Miško Kranjec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Miško Kranjec
Narození 15. září 1908
Občina Velika Polana
Úmrtí 8. června 1983 (ve věku 74 let)
Lublaň
Narození 15. září 1908
Úmrtí 8. června 1983
Povolání spisovatel
Národnost slovinská
Nuvola apps bookcase.svg seznam titulů v katalogu NK ČR

Miško Kranjec, vlastním jménem Mihael Kranjec, maďarsky Krányecz Mihály (15. září 1908, Velika Polana8. června 1983, Lublaň) byl slovinský spisovatel, novinář a politik.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Miško Kranjec se narodil ve Velike Polaně, ve Slovinské krajině, v Ogrskem (Maďarsko). Pocházel z venkovské dělnické rodiny, z chudého venkovského kraje. Jeho otec se jmenoval Mihael Kranjec, matka Maria Pucko. Oba pracovali jako nádeníci a sezónní pracovníci, proto byli často v tísnivé finanční situaci. Měl dva bratry Ignatius a Alajos. V dnešním Zámuří byly stále zbytky feudalismu. Po dokončení základní školy v rodném kraji navštěvoval gymnázium v Lublani. Vysokou školu nedostuduje. Po 2. světové válce se stává aktivním komunistou a politikem. Mezitím píše desítky románů a povídek. Angažuje se celkově v kulturním životě. V roce 1978 opouští literární život, přestává tvořit, vzdaluje se také z politiky. O dvacet let později 1998 umírá a je pohřben v rodinné hrobce.

Cesta ke spisovatelské dráze[editovat | editovat zdroj]

Psát začal už na gymnáziu a první povídku zveřejnil v sedmnácti letech. Po maturitě na gymnáziu se rozhodl studovat slavistiku – tato studia ale opustil, protože se věnoval psaní a novinařině, poté také politice. Ve skutečnosti byl Miško Kranjec ze studií vyloučen, jelikož se přidal z radikální chlapecké skupině podporující levici. V jeho dílech se objevila maďarská tématika, mluvil sice maďarsky, ale jeho pravopis, vzhledem ke krátkému působení v Maďarsku, nebyl správný. Přesto, že strávil několik let v maďarských školách, nikdy se nenaučil mluvit plynule tamějším jazykem. Díky vlivu jednoho učitele z Lublaně a na nátlak rodičů se přihlásil do kněžského semináře, toto rozhodnutí vzal ale zpátky a později si založil rodinu. Už na gymnáziu se dobře oriantoval nejen v tuzemnské ale i v ve světové literatuře. Nejvíce jej v tvorbě ovlivnil Ivan Cankar. Zkušenosti z mladých let později Kranjec využil ve své tvorbě, kdy tvořil velmi pozitivní obraz socialismu. Zobrazoval bídu nádeníků, zároveň ukazuje krásu krajiny a zdůrazňuje pozitivní myšelní lidí. Během okupace patřil mezi organizátory odporu proti okupaci v Zámuří; když nemohl dále působit ilegálně, odešel za partyzány. Jeho mladší bratr Naci umřel za druhé světové války v Dachau. Po válce se stal poslancem, nejvíce se – samozřejmě kromě psaní – věnoval novinařině a práci nakladatele. Byl ředitelem Cankarova nakladatelství (Cankarjeva založba) a Slovinského literárního institutu (Slovenski knjižni zavod). Kranjec měl sice komunistickou minulost a byl velmi kontroverzní osoba, ale jeho talent byl nepopiratelný. Napsal více než padesát románů, povídek a skic, stejně tak dramata. Próza Miško Krajnce se ubírá k socialistickému realismzu, popisnému naturalismu, založeném na ideologii, kterou později opouští. V jeho dílech lze stále nalézt zbytky romantismu. Vzhledem k tomu, že neodmítl křesťanský princio jako takový, ukazuje, že není zcela ex-komunista ani komunista. Nepracuje ani s radikálními socialistickými myšlenkami, což jej nezavírá do jedné škatulky. Jeho poetické a psychologické zpracování tématu společně s harmonickým apevným narativním uměním vyčnívá nad ostat ními spilovateli té doby a stává se unikátem slovinské literatury. Opírá se o témata z minulosti, které jsou stále aktuální i v přítomnosti. Hlavním tématem děl jsou mezilidské vztahy, změny v životě, které jsou objektivně řešeny. Poukazuje na lidské myšlení, poctivost, touhu po učení, krásu přírody a co je nejdůležitější, hluboké touhy.

