Mikuláš Medek
Mikuláš Medek | |
---|---|
Narození | 3. listopadu 1926 Praha Československo |
Úmrtí | 23. srpna 1974 (ve věku 47 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Povolání | malíř, ilustrátor, grafik a básník |
Rodiče | Rudolf Medek a Eva Medková |
Manžel(ka) | Emila Medková |
Děti | Eva Kosáková |
Příbuzní | Ivan Medek (sourozenec) Antonín Slavíček (dědeček) |
Ocenění | medaile Za zásluhy |
Podpis | [[Soubor:|128px|alt=Podpis|Podpis]] |
Webová stránka | www |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
manželka | Emila Medková |
---|---|
dědeček | Antonín Slavíček |
otec | Rudolf Medek |
bratr | Ivan Medek |
strýc | Jan Slavíček |
strýc | Jiří Slavíček |
Mikuláš Medek (3. listopadu 1926, Praha – 23. srpna 1974, Praha) byl český malíř. Vnuk impresionisty Antonína Slavíčka, syn generála a spisovatele Rudolfa Medka a bratr Ivana Medka zaujímá díky originalitě projevu, hloubce významu a nevšední spiritualitě svého díla v českých dějinách umění poválečné doby jedno z nejpřednějších míst.[1] Je tomu tak o to více proto, že osvědčil svou uměleckou nezávislost a duchovní rozměry i v době vlády komunistického režimu u nás, tedy v době modernímu umění a svobodnému myšlení nesmiřitelně nepřátelské.
Život
Mikuláš Medek absolvoval v letech 1942–1944 Státní grafickou školu v Praze a poté krátce studoval na Akademii výtvarných umění (1945–1946). Studia zde, ani na Vysoké škole umělecko-průmyslové, kde byl žákem Františka Muziky a Františka Tichého, nedokončil, když po komunistickém převratu byl v rámci čistek jako syn legionáře a generála prvorepublikové armády roku 1949 vyloučen. Několik měsíců pracuje jako pomocný dělník na revolverovém soustruhu ve smíchovské Škodovce, aniž by však přestal malovat. Poté, v době drtivých represí počátků padesátých letech svou výtvarnou profesí samozřejmě nemohl uplatnit a živil se příležitostnými zakázkami (drobné grafiky či restaurátorské práce), ale spolupracuje na ineditních „pracovních sbornících" skupiny výtvarníků a básníků, soustředěných kolem Karla Teigeho. V roce 1951 se oženil s Emilou Tláskalovou (Emila Medková – umělecká fotografka), která mu posléze byla po celý život velkou oporou. Mikuláš Medek bez přerušení - též však bez možnosti uplatnění a odezvy - pracoval důsledně na svém díle. Až díky relativnímu uvolnění politické atmosféry v šedesátých letech byl přijat do Svazu výtvarných umělců. Jeho první větší výstava proběhla až v roce 1963, nejcelistvější se konala v galerii Rudolfinum v roce 2002. Koncem šedesátých let pracoval a vystavoval též mimo naši zemi, v době nastupující normalizace však již malíře výrazně sužuje jeho dlouhotrvající těžká choroba (diabetes), která rychle progreduje. Na její komplikace (včetně psychických – nepochybně i v důsledku „nových poměrů“) ve svých nedožitých 48 letech předčasně umřel na sklonku srpna roku 1974.
Výstava Mikuláše a Emily Medkových „Souvislosti“ byla otevřena od 22. listopadu 2007 do 20. ledna 2008 v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě.
Dílo
Medkovo dílo se zpočátku opírá o tradici surrealismu, přinášeje přitom ovšem nové prvky duchovního rozměru. V roce 1952 vstoupil do existenciálního období s ústředním tématem lidské postavy v prostoru a na přelomu 50. a 60. let minulého století dospěl k abstraktní malbě. Výsledkem toho byly tzv. „preparované obrazy“ z barevných hmot, uspořádané do podoby plošných symbolů, racionálně rozložených barevných útvarů. Později promítal téma základní otázky smyslu života člověka přímo do barevné hmoty svých, originálními technikami vytvářených obrazů (emaily, apod.). V posledním období svého života rozvíjel imaginativní malbu a věnoval se též knižní ilustraci.
Jeho tvorba se díky neveřejným výstavám (tzv. Konfrontace) stala vzorem pro mladší radikální umělce, kteří se poté přiklonili k mezinárodnímu informelu. Po roce 1960 bylo Medkovi umožněno realizovat některé veřejné monumentální zakázky, z nichž nutno uvést v první řadě oltářní obraz kostela v Jedovnicích (1963), dále pak kompozice pro interiéry kanceláří Čs. aerolinií v Damašku, Košicích (1963), v Paříži (1964), Praze-Ruzyni (1969) a New Yorku (1970).
