Megaloceros

Megaloceras
	Jednotlivé druhy rodu Megaloceros
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	sudokopytníci (Artiodactyla);
Podřád	přežvýkaví (Ruminantia);
Čeleď	jelenovití (Cervidae);
Rod	Megaloceros;
Binomické jméno
	Megaloceros;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Megaloceros (z řečtiny μεγαλος-megalos-obrovský, κερας-keras-roh) byl rod velkých jelenovitých kopytníků, jehož zástupci žili od svrchního pliocénu do svrchního pleistocénu (některé druhy až do holocénu) v Eurasii. Většina druhů tohoto rodu byli velcí býložravci. Největší z nich byl Megaloceros giganteus, neboli irský los nebo také "veledaněk".

Popis[editovat | editovat zdroj]

Většina členů tohoto rodu byla velká zvířata, vyšší než dva metry v kohoutku. Rozpětí paroží největších jedinců činilo kolem 3,7 metru.^[1] Žili převážně v otevřených lesích, stepích či na tundře. Druhy žijící na ostrovech ve Středozemním moři byly mnohem menší, a to v důsledku ostrovního nanismu. Candiacervus, což byl podrod rodu Megaloceros, který žil na Krétě, byl vysoký v kohoutku pouhých 65 cm. Nejbližším žijícím příbuzným Megalocera je daněk.^[2]