Mega Drive

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mega Drive
SegaMegadrive.jpg
Výrobce SEGA
Datum uvedení Japonsko 1988[1]
USA 1989
Europe 1990
Typ Herní konzole
Generace čtvrtá
Procesor Motorola 68000 16 bit, 7.67 MHz
Paměťová média cartrige, ROM
Připojitelné ovladače 2x gamepad
Rozšiřitelnost Mega CD, 32X
Prodáno kusů 39,70 milionů [cn 1]
Nejprodávanější hry Sonic the Hedgehog 2
6 milionů prodaných kusů[7]
Předchůdce Master System
Následník Sega Saturn

Mega Drive je 16-bitová herní konzole náležící ke 4. generaci konzolí vyráběná firmou Sega v Japonsku od roku 1988, distribuovaná v Evropě od roku 1990. Produkce byla ukončena 1995[8] a poslední licencovaná hra vyšla roku 2002 v Brazílii.

V Severní Americe vyšla v roce 1989 pod jménem Genesis, protože společnost SEGA nebyla schopna v této oblasti zajistit právní pokrytí názvu Mega Drive. Mega Drive byla pátá konzole Segy, která následovala Sega Master System, se kterým byla zpětně kompatibilní.

Hlavním konkurentem Mega Drive byl SNES firmy Nintendo, který vyšel o 2 roky později. Mega Drive se stal pro společnost SEGA jejím nejúspěšnějším modelem z hlediska počtu prodaných kusů[8] a konzole i její hry jsou populární stále. Některé byly předělány pro hraní na novějších systémech jako Xbox Live Arcade, Playstation Network nebo Virtual Console pro Nintendo Wii.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Přestože byla konzole Master System poměrně úspěšná v Evropě a Brazílii, nikterak zásadně neovlivnil severoamerický a japonský trh, kde dominovaly přístroje konkurenční firmy Nintendo.[9][10] Mezitím slavil úspěch Sega System 16, hrací automat na 16-bitové platformě. Hayao Nakayama, tehdejší CEO společnosti dospěl k rozhodnutí vydat 16-bitový systém pro domácí použití a finální koncept platformy Mega Drive byl následně použit i v několika dalších automatech, což zajistilo kompatibilitu her.

Nová konzole se původně měla jmenovat MK-1601, ale později se ustálil název Mega Drive, který měl reprezentovat sílu a výkon použitého procesoru Motorola 68000. SEGA použila název Mega Drive pro evropský, asijský, australský a brazilský trh. Pro Severní Ameriku bylo použito jméno Genesis, protože Mega Drive byl již licencován.[11]

Vydání[editovat | editovat zdroj]

Mega Drive byl vydán v Japonsku 29. října 1988[1]. Ve Spojených státech bylo vydání avízované na datum 9. leden 1989. SEGA nejprve získala partnera pro distribuci, společnost Atari, ale vzájemně se neshodli na potřebných bodech smluv a nakonec se SEGA rozhodla do distribuce zapojit sama. Bez Atari ovšem nedokázala dodržet původně plánovaný termín a tak na kompletní území severoamerického trhu přichází Genesis s téměř ročním zpožděním. Prodejní cena byla 190 $, tedy o 10 $ méně oproti původním plánům.[12]

Prodej v Evropě byl zahájen 30. listopadu 1990. Mega Drive, jako následovník v Evropě úspěšného Master System se stal velmi rychle populární. Paradoxně se téměř dvouleté zpoždění nástupu konzole na evropský trh projevilo jako výhoda, kdy již při prvním prodejích Mega Drive mohly obchody nabídnout značnou paletu her pro tento systém. Nové hry totiž předváděly dovednosti konzole, zatímco zpětná kompatibility s Master System konzolí zajišťovala hladký přechod uživatelů z jednoho systému na druhý.

Až do roku 1991 reprezentoval Mega Drive v reklamních kampaních jednooký pirát. Toto změnil příchod hry Sonic the Hedgehog, kdy se ježek Soník stal ihned novým maskotem společnosti SEGA.

