Maďarština

Maďarština (magyar nyelv)
Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření	Maďarsko, Rumunsko, Slovensko, Srbsko, Ukrajina, Izrael, Rakousko, Chorvatsko, Slovinsko.
Počet mluvčích	13,31 milionů
Klasifikace	Uralské jazyky Ugrofinské jazyky Ugrické jazyky
Písmo	Latinka
Postavení
Regulátor	Lingvistický výzkumný ústav Maďarské akademie věd (Magyar Tudományos Akadémia Nyelvtudományi Intézete)
Úřední jazyk	Maďarsko, Evropská unie, regionální jazyk - Slovensko, Slovinsko, Vojvodina (Srbsko), Rakousko a Ukrajina
Kódy
ISO 639-1	hu
ISO 639-2	hun (B) hun (T)
ISO 639-3	hun
Ethnologue	HNG
Wikipedie
hu.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maďarština je ugrofinský jazyk, kterým se hovoří v Maďarsku, v částech srbské Vojvodiny, na jihu Slovenska, na jihu ukrajinské Zakarpatské oblasti, v částech rakouské spolkové země Burgenlandu, na severozápadě Rumunska a v částech Chorvatska. Maďarsky mluví celkem zhruba 13,3 milionů lidí, což je více než polovina současných mluvčích celé uralské jazykové rodiny.

Klasifikace

Maďarština se řadí do uralské jazykové rodiny, a to do její ugrofinské větve, spolu s jazyky, kterými se hovoří na severovýchodě Evropy (např. finština, estonština). Přes jistou podobnost mluvnického systému a společné kořeny slovní zásoby však je příbuznost s těmito jazyky dosti vzdálená – asi jako slovanských jazyků s jazyky keltskými či íránskými. Nejbližšími jejími příbuznými jsou jazyky nepočetných západosibiřských Chantů a Mansijců, čili jazyky obsko-ugrické. Maďarská jazyková oblast je izolovaná – v okolí se hovoří zcela odlišnými indoevropskými jazyky (slovanskými, románskými a germánskými). Maďarština není s žádným jazykem příliš srozumitelná. Areálově maďarština spadá do jazykového svazu dunajského.

Rozšíření

Maďarsky se hovoří v následujících oblastech:

rozšíření Maďarštiny v Evropě.

Stát	Obyvatelé
Maďarsko	9 546 374 (census 2001)
Rumunsko (hlavně Sedmihradsko)	1 443 970 (census 2002)
Slovensko	520 528 (census 2001)
Srbsko (hlavně Vojvodina)	285 000 (census 2002)
Ukrajina (hlavně Podkarpatská Rus)	149 400 (census 2001)
Kanada	75 555 (census 2001)
Izrael	70 000
Rakousko (hlavně Burgenland)	22 000
Chorvatsko	16 500
Slovinsko (hlavně Zámuří)	9 240

Zdroj: National census, Ethnologue

Jádrem maďarské jazykové oblasti je Maďarsko. Maďarština je dále rozšířena v okolních zemích, které byly v minulosti součástí Uherského království: jižní Slovensko, Podkarpatská Rus na Ukrajině, bývalé Sedmihradsko (dnes součást Rumunska), srbská provincie Vojvodina a rakouská spolková země Burgenland.

Přibližně milion maďarských mluvčích žije v dalších zemích světa: Argentina, Austrálie, Belgie, Brazílie, Kanada, Česko, Finsko, Francie, Německo, Nizozemsko, Polsko, Itálie, Švýcarsko, Spojené království, USA, Venezuela a jiné.

Úřední jazyk

Maďarština je úřední jazyk Maďarska, a tím pádem i jeden z úředních jazyků Evropské unie.

Maďarština je také jedním z úředních jazyků Vojvodiny (Srbsko) a oficiální jazyk tři samosprávných obcí ve Slovinsku (Hodoš / Hodos, Dobrovnik / Dobrónak a Lendava / Lendva), spolu se slovinštinou.

