Michael Pacher

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Michael Pacher
Narození1435
Pfalzen
Úmrtí1498 (ve věku 62–63 let)
Salcburk
Povolánímalíř a sochař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Michael Pacher (* kolem 1435, Bruneck, Jižní Tyrolsko - 1498, Salcburk) byl tyrolský malíř a sochař, jeden z nejvýznamnějších mistrů rakouské pozdní gotiky a rané renesance.

Život[editovat | editovat zdroj]

O raném životě a školení Michaela Pachera neexistují žádné údaje. Je pravděpodobné, že osobně poznal díla Mantegny, Donatella a Fra Filippo Lippi v severní Itálii, lineární perspektivu florentské renesance a byl ovlivněn německou renesancí (Nicolaus Gerhaert van Leyden, Monogramista E.S.). První zaznamenané datum z jeho životopisu se týká oltářního obrazu, který namaloval kolem 1462-1463 pro kostel St. Lorenz poblíž Brunecku v údolí Pustertal. Roku 1467 je uváděn jako majitel největší umělecké dílny a měšťan v Brunecku. V posledních třech letech života žil a pracoval v Salcburku.

Mnoho Pacherových děl bylo zničeno nebo silně poškozeno během nepokojů koncem 17. století a v roce 1709 (Válka o španělské dědictví).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hlavní oltář v kostele St. Wolfgang, Salzkammergut

Pacherova dílna, kde vznikaly velké oltáře spojující architekturu, malbu a sochařství s polychromií a zlacením, byla také jednou z prvních, která zavedla principy renesanční malby ve střední Evropě. Na podkladu maleb byla nalezena geometrická perspektivní síť. Pacher, který byl současníkem Andrea Mantegny a o několik desítek let předešel Albrechta Dürera, spojil formální objevy klasické italské renesance týkající se kompozice prostoru s expresivitou a živostí středoevropské malby v novou jednotu. Tato syntéza transcendentálního univerzalismu ze středověku s novým, imanentním dopadem skutečnosti je blízká filosoficko - teologickým spisům humanisty Mikuláše Kusánského, biskupa v Brixenu. Michael Pacher je spolu s Tilmanem Riemenschneiderem a Veitem Stossem řazen do proudu patetického slohu náboženské reformace.[1]

Pacherovým mistrovským dílem je skříňový oltář pro farní kostel sv. Wolfganga u Abersee, který je umístěn v původním autentickém gotickém prostoru chrámu a je považován za vůbec nejlepší svého druhu v Evropě.[2] Centrální skříň s vyřezávanými a zlacenými figurami znázorňujícími scénu Korunování panny Marie má rozměry 390 x 316 cm. K ní jsou připojena čtyři křídla s malovanými výjevy a predella sestávající ze tří obrazů. Celá vyřezávaná část oltáře vytváří hluboký prostor, postranní obrazy mají lineární perspektivu s hmotnými figurami, u kterých malíř používá perspektivní zkreslení.

Michael Pacher, Oltář Otců církve

Jeho druhým nejslavnějším dílem je Oltář církevních otců, vytvořený v letech 1471 - 75 pro klášter v Neustiftu (nyní Alte Pinakothek, Mnichov). Malovaný oltář je rozdělen na čtyři sekce zobrazující sedící figury (zleva) sv. Jeronýma se lvem jako kardinála, sv. Augustina (s odkazem na legendu o sv. Augustinovi), papeže Řehoře I. (s císařem Traiánem, za jehož duši v očistci se modlil) a sv. Ambrože (s odkazem na legendu o dítěti v kolébce a kapce medu). Všichni jsou vyobrazeni s holubicí, symbolizující přítomnost Ducha svatého.

