Mihaela Buzărnescuová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mihaela Buzărnescuová
Buzărnescuová v kvalifikaci French Open 2022
StátRumunskoRumunsko Rumunsko
Datum narození4. května 1988 (35 let)
Místo narozeníBukurešť, Rumunsko[1]
Výška175 cm[1]
Profesionál od2004
Držení raketylevou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 443 741 USD
Dvouhra
Poměr zápasů455–277
Tituly1 WTA, 22 ITF
Nejvyšší umístění20. místo (6. srpna 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2018, 2019, 2021)
French Open4. kolo (2018)
Wimbledon3. kolo (2018)
US Open1. kolo (2017, 2019, 2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů327–193
Tituly2 WTA, 34 ITF
Nejvyšší umístění24. místo (22. října 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2019)
French Openčtvrtfinále (2018)
Wimbledončtvrtfinále (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20210718a18. července 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mihaela Buzărnescuová (nepřechýleně Buzărnescu, * 4. května 1988 Bukurešť), je rumunská profesionální tenistka hrající levou rukou a vítězka deblové juniorky US Open 2006 v páru s Ralucou Olaruovou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden singlový a dva deblové turnaj. V rámci okruhu ITF získala dvacet dva titulů ve dvouhře a třicet čtyři ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v srpnu 2018 na 20. místě a ve čtyřhře pak v říjnu téhož roku na 24. místě. Trénují ji otec Mihai Buzărnescu a bývalý rumunský tenista Artemon Apostu-Efremov. Dříve tuto roli plnila Polka Justyna Jegiołková.[1]

V rumunském fedcupovém týmu debutovala v roce 2006 utkáním 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Švédsku, v němž se Soranou Cîrsteaovou prohrály čtyřhru. Švédky zvítězily 2:1 na zápasy. Do roku 2021 v soutěži nastoupila k osmi mezistátním utkáním s bilancí 2–5 ve dvouhře a 1–3 ve čtyřhře.[3]

Na bukurešťské Národní univerzitě tělesné výchovy a sportu získala titul doktorky (Ph.D.).[4]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 vyhrála juniorské mistrovství Rumunska i juniorský evropský šampionát a stala se první hráčkou Evropy této věkové kategorie.[1] Po boku krajanky Ioany Raluky Olaruové pak vyhrály jako druhé nasazené juniorskou čtyřhru na US Open 2006, když ve finále zdolaly kanadsko-ruské turnajové jedničky Sharon Fichmanovou s Anastasijí Pavljučenkovovou.[5]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v květnu 2004, když na turnaj v Bukurešti s dotací 10 tisíc dolarů obdržela divokou kartu. V úvodním kole podlehla krajance Andrae-Iuliji Savuové.[2] Premiérové tituly v této úrovni tenisu vybojovala o měsíc později, ve čtyřhře s krajankou Gabrielou Niculescuovou v Konstantě a singlový pak v Pitești, v obou případech akcích s rozpočtem deset tisíc dolarů.[2]

Na okruhu WTA Tour debutovala květnovým Istanbul Cupem 2006 z kategorie Tier III, v němž zasáhla do deblové soutěže. S Běloruskou Jekatěrinou Dzegalevičovou ve druhém kole podlehly bosensko-švýcarské dvojici Mervana Jugićová-Salkićová a Romina Oprandiová.[1][2]

Forhend na French Open 2019

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala v ženském singlu US Open 2017 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. Na cestě do dvouhry postupně vyřadila Češku Marii Bouzkovou, Američanku Grace Minovou a ve třech setech čtvrtou nasazenou Kolumbijku Marianu Duqueovou Mariñovou. V úvodním kole singlu pak nenašla recept na pátou nasazenou Dánku a bývalou světovou jedničku Caroline Wozniackou po dvousetovém průběhu.[1][2]

První semifinále na túře WTA si zahrála na říjnovém Upper Austria Ladies Linz 2017, kde vyřadila estonskou turnajovou čtyřku Anett Kontaveitovou, Ajlu Tomljanovićovou a Belindu Bencicovou. Mezi poslední čtveřicí ji vyřadila pozdější vítězka a druhá nasazená Barbora Strýcová. V následném vydání žebříčku WTA se poprvé posunula do elitní světové stovky dvouhry, když jí patřila 89. příčka. Debutové finále pak dosáhla v lednové dvouhře Hobart International 2018, na němž podlehla ve finále přerušovaném deštěm 22leté Belgičance ze čtvrté světové desítky Elise Mertensové po třísetovém průběhu. Bodový zisk ji poprvé posunul do elitní světové padesátky žebříčku na 44. místo.[6]

Hráčku z elitní světové desítky poprvé porazila ve druhém kole únorového Qatar Total Open 2018 v Dauhá, kde na její raketě dohrála šestá žena žebříčku Jeļena Ostapenková z Lotyšska. Ve třetí fázi však vypadla s Němkou Julií Görgesovou.

