Miško Kranjec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Miško Kranjec
Narození 15. září 1908
Úmrtí 8. června 1983
Národnost slovinská
Nuvola apps bookcase.svg seznam titulů v katalogu NK ČR

Miško Kranjec, vlastním jménem Mihael Kranjec, maďarsky Krányecz Mihály (15. září 1908, Velika Polana8. června 1983, Lublaň) byl slovinský spisovatel, novinář a politik.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Miško Kranjec se narodil ve Velike Polaně, ve Slovinské krajině, v Ogrskem (Maďarsko). Pocházel z venkovské dělnické rodiny, z chudého venkovského kraje. Jeho otec se jmenoval Mihael Kranjec, matka Maria Pucko. Oba pracovali jako nádeníci a sezónní pracovníci, proto byli často v tísnivé finanční situaci. Měl dva bratry Ignatius a Alajos. V dnešním Zámuří byly stále zbytky feudalismu. Po dokončení základní školy v rodném kraji navštěvoval gymnázium v Lublani. Vysokou školu nedostuduje. Po 2. světové válce se stává aktivním komunistou a politikem. Mezitím píše desítky románů a povídek. Angažuje se celkově v kulturním životě. V roce 1978 opouští literární život, přestává tvořit, vzdaluje se také z politiky. O dvacet let později 1998 umírá a je pohřben v rodinné hrobce.

Cesta ke spisovatelské dráze[editovat | editovat zdroj]

Psát začal už na gymnáziu a první povídku zveřejnil v sedmnácti letech. Po maturitě na gymnáziu se rozhodl studovat slavistiku – tato studia ale opustil, protože se věnoval psaní a novinařině, poté také politice. Ve skutečnosti byl Miško Kranjec ze studií vyloučen, jelikož se přidal z radikální chlapecké skupině podporující levici. V jeho dílech se objevila maďarská tématika, mluvil sice maďarsky, ale jeho pravopis, vzhledem ke krátkému působení v Maďarsku, nebyl správný. Přesto, že strávil několik let v maďarských školách, nikdy se nenaučil mluvit plynule tamějším jazykem. Díky vlivu jednoho učitele z Lublaně a na nátlak rodičů se přihlásil do kněžského semináře, toto rozhodnutí vzal ale zpátky a později si založil rodinu. Už na gymnáziu se dobře oriantoval nejen v tuzemnské ale i v ve světové literatuře. Nejvíce jej v tvorbě ovlivnil Ivan Cankar. Zkušenosti z mladých let později Kranjec využil ve své tvorbě, kdy tvořil velmi pozitivní obraz socialismu. Zobrazoval bídu nádeníků, zároveň ukazuje krásu krajiny a zdůrazňuje pozitivní myšelní lidí. Během okupace patřil mezi organizátory odporu proti okupaci v Zámuří; když nemohl dále působit ilegálně, odešel za partyzány. Jeho mladší bratr Naci umřel za druhé světové války v Dachau. Po válce se stal poslancem, nejvíce se – samozřejmě kromě psaní – věnoval novinařině a práci nakladatele. Byl ředitelem Cankarova nakladatelství (Cankarjeva založba) a Slovinského literárního institutu (Slovenski knjižni zavod). Kranjec měl sice komunistickou minulost a byl velmi kontroverzní osoba, ale jeho talent byl nepopiratelný. Napsal více než padesát románů, povídek a skic, stejně tak dramata. Próza Miško Krajnce se ubírá k socialistickému realismzu, popisnému naturalismu, založeném na ideologii, kterou později opouští. V jeho dílech lze stále nalézt zbytky romantismu. Vzhledem k tomu, že neodmítl křesťanský princio jako takový, ukazuje, že není zcela ex-komunista ani komunista. Nepracuje ani s radikálními socialistickými myšlenkami, což jej nezavírá do jedné škatulky. Jeho poetické a psychologické zpracování tématu společně s harmonickým apevným narativním uměním vyčnívá nad ostat ními spilovateli té doby a stává se unikátem slovinské literatury. Opírá se o témata z minulosti, které jsou stále aktuální i v přítomnosti. Hlavním tématem děl jsou mezilidské vztahy, změny v životě, které jsou objektivně řešeny. Poukazuje na lidské myšlení, poctivost, touhu po učení, krásu přírody a co je nejdůležitější, hluboké touhy.

