Milena Honzíková

PhDr. Milena Honzíková
PhDr. Milena Honzíková
Rodné jméno	Milena Bláhová
Narození	28. listopadu 1925 ; Praha ; Československo
Úmrtí	22. srpna 2001 (ve věku 75 let) ; Praha ; Česko
Povolání	spisovatelka, vysokoškolská učitelka, překladatelka, dramaturgyně, učitelka a scenáristka
Stát	Česko
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Manžel(ka)	Jiří Honzík;
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Milena Honzíková, rodným jménem Milena Bláhová (28. listopadu 1925, Praha – 22. srpna 2001, Praha) byla česká partyzánka, spisovatelka, literární historička, kulturní publicistka, dramaturgyně, překladatelka, scenáristka a vysokoškolská pedagožka. Byla také manželkou překladatele a literárního historika Jiřího Honzíka.

Studovala na jihlavském gymnáziu, její středoškolské studium přerušila druhá světová válka, během níž byla v letech 1941 až 1942 nacisty vězněna. Po propuštění působila až do konce války v partyzánské skupině. Střední školu dokončila maturitou v roce 1945. Poté následovala studia na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1949 obhájila doktorát filosofie. Profesně působila na akademické půdě a dramaturgicky se podílela na divadelní a filmové tvorbě. Mezi roky 1948 a 1970 byla členkou KSČ, do 60. let působila v nižších stranických funkcích a pracovala v podpůrném aparátu státní moci. Později byla ze strany vyškrtnuta, došlo k zamítnutí její habilitace a nucenému odchodu z Filozofické fakulty UK.

Rodina a dětství[editovat | editovat zdroj]

Dětství prožila v Jihlavě. Její otec byl lékař, přední činovník Československé obce sokolské a pozdější politik Československé sociální demokracie František Bláha (1896-1979). Matka Františka Bláhová, rozená Chmelová (1901-1974) byla absolventkou obchodní školy, cvičitelka Sokola v Jihlavě a později rozhodčí a zapisovatelka v oddílech sportovní gymnastiky. Milena Honzíková v letech 1931-1936 navštěvovala obecnou školu v Jihlavě, po které tamtéž studovala reformní reálné gymnázium. Po uzavření gymnázia v roce 1941 odešla do Prahy k rodině sestřenice svého otce. Studovala tu francouzštinu, angličtinu a němčinu. V té době byl její otec za svoji činnost vězněn v koncentračním táboře Dachau. Na jaře 1942 byla v Praze po udání zatčena gestapem i ona. Byla propuštěna, ale při heydrichiádě ji opět zatkli a do konce roku 1942 věznili v Táboře.^[1]

Partyzánská činnost[editovat | editovat zdroj]

Po zotavení byla Milena Honzíková nasazena do jihlavské výtopny, kde prostřednictvím dvou železničářů získala kontakt na oddíly partyzánů. Na podzim roku 1944 se dostala do kontaktu s partyzánskou jednotkou Jermak, která od konce září 1944 působila v oblasti Českomoravské vrchoviny, a v níž Honzíková bojovala jako zdravotnice a spojka. V dubnu 1945 se například účastnila poškození mostu a vyhození do povětří německého vojenského vlaku u Helenína. Dle oficiálních údajů v jednotce působila do 9. 5. 1945 (celkem 4 měsíce a 9 dní). 13. května 1946 jí prezident republiky Edvard Beneš udělil medaili Za chrabrost.^[1]

Studium[editovat | editovat zdroj]

1945 maturita na reálném gymnáziu v Jihlavě
1945-1949 studium na Filozofické fakultě UK (zejm. slovanská literatura a české dějiny). Studium ukončeno doktorátem s prací s názvem "Dítě v díle F. M. Dostojevského"

Profesní dráha[editovat | editovat zdroj]