Jako poražená finalistka odešla z obou soutěží J&T Banka Prague Open 2018. Ve dvouhře podlehla v boji o titul světové desítce Petře Kvitové po třísetovém průběhu.[7] Do čtyřhry nastoupila s Běloruskou Lidzijou Marozavovou. V závěrečném duelu prohrály s třetím nasazeným párem Nicole Melicharová a Květa Peschkeová. Po turnaji se poprvé stala rumunskou dvojkou, když se posunula na 32. příčku a z krajanek před ní figurovala jen světová jednička Simona Halepová.

Premiérový titul z dvouhry WTA si odvezla ze srpnového Silicon Valley Classic 2018 v kalifornském San José, kde do finále prošla po výhře nad Elise Mertensovou. V závěrečném duelu pak deklasovala Řekyni Marii Sakkariovou, která na ni uhrála jediný game. Bodový zisk ji následně poprvé posunul do elitní světové dvacítky, když jí patřilo 20. místo.[8] Navazující týden si ve druhém kole Rogers Cupu 2018 přetrhla vazy hlezna v zápase proti Elině Svitolinové, s prognózou několikatýdenního výpadku.[9]

Finále na okruhu WTA Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (1–0 D; 0–1 Č)
International / WTA 250 (0–2 D; 2–3 Č)

Dvouhra: 3 (1–2)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 13. ledna 2018 Hobart, Austrálie tvrdý Belgie Elise Mertensová 1–6, 6–4, 3–6
Finalistka 2. 5. května 2018 Praha, Česko antuka Česko Petra Kvitová 6–4, 2–6, 3–6
Vítězka 1. 4. srpna 2018 San José, Spojené státy tvrdý Řecko Maria Sakkariová 6–1, 6–0

Čtyřhra: 6 (2–4)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 5. května 2018 Praha, Česko antuka Bělorusko Lidzija Marozavová USA Nicole Melicharová
Česko Květa Peschkeová 		4–6, 2–6
Vítězka 1. 26. května 2018 Štrasburk, Francie antuka Rumunsko Raluca Olaruová Ukrajina Nadija Kičenoková
Austrálie Anastasia Rodionovová 		7–5, 7–5
Finalistka 2. 17. června 2018 Nottingham, Spojené království tráva Spojené království Heather Watsonová Polsko Alicja Rosolská
USA Abigail Spearsová 		3–6, 6–7(5–7)
Finalistka 3. 30. června 2018 Eastbourne, Spojené království tráva Rumunsko Irina-Camelia Beguová Kanada Gabriela Dabrowská
Čína Sü I-fan 		3–6, 5–7
Finalistka 4. 10. dubna 2021 Bogotá, Kolumbie antuka Německo Anna-Lena Friedsamová Francie Elixane Lechemiová
USA Ingrid Neelová 		3–6, 4–6
Vítězka 2. 17. července 2021 Budapešť, Maďarsko antuka Maďarsko Fanny Stollárová Španělsko Aliona Bolsovová
Německo Tamara Korpatschová 		6–4, 6–4

Finále série WTA 125[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (0–1 Č)

Čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. červenec 2022 Båstad, Švédsko antuka   Irina Chromačovová Japonsko Misaki Doiová
Švédsko Rebecca Petersonová 		bez boje

Tituly na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Na okruhu ITF vybojovala dvacet dva titulů ve dvouhře a třicet čtyři ve čtyřhře.[2]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra (22 titulů)[editovat | editovat zdroj]

