Mikuláš Medek

V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mikuláš Medek
Narození3. listopadu 1926
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí23. srpna 1974 (ve věku 47 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánímalíř, ilustrátor, grafik a básník
RodičeRudolf Medek a Eva Medková
Manžel(ka)Emila Medková
DětiEva Kosáková
PříbuzníIvan Medek (sourozenec)
Antonín Slavíček (dědeček)
Oceněnímedaile Za zásluhy
Podpis[[Soubor:|128px|alt=Podpis|Podpis]]
Webová stránkawww.artlist.cz/mikulas-medek-3808/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
manželka Emila Medková
dědeček Antonín Slavíček
otec Rudolf Medek
bratr Ivan Medek
strýc Jan Slavíček
strýc Jiří Slavíček

Mikuláš Medek (3. listopadu 1926, Praha23. srpna 1974, Praha) byl český malíř. Vnuk impresionisty Antonína Slavíčka, syn generála a spisovatele Rudolfa Medka a bratr Ivana Medka zaujímá díky originalitě projevu, hloubce významu a nevšední spiritualitě svého díla v českých dějinách umění poválečné doby jedno z nejpřednějších míst.[1] Je tomu tak o to více proto, že osvědčil svou uměleckou nezávislost a duchovní rozměry i v době vlády komunistického režimu u nás, tedy v době modernímu umění a svobodnému myšlení nesmiřitelně nepřátelské.

Život

Soubor:Medek roudnice.jpg
Mikuláš Medek - ústřižek plakátu

Mikuláš Medek absolvoval v letech 19421944 Státní grafickou školu v Praze a poté krátce studoval na Akademii výtvarných umění (19451946). Studia zde, ani na Vysoké škole umělecko-průmyslové, kde byl žákem Františka Muziky a Františka Tichého, nedokončil, když po komunistickém převratu byl v rámci čistek jako syn legionáře a generála prvorepublikové armády roku 1949 vyloučen. Několik měsíců pracuje jako pomocný dělník na revolverovém soustruhu ve smíchovské Škodovce, aniž by však přestal malovat. Poté, v době drtivých represí počátků padesátých letech svou výtvarnou profesí samozřejmě nemohl uplatnit a živil se příležitostnými zakázkami (drobné grafiky či restaurátorské práce), ale spolupracuje na ineditních „pracovních sbornících" skupiny výtvarníků a básníků, soustředěných kolem Karla Teigeho. V roce 1951 se oženil s Emilou Tláskalovou (Emila Medková – umělecká fotografka), která mu posléze byla po celý život velkou oporou. Mikuláš Medek bez přerušení - též však bez možnosti uplatnění a odezvy - pracoval důsledně na svém díle. Až díky relativnímu uvolnění politické atmosféry v šedesátých letech byl přijat do Svazu výtvarných umělců. Jeho první větší výstava proběhla až v roce 1963, nejcelistvější se konala v galerii Rudolfinum v roce 2002. Koncem šedesátých let pracoval a vystavoval též mimo naši zemi, v době nastupující normalizace však již malíře výrazně sužuje jeho dlouhotrvající těžká choroba (diabetes), která rychle progreduje. Na její komplikace (včetně psychických – nepochybně i v důsledku „nových poměrů“) ve svých nedožitých 48 letech předčasně umřel na sklonku srpna roku 1974.

Výstava Mikuláše a Emily Medkových „Souvislosti“ byla otevřena od 22. listopadu 2007 do 20. ledna 2008 v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě.

Dílo

Medkovo dílo se zpočátku opírá o tradici surrealismu, přinášeje přitom ovšem nové prvky duchovního rozměru. V roce 1952 vstoupil do existenciálního období s ústředním tématem lidské postavy v prostoru a na přelomu 50. a 60. let minulého století dospěl k abstraktní malbě. Výsledkem toho byly tzv. „preparované obrazy“ z barevných hmot, uspořádané do podoby plošných symbolů, racionálně rozložených barevných útvarů. Později promítal téma základní otázky smyslu života člověka přímo do barevné hmoty svých, originálními technikami vytvářených obrazů (emaily, apod.). V posledním období svého života rozvíjel imaginativní malbu a věnoval se též knižní ilustraci.