V Brazílii zajišťovala prodej společnost Tec Toy, která uvedla Mega Drive na trh roku 1990, jenom rok po uvedení předchůdce Master System. Tec Toy také spustila Sega MegaNet - internetové služby pro konzole SEGA. Zajímavostí je, že společnost také vydala přenosnou verzi konzole Mega Drive 5. prosince 2007. Přenosná verze obsahovala 20 zabudovaných her z původního Mega Drive.[13]

Souboj herních konzolí[editovat | editovat zdroj]

Z počátku byl Mega Drive srovnáván s Nintendo Entertainment System (NES), který mu nemohl svou 8-bitovou technologií konkurovat. Přesto byl Mega Drive v domovském Japonsku zákazníky ignorován a za první rok se prodalo pouze 400.000 kusů. Ačkoliv se SEGA neustále pokoušela nabídnout svým zákazníkům „více za méně“, Mega Drive se v Japonsku umístil až na 3. místě za SNES značky Nintendo a za TurboGrafx-16 společnosti NEC.

Michael Katz, nový CEO americké Segy udělal dva zásadní kroky k podpoření nového produktu na Nintendem ovládaném americkém trhu. Za prvé se zaměřil na konkurenční boj v oblasti arkádových her proti Nintendu. Za druhé, aby obešel licence, které mělo Nintendo na většinu těchto her, začala SEGA nabízet hry pod licencí různých celebrit. Z této doby vznikly hry jako Pat Riley Basketball, Arnold Palmer Tournament Golf, James 'Buster' Douglas Knockout Boxing, Joe Montana Football, Tommy Lasorda Baseball, Mario Lemieux Hockey, nebo Michael Jackson's Moonwalker a řada dalších. Žádná z těchto her však Mega Drive nedostala nad Nintendo.[14]

CEO mateřské společnosti SEGA, Hayao Nakayama se obával dalšího marketingovéhoh propadu, jako tomu bylo u ne-evropských zemí s Master System a najal Toma Kalinskeho, aby nahradil Katze ve funkci hlavy americké pobočky. Kalinskeho již něco o videoherním průmyslu věděl a vypracoval čtyřbodový plán k úspěchu: Snížit cenu za přístroj, dát dohromady americký tým pro vývoj her pro severoamerický trh, pokračovat v agresivní kampani proti Nintendu a vyměnit Altered Beast na pozici hlavní hry společnosti za Sonic the Hedgehog.[14] Ředitelství společnosti se jej zeptalo, jestli se nezbláznil,[14] ale Nakayma všechny 4 body odsouhlasil. Sonic se stal tak oficiálním maskotem společnosti SEGA, hra byla přijata s výbornou kritikou a SEGA konečně s získala pro Mega Drive i zákazníky, kteří čekali na vydání SNES do konkurenčního Nintenda.[14] Souboj herních konozolí začal na plné obrátky a záhy vytlačil úplně z trhu firmu NEC, výrobce konzole TurboGrafx-16.

V roce 1992 již statistiky ukazovaly, že SEGA se dotahuje na Nintendo, které zaujímá 55% trhu, zatímco SEGA 45%.[15] V Evropě neměl Mega Drive vážnějšího konkurenta a za svou pozici vděčil hlavně 8-bitovému Master System.[1] V Brazíli byl model Mega Drive také velice úspěšný, když dosáhl podílu 75% tamního trhu.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Mega Drive včetně modulu 32X a Mega-CD

Roku 1991 SEGA oznámila vydání přístroje pod názvem Mega-CD (v Severní Americe jako Sega-CD). Šlo o přídavný modul, který po zapojení do konzole rozšířil celkovou konfiguraci o rychlejší CPU a více paměti. Součástí také byla optická jednotka CD-ROM, čímž SEGA chtěla dát novou možnost tvůrcům her pro Mega Drive. Klasická cartrige disponovala kapacitou 8 nebo 16 MB celkové paměti, kdežto jeden kompaktní disk pojme 640 MB dat. Ačkoliv se ihned objevily první hry jako Sonic CD nebo Night Trap, celkově se prodalo pouze 6 milionů kusů tohoto rozšiřujícího modulu.