Maďarština je také oficiálně uznaný jazyk většiny obyvatel nebo jako regionální jazyk v Rakousku, Chorvatsku a na Slovensku.

V Rumunsku je oficiálním jazykem oblasti ve všech obcích, městech a samosprávných jednotkách s podílem maďarského etnika vyšším než 20 %.

Nářečí

Maďarština se dělí na tyto dialekty: Alföld, Západní Dunaj, Dunaj-Tisza, Oblast maďarského průsmyku, Severovýchodní Maďarsko, Severozápadní Maďarsko, sikulština či seklerština a Západní Maďarsko. Všechny tyto dialekty jsou vzájemně srozumitelné. Maďarským csángó dialektem, který není označován za etnolekt, se dorozumívají v kraji Bacău (Rumunsko) a v Moldávii. Většina obyvatel mluvících csángó byla izolována od ostatních Maďarů, a proto si uchovala dialekt velmi podobný středověké maďarštině.

Historie

Vývoj maďarštiny se dělí do následujících období, přičemž o maďarštině můžeme hovořit od chvíle, kdy Maďaři přišli na území dnešního Maďarska:

• pramaďarské období (1000 př. n. l. – 896 / 1000 n. l.):
  • období pobytu za Uralem (asi do r. 500 př. n. l.) – Pramaďaři žili ještě ve svých uralských sídlech
  • období migrace (500 př. n. l. – 896 n. l.) – Pramaďaři se postupně přesouvali, až roku 896 dosáhli horního Potisí (Maďarsko) a roku 1000 vytvořili království
• staromaďarské období (896 / 1000 – 1541): období do začátku nadvlády Turků nad Maďary
• středomaďarské období (1541 – konec 18. století): období do osvícenství a začátku maďarského národního obrození
• novomaďarské období (od konce 18. století dodnes)

Jazykovědci předpokládají, že ugrofinská skupina se z uralských jazyků oddělila již okolo roku 3000 př. n. l. Z tohoto období pochází (i když v různých obměnách) asi tisíc základních ugrofinských slov. Vzhledem k další migraci jednotlivých kmenů se i ugrofinská skupina okolo roku 2000 př. n. l. rozpadla. Ugrijci (Ugorové), předci dnešních Maďarů, směřovali na jih východně od Uralu. Způsob života i jazyk pak ovlivňoval kontakt s příslušníky íránských národů. Mezi lety 1250 a 1000 př. n. l. Ugrijci přešli na kočovný způsob života a rozdělili se do několika skupin. Předchůdci Maďarů zůstali v jižních stepích, zatímco Vogulové a Osťakové odešli na sever. Tím se Maďaři definitivně vyčlenili z ugrofinského příbuzenství. V průběhu 1. tisíciletí př. n. l. byli i nadále pod vlivem íránských národů (Sarmatů a Skythů). Někdy okolo roku 550 n. l. došlo k migraci obyvatel v této oblasti, zřejmě jako reakce na příval turkických kmenů, které značně ovlivnily vývoj v následujících stoletích. Mnoho maďarských slov proto má turkický původ a pochází z tohoto období.

Předci dnešních Maďarů sami sebe označovali jako ty, kteří mluví. Slovo magyar v sobě obsahuje ugrofinské mon (mluvit, maď. mond) a er (muž). Toto označení pak v různých podobách přešlo i do některých jiných jazyků, včetně češtiny. Většina evropských jazyků však převzala jméno z označení ungri (latinsky Hungari). Předci Maďarů, žijící na dolním Donu, se v 6. století přidali ke kmenovému svazu Onogurů (znamená deset národů) a stali se součástí turkické říše. V nejstarších západních písemných záznamech jsou obyvatelé této říše zmiňováni jako turci nebo ungri (podle Onogurů). První písemná zpráva, v níž se označení ungri prokazatelně vztahuje k Maďarům, pochází z roku 834 z Byzance.

