Michael Faraday

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Michael Faraday
Narození22. září 1791
Newington Butts
Úmrtí25. srpna 1867 (ve věku 75 let)
Londýn
Místo pohřbeníhřbitov Highgate
Povolánífyzik, chemik, vynálezce a spisovatel
ZaměstnavatelRoyal Institution
OceněníBakerian Lecture (1857, 1851, 1849, 1832 a 1829)
Copleyho medaile (1832)
Copleyho medaile (1838)
Královská medaile (1846)
Rumfordova medaile (1846)
… více na Wikidatech
Nábož. vyznáníGlasite
ChoťSarah Barnard (od 1821)[1][2]
RodičeJames Faraday[3][4] a Margaret Hastwell[5]
PříbuzníRobert Faraday (sourozenec)
PodpisMichael Faraday – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michael Faraday (22. září 1791, Newington, Anglie – 25. srpna 1867) byl anglický chemik a fyzik.[6]

V roce 1831 objevil elektromagnetickou indukci, magnetické a elektrické siločáry. Jeho objev byl významný v tom, že doposud se elektrická energie vyráběla pouze chemickou metodou z baterií. Faraday tak dal teoretický základ pro všechny elektromotory a dynama. Další jeho objevy souvisí s chemií - objevil např. benzen a elektrochemií, definoval zákony elektrolýzy, obohatil odborné názvosloví o důležité pojmy, jako jsou anoda, katoda, elektroda a ion.

Život

Dětství a dospívání

Narodil se na venkově ve vesničce Newington, Surrey (nyní předměstí Londýna) ve velmi chudé a nábožensky založené rodině. Jeho otec byl kovář, který se přestěhoval ze severu Anglie již před rokem 1791 hledat práci. Jeho matka byla žena velmi klidná a moudrá, která podporovala svého syna citově přes těžké dětství. Faraday byl třetí ze čtyř dětí, všichni měli co dělat, aby se dosyta najedli, neboť jejich otec byl často nemocný a neschopný soustavné práce. Rodina po celá léta žila v bídě. Malý Michael se málokdy dosyta najedl, a když mu bylo dvanáct let, musel začít vydělávat. Protože byl šikovný, dostal se do učení ke knihvazači. Jeho rukama procházely nejrůznější spisy, a když je potají četl, před jeho užaslýma očima se otevřel podivuhodný a záhadný svět vědy.

Vědecký život

V r. 1812 začal navštěvovat veřejné přednášky známého chemika sira Humphry Davyho. Věhlasný profesor si všiml mladíkova zájmu a nadání a rozhodl se udělat z něj svého žáka. V roce 1815 Davy zaměstnal Faradaye jako asistenta v chemické laboratoři londýnského Královského institutu. Každý týden vymýšlel nějaký nový pokus pro pobavení členů a příznivců institutu z vysoké společnosti. Při těchto experimentech Faraday objevil nové chemické sloučeniny, zabýval se zkapalňováním plynů a brzy si získal pověst zručného chemika. Jeho popularitě určitě pomohlo, že neměl žádné matematické vzdělání a ve svých přednáškách i odborných pracích nikdy nepoužil jediný vzorec. Zato z něj ale neustálá potřeba nových nápadů udělala jednoho z nejlepších experimentátorů všech dob a své posluchače okouzloval schopností vyložit i ten nejsložitější problém dokonale názorným způsobem. To platilo i o tak nehmotných jevech jako elektřina a magnetismus. V roce 1824 byl zvolen členem britské Akademie věd a o rok později jmenován ředitelem jejich laboratoří. V té době byl už dobře finančně zajištěn, měl útulný byt přímo v budově Královského institutu a mohl se oženit.

Vědecké objevy

Během svých pokusů v roce 1821 zjistil, že elektrický proud procházející vodičem může vyvolat magnetické pole. Celých deset let strávil snahou dokázat, že existuje i opačná možnost – aby působení magnetu vytvořilo elektrický proud. V roce 1831 se konečně dostavil úspěch: Faraday objevil elektromagnetickou indukci a dokázal, že elektřina a magnetismus jsou pouze dva různé projevy jediného jevu – elektromagnetismu. To byl zásadní objev, který měl už brzy přinést dalekosáhlé výsledky.