V červnu 1994 SEGA ohlásila další modul pro Mega Drive, tentokrát pod názvem Sega 32X nebo také zkráceně pouze 32X. Společnost sama prezentovala nástavec jako pomalý vstup do nové generace herních konzolí. 32X byl také zprvu zamýšlen jako nová samostatná konzole značky SEGA. Joe Miller, vedoucí výzkumu a vývoje americké Segy ovšem tlačil na mateřskou firmu, aby byl 32X vydán pouze jako rozšiřující modul pro stávající Mega Drive a Sega si tak zbytečně nekonkurovala pro připravený Sega Saturn. Přestože byl 32X vybaven dvojicí 32-bitových procesorů a 3D grafickým jádrem, zájem vývojářů her nevzbudil, zvláště, když vydání Saturnu bylo hlášeno hned na další rok. Cena tak rychle klesla z prvotních 159$ na 99$ a na samý závěr rozprodávala sklady za 19,99$ za kus. Prodalo se celkem 665.000 kusů do konce 1994.

Pro zajištění zpětné kompatibility se systémem Master System byl centrální procesor a zvukový čip (Zilog Z80) tohoto předchůdce integrován do koprocesoru Mega Drive. Zároveň video procesor VDP byl kompatibilní s VDP Master Systemu 4. revize. Nebyl tedy schopen spolupracovat s předchozími revizemi (Mega Drive nemohl tedy pracovat se softwarem určeným pro tyto revize nebo pro konzole SG-1000. Protože sloty pro herní cartrige obou modelů byly odlišné, pro hraní původních 8-bitových her byl pro Mega Drive zapotřebí adaptér zvaný Power Base Conventer, který umožňoval zapojení cartrige do svého slotu. Sám se zapojoval do slotu pro cartrige v Mega Drive. V přední části adaptéru byl i slot pro paměťové karty na kterých vyšlo několik her pro Master System. Princip spočíval v tom, že se při zapojení hry pro Master System odpojil procesor Motorola 68000 a aktivoval se doposud nepracující Z80.

Power Base Conventer nebyl plně kompatibilní s konzolí Mega Drive II, druhou verzí Mega Drive. Nová verze adaptéru, pod názvem Master System Conventer II tuto chybu napravovala. Jediná hra, která byla uvedena jako nekompatibilní pro použití na Mega Drive s adaptérem byla F-16 Fighting Falcon,[16] ale kromě této také nebyla zaručena funkčnost u her, které neprodukovala přímo společnost SEGA.

Zánik[editovat | editovat zdroj]

Nintendo si zavčasu uvědomilo sílící pozici Segy a začalo pracovat na návratu na vrchol, což se mu dařilo od roku 1994, kdy SEGA ztratila opět 30% trhu z různých důvodů. Po celou dobu své existence opomíjela žánr her RPG, který čítal další potencionální zákazníky. Pro SNES hry tohoto žánru vyvíjel SquareSoft. V letech 1994 - 1996 navíc SEGA nezvládla přechod na 32-bitovou generací nových konzolí a modulace jako SEGA 32X, vyžadující stárnoucí Mega Drive, nové zákazníky nepřilákaly. Navíc krátce po uvedení 32X byla avízována Sega Saturn, což uvedlo trh do rozpaků, kterým směrem se SEGA vydá. Další chybou bylo ukončení podpory Mega Drive, přičemž tento 16-bitový systém mohl ještě několik let přinášet potřebné zisky pro vývoj dalších konzolí. Nemalým faktem byl také nový konkurent na trhu - značka Sony se svým Playstationem.[17]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Konzole Mega Drive vyšla posléze v několika dalších modfikacích, které přidávaly nové funkce rozšiřovaly stávající hardware. Kromě výrobků společnosti SEGA byly na různých světových trzích k mání také autorizované verze jiných výrobců, ale také neautorizované napodobeniny, jako např. Scorpion XVI.

Mega Drive II
  • Multimega je vzhledově naprosto odlišná a samostatně funkční konzole. Jde vlastně o Mega Drive v kombinaci s Mega-CD a přístroj je tak určen jak pro klasické cartrige, tak pro kompaktní disky. V Severní Americe byl model pojmenován jako Sega CDX. Konzole mohla také fungovat jako přenosný CD přehrávač a byl pro tyto účely vybaven slotem pro dvojici tužkových baterií a malým displejem pro zobrazení čísla přehrávané skladby z CD disku.
  • Mega Drive II je upravená, novější verze Mega Drive. Konzole se nelišila v základních parametrech hardwaru, ale nabízela nový, menší vzhled, tlačítko pro vypnutí/zapnutí namísto posuvníku, odlišný adaptér pro napájení konzole a oproti Mega Drive postrádal zdířku pro připojení sluchátek.
  • Nomad je přenosná herní konzole, vzhledově podobná modelu Game Gear, která ovšem je schopna používat herní cartrige pro Mega Drive a pracovala s procesorem Motorola 680000, jako Mega Drive. Sega Nomad byl vydán pouze pro severoamerický trh.
  • TerraDrive byl vyráběn pouze v Japonsku. Jde vlastně o PC 80286 vybavené hardwarem Mega Drive a vyráběné společnosti IBM pro Segu. K dispozici byly 3 modely z čehož jenom nejvyšší varianta disponovala vlastním harddiskem. Příplatkový monitor nabízel 31 kHz video v barevném režimu RGB, které bylo využíváno pro hardware Mega Drive