Ústředním motivem Medkova díla je téma lidského údělu, které umělec spojuje emotivním vyjádřením intenzivního prožitku mystického charakteru ve vnitřně jednotný a neobyčejně působivý celek, který k divákovi promlouvá s výraznou naléhavostí. Symbolika znakových systémů vytváří zvláštní obrazové metafory existence člověka v jejím tragickém, bolestném a tajuplném rozměru.[2] Obsahová závažnost, magická síla malířského rukopisu a duchovní energie, vyzařující z Medkových obrazů činí tohoto umělce jedním z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších zjevů nejen českého, ale i světového malířství druhé poloviny 20. století.
Přehled nejvýznamnějších děl
Je třeba poznamenat, že Medkova díla jsou z velké části buď majetkem galerií (např. Sydney, New York, Amsterdam, Rotterdam, Hamburg, Bochum, Bratislava, Skopje, ad.) nebo jsou obsahem soukromých sbírek po celém světě.
Obrazy
- Surrealismus: „Magnetická ryba“, „Hluk ticha“, „Svět cibule“, ad.
- Existenciální surrealismus: „Hlava spící imperialistický sen“, „Nahý v trní“, „Cranachova nadlyrika s imperialistickou květinou“, „Den a noc“, „Hádka“, „Křik“, „Polibek“, cykly „Hostina“, ad.
- Preparované obrazy: „Kříž železa“, „Oslava 21.870 červených centimetrů“, cyklus „Venuše“, vlastní cyklus „Preparované obrazy“, ad.
- Imaginativní malba: cykly „Hosté bez hostitele“, „Projektanti věží“, „Žízniví andělé“, „Spoutaný anděl I,II“, „Veliký inkvizitor“, „Zvěstování“, „Pohyblivý hrob I.-IV.“, ad. Posledním Medkovým obrazem byly „Čtyři kruhy“ (1974).
Knižní ilustrace
- Otokar Březina - Ruce
- Vladimír Holan - Babyloniaca
- Franz Werfel - Píseň o Bernadetě
Díla v architektuře
- 1963-1965 Oltářní obraz. Děkanský ostel svatého Petra a Pavla v Jedovnicích. Rám obrazu je dílem Jana Koblasy.[3]
- 1969 Signály, email a olej 318 x 71 cm, v tranzitní (vyhlídkové) restauraci. Nová odbavovací hala letiště Praha - Ruzyně (1963-1969, architekti Karel Filsak, Jiří Louda, Jan Šrámek, Jaroslav Mayer, Vladimír Ustohal, Antoním Vaněk)[4]
- 1971 Křížová cesta, Kostel svatého Josefa v Senetářově[5][6]
Knihy
- Mikuláš Medek, Bregantová P a kol., 2002, kat. 211 s., Gema Art Group, Praha, ISBN 80-86087-34-4
- Mikuláš Medek - Texty, 1995, 436 s., Torst, Praha, ISBN 80-85639-56-4
- Mikuláš Medek: Malířské dílo 1942-1974, Effenberger V a kol., 1990, kat. 60 s., DU města Brna
- Mikuláš Medek: Obrazy, Výběr z tvorby, Berinhelli G a kol., 1990, kat. 86 listů, OGVU Olomouc
- Mikuláš Medek: Vybrané obrazy z let 1944/1974, Hartmann A a kol., 1988, kat. 52 s., GMU Roudnice nad Labem
Odkazy
Reference
- ↑ [1] American Convozine 2011: Vladimír Hirsch - Metaphysical transformation of pain
- ↑ [2] Vladimír Hirsch / Mikuláš Medek - Metafyzická transformace bolesti HIRSCH, Vladimír. Dr.. Blog [online]. Dostupné online.
- ↑ ŠEVČÍK, Oldřich; BENEŠ, Ondřej. Architektura 60. let: "zlatá šedesátá léta" v české architektuře 20. století. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 502 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-1372-4. Kapitola Renovace sakrálního prostoru děkanského kostela svatého Petra a Pavla v Jedovnici na Moravě., s. 164-165.
- ↑ ŠEVČÍK, Oldřich; BENEŠ, Ondřej. Architektura 60. let: "zlatá šedesátá léta" v české architektuře 20. století. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 502 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-1372-4. Kapitola Nová odbavovací hala letiště Praha - Ruzyně, s. 179.
- ↑ Unikátní kostel postavili za totality. Úředníci si stavby nevšimli. iDNES.cz [online]. 2011-07-16 [cit. 2016-11-05]. Dostupné online.
- ↑ ŠEVČÍK, Oldřich; BENEŠ, Ondřej. Architektura 60. let: "zlatá šedesátá léta" v české architektuře 20. století. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 502 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-1372-4. Kapitola Kostel svatého Josefa v Senetářově - brněnská diecéze, s. 378-380.
Literatura
- HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 369–370.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Mikuláš Medek
- Informační systém abART: Medek Mikuláš
- Mikuláš Medek v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
- ČRO Vltava 17.5.2012, Panó MM pro ČSA Košice
- Obrazy MM na Pinterest
- http://vvp.avu.cz/index.php?load=aktivity_sympozia_medek
- http://www.galerierudolfinum.cz/cs/exhibition/mikulas-medek
- http://www.rozhlas.cz/kultura/portal/_zprava/34230