Ve 40. letech 19. století vytvořil teorii elektromagnetických polí založenou na zcela novém pojmu elektrických a magnetických siločar. O dvacet let později Faradayovy myšlenky rozvinul a matematicky formuloval Skot James Maxwell, když sestavil slavné Maxwellovy rovnice pro popis elektromagnetického pole.

Ačkoli máme Faradaye spojeného především s elektřinou a magnetismem, stojí i za objevy z oboru chemie. Kromě objevů různých chemických sloučenin zjistil např. v roce 1820, že stlačený amoniak (NH3) v kapalném stavu, pokud je postupně vypouštěn, dokáže odebírat z okolí teplo, tj. prostředí ochlazovat. Stal se objevitelem principu moderní klimatizace.[7]

Pojmenováno po Faradayovi

Ocenění

Faradayův životopisec Henry Bence Jones uvádí, že Faraday získal za svůj život celkem 95 čestných titulů a vyznamenání.[8] Prvním bylo čestné členství v Cambridge Philosophical Society (1823). V roce 1832 byl zvolen členem American Academy of Arts and Sciences, v roce 1835 členem Akademie der Wissenschaften zu Göttingen.[9]

Přičiněním Jean-Baptiste Dumase byl Faraday v roce 1844 zvolen jedním z osmi zahraničních členů Francouzské akademie věd.[10] V roce 1847 byl zvolen zahraničním členem Bayerische Akademie der Wissenschaften, v roce 1857 členem Německé akademie věd Leopoldina. Byl i zahraničním členem Società Reale di Napoli.[11]

Královská společnost jej vyznamenala Copleyho medailí (1832 a 1838), Královskou medailí (1835 a 1846) a Rumfordovou medailí (1846). Nabídku stát se prezidentem Královské společnosti Faraday dvakrát odmítl (1848 a 1858).[12] V roce 1842 obdržel Faraday pruské vyznamenání Pour le Mérite.

Speciální loď pro pokládání podmořských kabelů konstruktéra Siemense z roku 1874 nesla jméno Faraday. Mezinárodní kongres v Paříži (Congrès international d’électriciens) rozhodl 22. září 1881 pojmenovat po něm jednotku elektrické kapacity Farad.[13] Stejně tak jeho jméno nese měsíční kráter Faraday a asteroid (37582) Faraday.

5. června 1991[14] vydala Bank of England novou 20librovou bankovku s portrétem Faradaye, která byla platná až do 28. února 2001.[15]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Oxford Dictionary of National Biography. Oxford. 2004. Dostupné online.
  2. ↑ John Tyndall: Faraday, Michael (DNB00). In: Dictionary of National Biography (1885–1900).
  3. ↑ Aleksandr L‘vovič Geršun: Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ21503556. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XXXV.
  4. ↑ John Tyndall: Faraday, Michael (DNB00). In: Dictionary of National Biography (1885–1900).
  5. ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  6. ↑ Michael Faraday [1] Elektro 10/2011
  7. ↑ Historie klimatizace [2]
  8. ↑ Henry Bence Jones: The Life and Letters of Michael Faraday. sv 1, s. 341.
  9. ↑ Die Mitglieder der Akademie der Wissenschaften zu Göttingen 1751-2001. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 2001. ISBN 3-525-82516-1. S. 79. 
  10. ↑ Les membres du passé dont le nom commence par F
  11. ↑ John Meurig Thomas: Michael Faraday and the Royal Institution: The Genius of Man and Place. s. 215–216.
  12. ↑ Frank A. J. L. James (Hrsg.): The Correspondence of Michael Faraday. Band 5, S. XXXVII.
  13. ↑ Joseph David Everett: Units and Physical Constants. 2. vyd., Macmillan & Co., 1886, s. 153, Online.
  14. ↑ New Design £20 Notes. www.bankofengland.co.uk [online]. [cit. 2017-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-15. 
  15. ↑ Withdrawal of Faraday £20 Notes. www.bankofengland.co.uk [online]. [cit. 2017-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-26. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Michael_Faraday&oldid=16387353“