Velmi mu přirostla k srdci Prešernova společnost (Prešernova družba), ve které byl dlouhá léta úředníkem.

Psal krátké povídky, pověsti a romány, které spojil ve větší celky. Nejvýznamnější autobiografická díla jsou romány Mládí v bažině (Mladost v močvirju, 1962), Svetlikanje jutra a zvláště jedno z jeho nejlepších děl Strýčkové mi povídali (Strici so mi povedali).

Psal povídky, sociální pověsti, novely, romány s venkovskou tematikou ze Zámuří. Další známá díla jsou Kapitanovi, Povest o dobrich ljudeh, Pod zvezdo. Podle jeho děl je také natočeno několik filmů. Od roku 1953 byl členem Slovinské akademie vědy a umění (Slovenska akademija znanosti in umetnosti).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Težaki, 1932
  • Življenje, 1932
  • Predmestje, román, 1932
  • Sreča na vasi, 1933
  • Pesem ceste, 1934
  • Os živlenja,román, 1935
  • Tri novele, 1935
  • Satire, 1935
  • Zalesje se prebuja, roman, 1935
  • Južni vetrovi, 1937
  • Prostor na soncu, román, 1937
  • Kapitanovi, román, 1938
  • Do zadnjih meja, román, 1940
  • Povest o dobrih ljudeh, 1940
  • Tihožitja in pesjaži, 1945
  • Pesem gora, roman, 1946
  • Fara svetega Ivana, 1947
  • Majhne so te stvari, 1947
  • Pomlad, 1947
  • Samotni otok, 1947
  • Pot do zločina, drama, 1948
  • Pisarna, román, 1949
  • Pod zvezdo, román, 1950
  • Imel sem jih rad, 1953
  • Nekaj bi vam rad povedal, 1954
  • Nekoč bo lepše, 1954
  • Zgubljena vera, 1954
  • Čarni nasmeh, 1956
  • Zemlja se z nami premika, román, 1956
  • Macesni nad dolino, 1957
  • Masec je doma na Bladovci, 1958
  • Nad hišo se več nekadi, 1963
  • Rdeči gardist I, 1964
  • Ukradena ljubezen, 1965
  • Rdeči gardist II, 1965
  • Zlata kočija, 1967
  • Na cesti prvega reda, 1967
  • Svetlikanje jutra, autobiografický román, 1968
  • Lepa vida Prekmurska, 1972
  • Strici so mi povedali, román, 1974
  • Anketni listi malega človeka, 1974
  • Čarni nasmeh - Pot med blažene, 1978
  • Oče in sin, román, 1978

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Obzory v mlzne / Miško Kranjec ; přeložila Zdeňka Bezděková. - Praha :
Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1958. - 431 str. ;
22 cm. - (Soudoba světová próza ; sv. 63) Prevod dela: Fara Sv. Ivana
  • SVÍTÁNÍ za tmavých nocí : Jugoslávské válečné povídky / [uspořádal
František Benhart ; přeložili František Benhart ... [et al.] ; illustr.
Radim Malát]. - V Praze : Naše vojsko, 1964. - 378 str. : ilustr. ; 21 cm.
- (Máj ; 52)

Kranjec - paměti[editovat | editovat zdroj]

13. září 2008 si Slovinsko přimopmnělo sté výročí narození Miško Kranjce. Tohoto ceremoniálu se zúčastnil i prezident Republiky Slovinsko Daniel Türk. Na slavnosti nechyběli ani jeho dva synové Matjaž a Miško, jeho druhá manželka a vnoučata.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Cena France Prešerena (1959, 1964, 1976)
  • Cena Levstnika

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Miško Kranjec na slovinské Wikipedii.