Jeho tvorba se díky neveřejným výstavám (tzv. Konfrontace) stala vzorem pro mladší radikální umělce, kteří se poté přiklonili k mezinárodnímu informelu. Po roce 1960 bylo Medkovi umožněno realizovat některé veřejné monumentální zakázky, z nichž nutno uvést v první řadě oltářní obraz kostela v Jedovnicích (1963), dále pak kompozice pro interiéry kanceláří Čs. aerolinií v Damašku, Košicích (1963), v Paříži (1964), Praze-Ruzyni (1969) a New Yorku (1970).

Ústředním motivem Medkova díla je téma lidského údělu, které umělec spojuje emotivním vyjádřením intenzivního prožitku mystického charakteru ve vnitřně jednotný a neobyčejně působivý celek, který k divákovi promlouvá s výraznou naléhavostí. Symbolika znakových systémů vytváří zvláštní obrazové metafory existence člověka v jejím tragickém, bolestném a tajuplném rozměru.[2] Obsahová závažnost, magická síla malířského rukopisu a duchovní energie, vyzařující z Medkových obrazů činí tohoto umělce jedním z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších zjevů nejen českého, ale i světového malířství druhé poloviny 20. století.

Přehled nejvýznamnějších děl

Je třeba poznamenat, že Medkova díla jsou z velké části buď majetkem galerií (např. Sydney, New York, Amsterdam, Rotterdam, Hamburg, Bochum, Bratislava, Skopje, ad.) nebo jsou obsahem soukromých sbírek po celém světě.

Obrazy

  • Surrealismus: „Magnetická ryba“, „Hluk ticha“, „Svět cibule“, ad.
  • Existenciální surrealismus: „Hlava spící imperialistický sen“, „Nahý v trní“, „Cranachova nadlyrika s imperialistickou květinou“, „Den a noc“, „Hádka“, „Křik“, „Polibek“, cykly „Hostina“, ad.
  • Preparované obrazy: „Kříž železa“, „Oslava 21.870 červených centimetrů“, cyklus „Venuše“, vlastní cyklus „Preparované obrazy“, ad.
  • Imaginativní malba: cykly „Hosté bez hostitele“, „Projektanti věží“, „Žízniví andělé“, „Spoutaný anděl I,II“, „Veliký inkvizitor“, „Zvěstování“, „Pohyblivý hrob I.-IV.“, ad. Posledním Medkovým obrazem byly „Čtyři kruhy“ (1974).

Knižní ilustrace

Díla v architektuře

Knihy

  • Mikuláš Medek, Bregantová P a kol., 2002, kat. 211 s., Gema Art Group, Praha, ISBN 80-86087-34-4
  • Mikuláš Medek - Texty, 1995, 436 s., Torst, Praha, ISBN 80-85639-56-4
  • Mikuláš Medek: Malířské dílo 1942-1974, Effenberger V a kol., 1990, kat. 60 s., DU města Brna
  • Mikuláš Medek: Obrazy, Výběr z tvorby, Berinhelli G a kol., 1990, kat. 86 listů, OGVU Olomouc
  • Mikuláš Medek: Vybrané obrazy z let 1944/1974, Hartmann A a kol., 1988, kat. 52 s., GMU Roudnice nad Labem

Odkazy

Reference

  1. [1] American Convozine 2011: Vladimír Hirsch - Metaphysical transformation of pain
  2. [2] Vladimír Hirsch / Mikuláš Medek - Metafyzická transformace bolesti HIRSCH, Vladimír. Dr.. Blog [online]. Dostupné online. 
  3. ŠEVČÍK, Oldřich; BENEŠ, Ondřej. Architektura 60. let: "zlatá šedesátá léta" v české architektuře 20. století. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 502 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-1372-4. Kapitola Renovace sakrálního prostoru děkanského kostela svatého Petra a Pavla v Jedovnici na Moravě., s. 164-165. 
  4. ŠEVČÍK, Oldřich; BENEŠ, Ondřej. Architektura 60. let: "zlatá šedesátá léta" v české architektuře 20. století. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 502 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-1372-4. Kapitola Nová odbavovací hala letiště Praha - Ruzyně, s. 179. 
  5. Unikátní kostel postavili za totality. Úředníci si stavby nevšimli. iDNES.cz [online]. 2011-07-16 [cit. 2016-11-05]. Dostupné online. 
  6. ŠEVČÍK, Oldřich; BENEŠ, Ondřej. Architektura 60. let: "zlatá šedesátá léta" v české architektuře 20. století. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 502 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-1372-4. Kapitola Kostel svatého Josefa v Senetářově - brněnská diecéze, s. 378-380. 

Literatura

Externí odkazy