Velmi mu přirostla k srdci Prešernova společnost (Prešernova družba), ve které byl dlouhá léta úředníkem.

Psal krátké povídky, pověsti a romány, které spojil ve větší celky. Nejvýznamnější autobiografická díla jsou romány Mládí v bažině (Mladost v močvirju, 1962), Svetlikanje jutra a zvláště jedno z jeho nejlepších děl Strýčkové mi povídali (Strici so mi povedali).

Psal povídky, sociální pověsti, novely, romány s venkovskou tematikou ze Zámuří. Další známá díla jsou Kapitanovi, Povest o dobrich ljudeh, Pod zvezdo. Podle jeho děl je také natočeno několik filmů. Od roku 1953 byl členem Slovinské akademie vědy a umění (Slovenska akademija znanosti in umetnosti).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Težaki, 1932
  • Življenje, 1932
  • Predmestje, román, 1932
  • Sreča na vasi, 1933
  • Pesem ceste, 1934
  • Os živlenja,román, 1935
  • Tri novele, 1935
  • Satire, 1935
  • Zalesje se prebuja, roman, 1935
  • Južni vetrovi, 1937
  • Prostor na soncu, román, 1937
  • Kapitanovi, román, 1938
  • Do zadnjih meja, román, 1940
  • Povest o dobrih ljudeh, 1940
  • Tihožitja in pesjaži, 1945
  • Pesem gora, roman, 1946
  • Fara svetega Ivana, 1947
  • Majhne so te stvari, 1947
  • Pomlad, 1947
  • Samotni otok, 1947
  • Pot do zločina, drama, 1948
  • Pisarna, román, 1949
  • Pod zvezdo, román, 1950
  • Imel sem jih rad, 1953
  • Nekaj bi vam rad povedal, 1954
  • Nekoč bo lepše, 1954
  • Zgubljena vera, 1954
  • Čarni nasmeh, 1956
  • Zemlja se z nami premika, román, 1956
  • Macesni nad dolino, 1957
  • Masec je doma na Bladovci, 1958
  • Nad hišo se več nekadi, 1963
  • Rdeči gardist I, 1964
  • Ukradena ljubezen, 1965
  • Rdeči gardist II, 1965
  • Zlata kočija, 1967
  • Na cesti prvega reda, 1967
  • Svetlikanje jutra, autobiografický román, 1968
  • Lepa vida Prekmurska, 1972
  • Strici so mi povedali, román, 1974
  • Anketni listi malega človeka, 1974
  • Čarni nasmeh - Pot med blažene, 1978
  • Oče in sin, román, 1978

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Obzory v mlzne / Miško Kranjec ; přeložila Zdeňka Bezděková. - Praha :
Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1958. - 431 str. ;
22 cm. - (Soudoba světová próza ; sv. 63) Prevod dela: Fara Sv. Ivana
  • SVÍTÁNÍ za tmavých nocí : Jugoslávské válečné povídky / [uspořádal
František Benhart ; přeložili František Benhart ... [et al.] ; illustr.
Radim Malát]. - V Praze : Naše vojsko, 1964. - 378 str. : ilustr. ; 21 cm.
- (Máj ; 52)

Kranjec - paměti[editovat | editovat zdroj]

13. září 2008 si Slovinsko přimopmnělo sté výročí narození Miško Kranjce. Tohoto ceremoniálu se zúčastnil i prezident Republiky Slovinsko Daniel Türk. Na slavnosti nechyběli ani jeho dva synové Matjaž a Miško, jeho druhá manželka a vnoučata.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Cena France Prešerena (1959, 1964, 1976)
  • Cena Levstnika

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Miško Kranjec na slovinské Wikipedii.