V 10. století se Maďaři usadili v Podunají a v roce 1000 založil Štěpán I. Uherské království, které bylo od samotného počátku mnohonárodnostní. Spolu s Maďary zemi obývali příslušníci slovanských národů, Němci a Rumuni. Vzájemné kontakty vedly i ke vzájemnému ovlivňování jazyků, především ve slovní zásobě. Kromě jazyků sousedních národů maďarštinu ovlivňovala také latina. Ta byla používána jako úřední jazyk, ale i jako lingua franca pro běžnou komunikaci mezi příslušníky různých národů, které obývaly území království. Latinu na dobré úrovni díky tomu ovládala značná část uherské šlechty i měšťanstva. Jazyk si toto postavení udržel až do pozdního 18. století. V maďarském jazyce rezonuji výpůjčky z jazyka původního slovanského obyvatelstva podunajskeho prostoru po zániku Velké Moravy. Příkladem jsou slova ze zemědělství, které příchozí převzali (potok – patak). V maďarských slovech dokonce zůstala zachována staroslověnská nosová výslovnost (houba – gomba).

Maďarská runová abeceda na poslední stránce tisku z roku 1483, nalezeného na zámku v Mikulově.

Nejstarší maďarské písemné památky pocházejí z 10. století. Byly psány runovým písmem. Nejedná se však o žádné významné texty, spíše jen zlomky obsahující převážně osobní a místní jména. Z druhé poloviny 11. století pocházejí první maďarské zlomky psané latinkou. Jedná se především o vpisky do latinských náboženských textů. První souvislý maďarský text pochází z konce 12. století. Maďarsky psaná literatura se rozvíjela po roce 1300. První překlad Bible do maďarštiny byl pořízen po roce 1430 (tzv. Husitská Bible).

Středověká maďarština se od současné značně lišila pravopisem, gramatikou i hláskoslovím. Postupně ztratila dřívější dvojhlásky a počet slovesných časů se snížil ze šesti na tři. Ustálila se samohlásková harmonie.

V průběhu 16. a 17. století byla centrální část Uher pod nadvládou Osmanské říše. Jazyk proto byl pod silným vlivem turečtiny. Objevuje se však mnoho nových výpůjček z němčiny a francouzštiny.

V druhé polovině 18. století se objevují první myšlenky národního obrození a potřeba většího praktického využití maďarštiny. V roce 1784 vyhlásil císař Josef II. patent, kterým zaváděl němčinu jako jediný úřední a vyučovací jazyk v Uhrách. Úředníci se měli do tří let naučit německy. Vedly ho k tomu čistě praktické důvody. Latinu, která si do té doby uchovávala své postavení úřední řeči a vysokou prestiž, pokládal za mrtvý jazyk. Maďarština zase byla považována za nedokonalou a nevhodnou pro úřední potřeby. Navíc velká část jazykově různorodého obyvatelstva maďarsky vůbec nemluvila. Jazykové nařízení se však setkalo s velkým odporem. Ve svém důsledku vedlo ke vzniku hnutí za modernizaci a zdokonalení maďarštiny.

Toto hnutí vytvořilo více než deset tisíc nových slov, především odvozováním od maďarských slovních základů. Mnohá z nich se používají dodnes. Tím bylo maďarštině umožněno plnit mnoho nových funkcí. V první polovině 19. století byla rovněž vytvořena první pravidla maďarského pravopisu. V 1844 byla maďarština prohlášena úředním jazykem a nahradila latinu. Maďarští představitelé nebrali ohled na jazykové požadavky příslušníků ostatních národů, což až do roku 1918 vyvolávalo jejich odpor. V Uherském království netvořili Maďaři většinu. Teprve po jeho rozpadu a vzniku Maďarska v dnešních hranicích se stal maďarský stát národnostně a jazykově jednotným. Početné maďarsky mluvící obyvatelstvo se ocitlo za hranicemi země na území nově vzniklých států.

