:

  • Vie de Milena (Život Mileny), Jana Černá, Le livre de poche, 1993
  • Milena, Margarete Buber-Neumann, Seuil, Points, 1997
  • Milena de Prague (Milena z Prahy), Mary Hockaday, Calman-Lévy, 1997

německy:

  • Kafkas Freundin Milena (Kafkova příítelkyně Milena), Margarete Buber-Neumann, 1963
  • Milena Jesenská: „Sterben allein ist zu wenig“ (Milena Jesenská: „Jenom umřít je málo“), Margarete Buber-Neumann, List, 2001

Další[editovat | editovat zdroj]

  • Briefe an Milena (Dopisy Mileně), Franz Kafka
  • The Loves of Franz Kafka (Lásky Franze Kafky), Nahum N. Glatzer, Schocken, 1986

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Národní archiv, Konskripční přihlášky pražského policejního komisařství z let 1850-1914, heslo Johann Jesensky.
  2. Milena Jesenská Fellowships for Journalists

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]