1945 pracovala v předsednictvu Sdružení československých partyzánů a Svazu vysokoškolského studentstva
1948–1949 předsedkyně fakultního akčního výboru Národní fronty a členka fakultního výboru KSČ na Filozofické fakultě UK (od roku 1948 členka KSČ)
1949–1959 referentka a později vedoucí kulturního oddělení Kanceláře prezidenta republiky (za Klementa Gottwalda, Antonína Zápotockého a krátce za Antonína Novotného)
1954–1957 externí učitelka na jedenáctileté střední škole v Praze-Břevnově, externí aspirantka na Vysoké škole pedagogické v Praze (školitel Felix Vodička, obor česká literatura)
1958–1976 dramaturgyně Filmového studia Barrandov (tvůrčí skupina J. Faix - J. Brož), spolupracovala např. se Zdeňkem Podskalským, Evaldem Schormem, Jánem Kádárem a Elmarem Klosem
1958–1963 odborná asistentka na katedře české a slovenské literatury Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, v roce 1960 tu obhájila kandidátskou práci
1963–1966 vyučovala bohemistiku v Itálii v Instituto universario orientale v Neapoli a na Facolta di lettere v Římě
1966–1976 odborná asistentka na katedře české a slovenské literatury Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
1976–2001 působila v Laterně magice jako lektorka, od 1985 jako dramaturgyně
1990–1992 externě přednášela na Filozofické fakultě UK

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Beletrie a práce o literatuře[editovat | editovat zdroj]

1946 Bojovala jsem (paměti, vydáno pod rodným jménem Milena Bláhová)
1953 Jiří Wolker (popularizační studie)
1962 A když byl čas
1967 Život po italsku (cestopis)
1968 Ohlédnutí
1971 Julius Zeyer a Vilém Mrštík, dvě možnosti moderní české prózy
1980 Naplněný čas života (pod pseudonymem Miloslav Chmela)
2003 Dopis zmizelému

Učebnice a studijní texty[editovat | editovat zdroj]

1950 Čítanka pro 4. třídu gymnázií, společně s dalšími autory
1950 Z literatury naší vlasti (výbor české literatury 19. a 20. století, společně s J. Pfefferovou a F. Nečáskem)
1950 S. K. Neumann: Ve jménu života, radosti a krásy
1952 S. K. Neumann; Jiří Wolker – úvod do studia jeho poezie (instruktivní materiály ČSM)
1954 J. Wolker: Z díla
1972 Antologie české poezie 20. století 1, 2 (skripta s J. Nejedlou)
1977 V. Mrštík: Okouzlené putování
1990 J. Svoboda: Tajemství divadelního prostoru (i literární spolupráce)

Překlady[editovat | editovat zdroj]

z italštiny[editovat | editovat zdroj]

Cassola, Carlo: Učitelka (La maestra; P, Světová literatura, 6/1967)
Malaparte, Curzio: Oběd u generála Clarka ([neuvedeno], P [z knihy La pelle], Host do domu, 3/1967)

ruštiny[editovat | editovat zdroj]

Paděrin, Ivan: Hlavním směrem (Na glavnom napravlennii; LF, Praha, Naše vojsko 1952, + Jiří Honzík)
Panova /Panovová/, Vera: Souputníci (Sputniki; N, Praha, Mladá fronta 1949)

Laterna Magika (dramaturgie)[editovat | editovat zdroj]

1975 Láska v barvách karnevalu
1977 Kouzelný cirkus
1979 Sněhová královna
1981 Noční zkouška
1982 Jednoho dne v Praze
1983 Černý mnich
1983 Žvanivý slimejš
1987 Vivisekce
1987 a 1993 Odysseus
1990 Minotaurus
1992 Hra o kouzelné flétně
1996 Casanova
1996 Hádanky
2000 Past

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Milena Honzíková
Slovník české literatury
Milena Honzíková na Kinoboxu
Milena Honzíková v Internet Movie Database (anglicky)
Milena Honzíková ve Filmové databázi
Stránky obce překladatelů

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b HONZÍKOVÁ, Milena. Dopis zemřelému. 1. vyd. Praha: Torst, 2003. 159 s., Radka Denemarková: Ohlédnutí za Milenou Honzíkovou; Kalendárium; Práce Mileny Honzíkové. ISBN 80-7215-186-X. S. 104–139; 140-147; 148-159.

[:0-1] HONZÍKOVÁ, Milena. Dopis zemřelému. 1. vyd. Praha: Torst, 2003. 159 s., Radka Denemarková: Ohlédnutí za Milenou Honzíkovou; Kalendárium; Práce Mileny Honzíkové. ISBN 80-7215-186-X. S. 104–139; 140-147; 148-159.

[1]