Melodram
Melodram je hudební forma, ve které je namísto zpěvu použita recitace za doprovodu hudby.
Rozlišujeme
- melodramy koncertní (např. Romance štědrovečerní Josefa Bohuslava Foerstera),
- melodramy scénické (jako melodram je zpracována celá divadelní hra, např. Vrchlického a Fibichova melodramatická trilogie Hippodamie),
- melodram coby součást jiného hudebního útvaru (takovým příkladem je opera Bohuslava Martinů Řecké pašije, jejíž součástí jsou recitační vstupy).
Melodram vznikl v 18. století. Autorem prvních melodramů byl Jean-Jacques Rousseau (Pygmalion – 1770), který vycházel z přesvědčení, že francouzský jazyk není vhodný pro zpěv. Rousseaovu koncepci pak uvedl v život Jiří Antonín Benda (Ariadna na Naxu – 1774, Medea – 1775).
Vzkříšení a velký rozvoj zaznamenal žánr na konci 19. století díky dílu Zdeňka Fibicha (po roce 1870, řada koncertních melodramů na texty K. J. Erbena a scénická trilogie Hippodamie). Oblíbený zůstal i během století dvacátého (Arnold Schoenberg: Pierot Lunaire, Arthur Honegger: Jana z Arku na hranici, Igor Fjodorovič Stravinskij: Persefona, Luboš Fišer: Istanu) až do současnosti.
V Praze se od roku 1997 každoročně pořádá Mezinárodní festival koncertního melodramu, na kterém se kromě klasických děl repertoáru premiérují i díla nová.