č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
1. 13. června 2004 Pitești, Rumunsko antuka Rumunsko Liana Balaciová 6–3, 7–6(7–4)
2. 20. června 2004 Brašov, Rumunsko antuka Argentina Andrea Benítezová 6–3, 7–5
3. 28. května 2006 La Palma, Španělsko tvrdý Chorvatsko Nadja Pavićová 6–3, 6–7(4–7), 6–3
4. 8. června 2008 Piteşti, Rumunsko antuka Maďarsko Pálma Királyová 6–0, 6–3
5. 22. června 2008 Bukurešť, Rumunsko antuka Itálie Federica Di Sarraová 6–2, 6–2
6. 15. srpna 2010 Oneşti, Rumunsko antuka Rumunsko Ionela-Andreea Iovová 6–0, 6–1
7. 29. srpna 2010 Balş, Rumunsko antuka Rumunsko Alexandra Cadanțuová 6–3, 6–2
8. 21. května 2011 İzmir, Turecko tvrdý Spojené království Naomi Broadyová 7–5, 6–4
9. 10. července 2011 Craiova, Rumunsko antuka Itálie Annalisa Bonová 6–2, 3–6, 6–4
10. 17. července 2011 Zwevegem, Belgie antuka Nizozemsko Bibiane Schoofsová 3–6, 6–2, 6–4
11. 13. září 2014 Bukurešť, Rumunsko antuka Rumunsko Simona Ionescuová 6–3, 2–6, 6–1
12. 30. března 2015 Marsá al-Qantáwí, Tunisko tvrdý Francie Lou Brouleauová 6–0, 6–1
13. 6. dubna 2015 Marsá al-Qantáwí, Tunisko tvrdý Slovinsko Natalija Sipeková 6–1, 6–0
14. 16. srpna 2015 Westende, Belgie tvrdý Francie Océane Dodinová 6–1, 6–1
15. 12. prosince 2015 Káhira, Egypt antuka Rusko Valentina Ivachněnková 6–0, 6–3
16. 18. června 2017 Hódmezővásárhely, Maďarsko antuka Černá Hora Danka Kovinićová 6–2, 6–1
17. 24. června 2017 İzmir, Turecko tvrdý Japonsko Eri Hozumiová 6–1, 6–0
18. 9. července 2017 Getxo, Španělsko antuka Mexiko Renata Zarazúová 6–2, 6–2
19. 16. července 2017 Versmold, Německo antuka Rakousko Barbara Haasová 6–0, 6–2
20. 17. září 2017 Biarritz, Francie antuka Švýcarsko Patty Schnyderová 6–4, 6–3
21. 29. října 2017 Poitiers, Francie tvrdý (h) Belgie Alison Van Uytvancková 6–4, 6–2
22. 19. listopadu 2017 Tojota, Japonsko koberec (h) Slovinsko Tamara Zidanšeková 6–0, 6–1

Finále na juniorském Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra juniorek: 1 (1–0)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. rok turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 2006 USA US Open tvrdý Rumunsko Raluca Olaruová Kanada Sharon Fichmanová
Rusko Anastasija Pavljučenkovová 		7–5, 6–2

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f Mihaela Buzărnescuová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20190710a10. července 2019
  2. ↑ a b c d e f Mihaela Buzărnescuová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20190710a10. července 2019
  3. ↑ Mihaela Buzărnescuová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20180111a11. ledna 2018
  4. ↑ Newman, Paul. Mihaela Buzarnescu stuns world No 4 Elina Svitolina to continue remarkable rise. The Independent. Dostupné online [cit. 2018-08-05]. 
  5. ↑ ITF: 2006 junior doubles results [online]. [cit. 2015-10-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Druhý titul, druhý z Hobartu. Mertensová v Tasmánii obhájila svůj triumf a slaví i double [online]. TenisPortal.cz, 2018-01-13 [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  7. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. 30. finále, 23. titul! Kvitová ovládla antuku v pražské Stromovce [online]. Praha: TenisPortal.cz, 2018-05-05 [cit. 2018-05-05]. Dostupné online. 
  8. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Buzarnescuová ve 30 letech slaví první titul. Ve finále v San Jose rozdrtila Sakkariovou [online]. TenisPortal.cz, 2018-08-06 [cit. 2018-08-08]. Dostupné online. 
  9. ↑ pan, Sport.cz. Tenistka křičela v agónii. Každou vteřinou to bylo horší a lékaři nikde, říkala šokovaná soupeřka [online]. Sport.cz, 2018-08-09 [cit. 2018-08-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mihaela_Buzărnescuová&oldid=23359041“