Slovní zásoba

Základ slovní zásoby maďarštiny je společný s dalšími uralskými jazyky. Bylo identifikováno přibližně 21 % slovních kořenů, které jsou ugro-finského původu. Zhruba polovina kořenů byla v minulosti přijata z jiných jazyků, především pak slovanských (21 %), z němčiny (11 %) a turkických jazyků (9,5 %). S dalšími evropskými jazyky maďarština sdílí mnoho slov řeckého a latinského původu (6 % kořenů). Z jiných románských jazyků pocházejí asi 2,5 % kmenů, z ostatních jazyků přibližně 1 %. U 30 % není původ jasný.

Při přejímání z jiných jazyků se slova běžně přizpůsobují maďarské fonetice (např. slova asztal – stůl, a udvar – dvůr, pocházejí ze slovanských jazyků, slovo polgár – občan z němčiny (Bürger)). Výjimkou jsou slova řeckého a latinského původu, která jsou většinou snadno rozeznatelná i pro mluvčí jiných jazyků, zejména byla-li převzata až v moderní době.

Slovotvorba

Slovní zásoba se rozšiřuje vytvářením slov z existujících slovních základů. Odvozování slov se uskutečňuje pomocí slovotvorných předpon a přípon. Velmi hojné je též skládání.

Příklady slovotvorby v maďarštině:

• základní slovo: ad = dát, dávat
• předpony: bead = podat, elad = prodat, felad = podat, kiad = vydat
• přípony: adag = dávka, porce, adó = daň
• předpony i přípony: kiadó = vydavatel, vydavatelství
• skládání: munkaadó = zaměstnavatel (ten, kdo dává práci)
• kéz = ruka, kézi = ruční
• munka = práce
• kézimunka = ruční práce

Abeceda a pravopis

Maďarština používá latinku, rozšířenou o znaky s diakritikou a spřežky. Maďarská abeceda (ábécé) má 44 písmen:

Písmeno	A a	Á á	B b	C c	Cs cs	D d	Dz dz	Dzs dzs	E e	É é	F f	G g	Gy gy	H h	I i	Í í	J j	K k	L l	Ly ly	M m	N n	Ny ny	O o	Ó ó	Ö ö	Ő ő	P p	Q q	R r	S s	Sz sz	T t	Ty ty	U u	Ú ú	Ü ü	Ű ű	V v	W w	X x	Y y	Z z	Zs zs
Výslovnost (IPA)	ɒ	aː	b	t͡s	t͡ʃ	d	d͡z	d͡ʒ	ɛ	eː	f	g	ɟ	h	i	iː	j	k	l	j	m	n	ɲ	o	oː	ø	øː	p	kv	r	ʃ	s	t	c	u	uː	y	yː	v	v	ks	*	z	ʒ

Maďarský pravopis je v principu fonologický. Velmi dobře koresponduje s výslovností. Výjimkou jsou pouze některé asimilace (splývání) souhlásek, které se v písmu neprojevují, např. adj [ɒɟɟ] (dej). V cizích slovech se obvykle přizpůsobuje maďarskému pravopisu: gimnázium (česky gymnázium).

Písmena q, w a x se píší pouze v cizích slovech. Písmeno y v maďarských slovech neoznačuje samohlásku. Je součástí spřežek, kde měkčí předchozí souhlásku.

V příjmeních se lze dosud setkat s archaickými pravopisnými jevy, jako je spřežka cz (= c), ch (= cs) eö, ew, w (= ö, ő), aá, eé, oó (= á, é, ó), ss (= s, zs), gh, th (= g, t) a koncové -y (= i). Zejména poslední jev může působit nejasnost ve výslovnosti, pokud y následuje za souhláskou, s níž může tvořit spřežku (g, l, n, t). Např. Batthyány [baťáni], aktuálním pravopisem Batyáni.