Díla připisovaná Pacherovi[editovat | editovat zdroj]

  • 1462-63 část hlavního oltáře (Socha Panny Marie a malovaná křídla oltáře), farní kostel, St. Lorenzo, Pusteria
  • 1465 oltář Tomáše Becketa, Johanneum, Graz
  • 1469-70 Fresky na klenbě sakristie, Abbazia di Novacella, Itálie
  • 1470 Tabernákl, Monguelfo-Tesido, Itálie
  • 1470 Útěk do Egypta, Kunstmuseum Basel
  • 1471-1481 Oltář sv. Wolfganga, farní kostel, St. Wolfgang im Salzkammergut, Rakousko[3]
  • 1475 Oltář korunovace Panny Marie, Socha Panny Marie s Ježíškem, Starý Farní kostel Gries, Bolzano
  • 1475-83 fragment Oltáře Čtyř církevních otců z kláštera Neustift bei Brixen, nyní v Alte Pinakothek, Mnichov
  • 1480 Fresky nad jižními dveřmi, Kolegiátní kostel, San Candido, Itálie
  • 1480-90 Socha svatého Vavřince, Tyrolské Státní muzeum, Innsbruck
  • 1482-84 Socha svatého Michaela, Bavorské národní muzeum, Mnichov (původní oltář sv. Michala z farního kostela v Bolzanu byl zničen)
  • 1490 Krucifix, Národní muzeum, Varšava[4]
  • čtyři Panely s hlavami svatých, Wiltonské opatství, Innsbruck
  • 1495 Hlavní oltář, Socha Panny Marie, Františkánský kostel, Salcburk
  • Zasnoubení Panny Marie a Bičování Krista, Josef hozený do studny, Österreichische Galerie Belvedere, Vídeň
  • Hlava sv. Anny, soukr. sbírka, Vídeň

Zastoupení v českých sbírkách[editovat | editovat zdroj]

  • Narození Panny Marie, Sbírka Kolowratů Krakowských Liebsteinských v Rychnově nad Kněžnou, nyní Šternberský palác, Národní galerie v Praze - Sbírka starého umění[5][6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Carmela Thiele, Sochařství, Computer Press, Brno 2004, s. 72
  2. ↑ Osborne, H, The Oxford Companion to Art, 1970
  3. ↑ viz video Khan Academy s komentářem
  4. ↑ Dorota Folga-Januszewska (2006). "III.29". National museum in Warsaw. Galleries and Study Collections. Guide. ISBN 83-7100-808-2.
  5. ↑ Opatrná Marie , Mistrovská díla z Kolowratské obrazárny, Ateliér, čtrnáctideník současného výtvarného umění, 24,1,2011/01/13,7
  6. ↑ Pešina J, 1962, č. 10
  • článek byl sestaven z údajů Deutsche Biographie a článků anglické a německé Wikipedie

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Snyder, James (2004). Northern Renaissance Art. New York: Pearson. p. 275. ISBN 978-0-13-189564-5.
  • Carmela Thiele, Sochařství, Computer Press, Brno 2004, s. 72
  • Plieger, Cornelia: Pacher, Michael. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 19, Duncker & Humblot, Berlin 1999, ISBN 3-428-00200-8, S. 748 f. (Digitalizováno).
  • Norbert Werner: Michael Pacher. In: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL). Band 6, Bautz, Herzberg 1993, ISBN 3-88309-044-1, Sp. 1411–1412.
  • Rasmo, Nicolò (1971). Michael Pacher. London: Phaidon Press Ltd. ISBN 978-0-7148-1417-9.
  • Osborne, Harold (1970). The Oxford Companion to Art. New York: Oxford University Press. p. 801. ISBN 978-0-19-866107-8.
  • Nicolò Rasmo: Michael Pacher. München 1969
  • Jaroslav Pešina, German Painting of the 15th and 16th Centuries, Artia Praha 1962
  • Eberhard Hempel: Michael Pacher. Wien 1931
  • Robert Stiaßny: Michael Pachers St. Wolfganger Altar. Wien 1919
  • Hans Semper: Michael und Friedrich Pacher. Eßlingen 1911

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Michael_Pacher&oldid=21939784“