Midas

A. Vaccaro: Král Midas (kolem 1670)

Midas je jméno několika panovníků Frýgie v 8. a 7. století př. n. l., o nichž se zmiňují jak řecké, tak asyrské prameny z doby Sargona II. (vládl 722-705 př. n. l.). Hérodotos zmiňuje krále Midu, syna Gordiova, a jeho manželku, řeckou princeznu Damodice. Roku 1957 byl ve starověkém Gordiu, hlavním městě dávné Frygie (dnes v západním Turecku), objeven veliký tumulus s mnoha pohřby a velkolepým hrobem panovníka z doby kolem 740 př. n. l., který někteří archeologové přisuzují nejstaršímu z Midasů.

Pověsti

V řecké mytologii se tradovala řada pověstí, spojených se jménem Midas. Zmiňuje se o nich už Aristotelés, obě následující zapsal Ovidius v „Proměnách“ a po něm je zpracovalo mnoho autorů, starověkých, renesančních i moderních.

Nejzámější pověst vypráví, jak se při slavnosti boha Dionýsa starý satyr Silén opil a ztratil v lese. Vesničané ho našli a přivedli k Midasovi. Ten ho uctivě přijal a pohostil a Silén mu pak nabídl, že mu splní jakékoli přání, pokud ho propustí. Midas si přál, aby se cokoli, čeho se dotkne, proměnilo ve zlato, ale když se tak stalo, málem zemřel hlady, protože i jídlo se mu měnilo ve zlato. Prosil tedy Dionýsa, aby ho tohoto prokletí zbavil, a ten mu poradil, aby se umyl v říčce Pactolu, která se tak stala zlatonosnou.

Podle jiné pověsti si Midas potom zošklivil bohatství, učil se hudbě u Orfea a stal se ctitelem lesního boha Pana. Ten se jednou odvážil vyzvat boha Apollóna k hudební soutěži, kterou ale prohrál. Mezi posluchači byl i Midas, který jediný s výsledkem nesouhlasil a Apollón mu udělal oslí uši. Podle některých verzí je skrýval bujnými vlasy, takže o tom věděli pouze jeho holiči, kteří toto tajemství nesměli prozradit. Jeden z nich to nemohl vydržet, v polích vykopal jámu a do ní tajemství pošeptal a zasypal. Na místě ale vyrostlo rákosí, které zvěst o oslích uších tiše šeptalo a tak se dostala mezi lidi. Podle jiných verzí Midas holiče dokonce popravoval.

Ohlasy a souvislosti

Etnologové zjistili, že oslí uši byl ve Střední Asii v době bronzové atribut králů, zachycený na řadě pečetí. Pověst o Midasovi tak možná vysvětlovala tento pro Řeky nesrozumitelný symbol. Motiv soutěže s Apollónem se vyskytuje i v pověsti o Marsyovi a byl mnohokrát literárně i výtvarně zpracován. Motiv oslích uší u nás zpracoval Karel Havlíček Borovský v básni „Král Lávra“ a později Milan Uhde v satirické hře „Král Vávra“.

Odkazy

Literatura

• Encyklopedie antiky. Praha: Academia 1973. Heslo Midas.
• Ottův slovník naučný, heslo Midas. Sv. 17, str. 253

Externí odkazy

• (anglicky)
• Calos Parada, "Midas" - mýtus a historie
• Herodotos o Midasovi
• Theoi.com Texty o Midasovi v antické literatuře
• (University of Pennsylvania) "The Funerary feast of King Midas" - zpráva o „Midasově hrobu“

• Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické Wikipedie.