Z produktů nevyráběných firmou SEGA stojí za zmínku Mega Drive 3, který vydala firma TecToy (autorizovaný distributor SEGA) v Brazílii. Mega Drive 3 neměl k dispozici slot pro herní cartrige, ale z výroby bylo k dispozici 80 zabudovaných her převzatých právě z éry Mega Drive a dalších 6 zabudovaných her od společnosti Electronic Arts: FIFA 08, Need for Speed: ProStreet, The Sims 2 and SimCity a další, původně určené pro mobilní telefony. Stejná společnost vydala také roku 2009 model pod názvem Mega Drive 4, který byl určen pouze pro Brazílii a opět nabízel pouze zabudované hry jako např. Sonic 3, Golden Axe, Altered Beast a The Sims 2. Kromě dalších byla součástí také hra Guitar Idol, a klon hry Guitar Hero, které je možné ovládat speciálním ovladačem v podobě elektrické kytary.[18]

Hardware[editovat | editovat zdroj]

Procesor: Motorola 68000 16 bitů při frekvenci 7.67 MHz
Koprocessor (Zvukový ovladač): Zilog Z80 8-bitů při 3.58 MHz
Paměť: 156KB celkem - 64 KB RAM, 64KB VRAM, 8KB Sound RAM. 20 Kb ROM
Barevná paleta: 512
Zobrazovaných barev: 64
Maximum zobrazených spritů: 80
Rozlišení: 256 × 192, 256 × 224, 320 × 224, 320 × 448
Zvuk: Yamaha YM2612 6 kanálů FM, přídavné 4 kanály PSG. Stereo zvuk. Také Texas Instruments SN76489 PSG (Programmable Sound Generator)

CPU[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Motorola 68000.

Mega Drive využíval za CPU 16/32-bitový systém Motorola 68000[19]. Maximální adresovaná paměť je 16 megabytů z ROM ($00000000-00400000), do RAM($00FF0000-00FFFFFF). Model 68000 pracoval při frekvenci 7,61 MHz v konzolích PAL, 7,67 MHz v konzolích NTSC.[20] Mega Drive byl vybaven také procesorem Zilog Z80, který sloužil primárně jako zvukový ovladač, ale také zajišťoval zpětnou kompatibilitu s hrami konzole Master System. Mega Drive byl dále vybaven 64 KB pracovní RAM.

Video[editovat | editovat zdroj]

Mega Drive byl vybaven dedikovaným VDP (Video Display Processor) pro zobrazování grafiky na pozadí. Šlo o vylepšenou verzi, oproti VDP v konzoli Master System, která byla odvozena od TMS9918 značky Texas Instruments. Obraz mohl mít výstup až 256 pixelů (32 řádků) nebo 320 pixelů (40 řádků) napříč 224 sloupůcům (odpovídá 28 řádkům) nebo 240 sloupůcm (30 řádků) vertikálně. 240-řádkový režim byl používán při zobrazovací frekvenci 50 Hz.

Audio[editovat | editovat zdroj]

K dispozici byla dvojice primárních zvukových čipů, které oba mohly být řízeny procesorem (M68000), tak koprocesorem (pro Master System hry) Z80. Šlo o Yamaha YM2612 frekvenční modulátor (FM) a Texas Instruments SN76489 programovatelný zvukový generátor (PSG).

Paměť[editovat | editovat zdroj]

Mega Drive byl vybaven 2 KB bootvací paměti ROM, která je známá také jako „Trademark Security System“ - TMSS (Česky:Ochranný systém obchodní značky). Když konzole byla spuštěna, automaticky zkontrolovala kód hry, který byl dán licencovaným vývojářům her. Nelicencované hry bez kódu byly odmítnuty. Pokud hra prošla kontrolou kódu, zobrazil se text „Produced by or under license from Sega Enterprises Ltd.“ Systém TMSS se také stal předmětem právního sporu SEGA vs. Accolade.[21]

Ovladače[editovat | editovat zdroj]

Klasický 3-tlačítkový a novější 6tlačítkový gamepad

Standardní gamepady dodávané spolu s konzolí obashovaly trojici tlačítek, pojmenované A, B, C, pro ovládání hry, tlačítko START sloužící pro přerušení hry nebo spuštění hry po úvodních volbách a analogové tlačítko určené pro směrové ovládání. V roce 1993 SEGA vydala šestitlačítkový ovladač, který nad trojicí A, B, C obsahoval další tři tlačítka, která měla opodstatnění převážně v bojových hrách jako Mortal Kombat apod.[20] Později vyšla ještě bezdrátová varianta šestitlačítkového ovladače.

Kromě těchto základních ovladačů se objevily další periférie:

  • Sega Mouse / Sega Mega Mouse - klasická počítačová myš se dvěma nebo třemi tlačítky. K dispozici pouze pro japonský a evropský trh.
  • Menacer - bezdrátová laserová pistole, která neměl příliš velkou podporu her byla vyráběna od roku 1992 jako odpověď na Super Scope (pistole pro konzole Nintendo)
  • J-cart - cartrige vyvinutá ve spolupráci Electronic Arts a SEGA, která obsahovala hru, ale také 2 porty pro připojení dalších dvou ovladačů. Celkový počet hráčů se tak rozrostl na čtyři. Současně byly na trhu nabízeny rozbočovače bez hry, které plnily stejnou funkci.
  • Sega Activator - šlo o obruč ve tvaru osmiúhelníku vybavenou LED diodami. Hráč si stoupnul doprostřed a Activator snímal jeho pohyby. Sega toto prezentovala jako budoucnost ovládání bojových her, ale Activator se neodočkal velkého uznání, naopak byl Craigem Harrisem redaktorem e-magazínu IGN označen jako 3. nejhorší ovladač.[22]

Videohry[editovat | editovat zdroj]

Videoher pro SEGA Mega Drive vzniklo velmi mnoho a lze přičíst i hry původně určené pro konzoli Master System. Tradičně oblíbené byly jak sportovní série vývojářů Electronic Arts (NHL, NFL, NBA...). Opravdu velkolepým úspěchem samotné Segy se stal Sonic the Hedgehog.

Sonic the Hedgehog[editovat | editovat zdroj]

Herní adaptér Sonic & Knuckles
Podrobnější informace naleznete v článku Sonic the Hedgehog.

Yuji Naka a Naoto Oshima, duchovní otci modrého ježka Soníka vytvořili opravdového konkurenta Maria, maskota firmy Nintendo. Snad pro rychlost, která plošinovkám s Mariem chyběla se již první díl stal velmi populární, ale skutečný hit se stala hra Sonic the Hedgehog 2, které se prodalo na 6 milionů kopií. Sonic se dočkal mnoha dalších her a nešlo vždy pouze o klasické plošinovky. Poslední klasickou arkádou pro Mega Drive byla hra Sonic & Knuckles, která byla vydána nikoliv jako klasická cartrige, ale jako adaptér schopný pojmout další samostatnou cartrige a společně přehrát modifikovanou videhru.[23]

Mortal Kombat[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Mortal Kombat.

Jedním z dalších mezníků v úspěchu videoher konzole Mega Drive byl Mortal Kobat. Bojová hra společnosti Acclaim, která se zapsala jako začátek brutality ve videohrách. Proti sobě nastoupili dva protivníci a vítěz měl ještě možnost poraženého zabít některým z krvavých způsobů. Zájmem Segy i Nintenda bylo získat tuto hru pro své konzole, protože Acclaim jí vydala pouze na hracích automatech. Kontrola kvality her Nintenda však vývojáře donutila odstranit ze hry krvavé scény, zatímco verze pro Mega Drive zůstala beze změn a tím SEGA dosáhla mnohem vyšší prodejnosti svojí hry a další výhodu pro Mega Drive.[23]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Mezi další známější hry pro Mega Drive patří např.:

Obsah poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Prodaných jednotek 39.70 milionů[2]
    USA 20 milionů[3]
    JP 4.30 milionů[4]
    EU 6.90 milionů[4]
    Další: 3.50 milionů (Další Asie, AU, etc.)[4]
    Tec Toy: 2 milionů (Brazil od 31.srpna 2005)[5]
    Majesco: 2 milionů[5]
    Sega Nomad: 1 milionů[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d HANSEN, Dale. Console database [online]. 2006 [cit. 2010-04-08]. Sega Mega Drive/Genesis - Consose informations..
  2. Pricey. Mega Drive sales figures - an update [online]. [cit. 2010-01-02]. Dostupné online.  
  3. Stephanie Strom. Sega Enterprises Pulls Its Saturn Video Console From the U.S. Market [online]. [cit. 2010-01-02]. Dostupné online.  
  4. a b c Mr. Saturn. Mega Drive/Genesis/Nomad History [online]. [cit. 2010-01-02]. Dostupné online. (German) 
  5. a b Alucard em Quarta-feira. A História do Mega Drive [online]. gamehall.uol.com.br, 2005-08-31, [cit. 2008-03-06]. Dostupné online. (Portuguese) 
  6. Blake Snow. The 10 Worst-Selling Handhelds of All Time [online]. GamePro.com, 2007-07-30, [cit. 2010-01-02]. Dostupné online.  
  7. BOUTROS, Daniel. Gamasutra : The Art & Business of Making Games [online]. 4.8.2006 [cit. 2010-04-08]. A Detailed Cross-Examination of Yesterday and Today's Best-Selling Platform Games..
  8. a b STEVEN, Kent. The Ultimate History of Video Games: The Story Behind the Craze that Touched our Lives and Changed the World. Roseville, California : Prima Publishing, 2001. ISBN 0-7615-3643-4. S. 508, 531. (anglický) 
  9. STEVEN, Kent. The Ultimate History of Video Games: The Story Behind the Craze that Touched our Lives and Changed the World. Roseville, California : Prima Publishing, 2001. ISBN 0-7615-3643-4. S. 303, 360. (anglický) 
  10. Nintendo's Market Share 1990. Business Week. 1999, s. 60.
  11. SZCZEPANIAK, John. Retroinspection: Mega Drive. Retro Gamer. 2006, 27.
  12. PETTUS, Sam. SEGA-16 : Come for the games. Stay for the memories. [online]. 2004-07-07 [cit. 2010-04-08]. Genesis: A New Beginning.
  13. MELANSON, Donald. Brazil's TecToy cranks out Mega Drive Portable handheld. Engadget [online]. 2007-11-13, 1, [cit. 2010-04-08].
  14. a b c d STEVEN, Kent. The Ultimate History of Video Games: The Story Behind the Craze that Touched our Lives and Changed the World. Roseville, California : Prima Publishing, 2001. ISBN 0-7615-3643-4. S. 424, 431. (anglický) 
  15. STEVEN, Kent. The Ultimate History of Video Games: The Story Behind the Craze that Touched our Lives and Changed the World. Roseville, California : Prima Publishing, 2001. ISBN 0-7615-3643-4. S. 434, 448–449. (anglický) 
  16. Uživatelský manuál Master System Converteru, str. 7
  17. RIMMER, Eso. DD World : Technology & Lifestyle [online]. 2007-09-06 [cit. 2010-04-09]. Historie konzolí: Sega Megadrive. ISSN 1802-047X.
  18. TecToy [online]. 2009 [cit. 2010-04-09]. Mega Drive Guitar Idol.
  19. MC68000 dokumentace, www.ticalc.org, [cit. 2010-04-08]
  20. a b DRAKE, Michael; LEES, Adrian; LEE, Jeffrey. PICO DRIVE [online]. 2006 [cit. 2010-04-09]. Mega Drive | Background.
  21. REINHARDT, J. Digital Law On-line [online]. 1992-10-20 [cit. 2010-04-09]. Sega vs. Accolade.
  22. HARRIS, Craig. Top 10 Tuesday: Worst Game Controllers : Some brilliant ideas came out of gaming engineers.... IGN [online]. 2006-02-21, 1, [cit. 2010-04-09].
  23. a b RIMMER, Eso. DD World : Technology & Lifestyle [online]. 2007-09-06 [cit. 2010-04-09]. Historie konzolí: Sega Megadrive. ISSN 1802-047X.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mega Drive na anglické Wikipedii.