Diakritická znaménka

Diakritická znaménka se využívají u samohlásek:

• dvě tečky – označují přední zaokrouhlené samohlásky: ö, ü (jako v němčině)
• čárka – označuje dlouhé samohlásky: á, é, í, ó, ú (jako v češtině)
• dvě čárky – označují délku u předních zaokrouhlených samohlásek: ő, ű

Spřežky

Maďarština používá celou řadu spřežek:

Spřežka	Výslovnost (IPA)	V češtině odpovídá	Příklad
ny	[ɲ]	ň	nyúl [ɲuːl] = zajíc
gy	[ɟ]	ď	gyerek [ɟɛrɛk] = dítě
ly	[j]	j	hely [hɛj] = místo
ty	[c]	ť	tyúk [cuːk] = slepice
cs	[t͡ʃ]	č	család [t͡ʃɒlaːd] = rodina
sz	[s]	s	szép [seːp] = krásný, krásná, krásné
dz	[d͡z]	dz	lopódzás [lopoːd͡zaːʃ] = obtěžování, stalking
dzs	[d͡ʒ]	dž	dzsem [d͡ʒɛm] = džem
zs	[ʒ]	ž	zseb [ʒɛb] = kapsa

Zvlášností maďarštiny je, že s se vyslovuje [ʃ] (tedy jako české š: sajt [ʃɒjt] = sýr), zatímco vyslovované [s] se zapisuje spřežkou sz (Székesfehérvár [seːkɛʃfɛɦeːrvaːr]). Je to tedy naopak než v polštině.

Spřežka ly původně označovala hlásku [ʎ] (jako měkké slovenské ľ). V současnosti se však vyslovuje [j]. Jedná se o určitý historický prvek, který současná výslovnost už nezohledňuje. Slova, v nichž se ly píše, se učí žáci nazpaměť.

Zdvojené (dlouhé) souhlásky

Zdvojené souhlásky se vyslovují dlouze (hozzám [hozzaːm] / [hozːaːm] = ke mně). U spřežek se zdvojuje pouze první písmeno (jössz [jøss] / [jøsː] = přicházíš).

Zdvojením (délkou) se rozlišuje význam, např.: megy [mɛɟ] = jde vs. meggy [mɛɟɟ] / [mɛɟː] = višeň

Výslovnost

Přízvuk

Přízvuk je v maďarštině pevný, vždy na první slabice. Není na členech. Nerozlišuje význam slov. Nezávisí na něm kvalita ani délka hlásek. Nedochází k redukci nepřízvučných slabik.

Samohlásky

Maďarské samohlásky

Maďarština má sedm krátkých a sedm dlouhých samohlásek. Délka samohlásek je důležitá pro rozlišení významu. Krátké a dlouhé samohlásky tvoří páry. Většina členů těchto párů se vyslovuje stejně, liší se jen délkou trvání. Rozdílná výslovnost je ve dvou případech:

• <a> / <á>: krátké a se vyslovuje jako zadní [ɒ], zní přibližně mezi českými /a/ a /o/, například ve slově Budapest [budɒpɛʃt]. Dlouhé á se vyslovuje stejně jako v češtině
• <e> / <é>: krátké e je otevřené [ɛ], vyslovuje se přibližně jako v češtině. Dlouhé é je zavřené [eː], blíží se í

Souhlásky

Přehled souhláskových fonémů v maďarštině

	Bilabiály	Labiodentály	Alveoláry	Postalveoláry	Palatály	Veláry	Glotály
Nazály	m		n		ɲ
Plozivy	p  b		t  d		c  ɟ c͡ç  ɟ͡ʝ	k  ɡ
Afrikáty			t͡s  d͡z	t͡ʃ  d͡ʒ
Frikativy		f  v	s  z	ʃ  ʒ			h
Vibranty			r
Aproximanty					j
Laterály			l

Souhlásky se v maďarštině vyslovují obdobně jako v češtině. Maďarština nemá souhláskové fonémy odpovídající českému /ř/ a /ch/. Rozdílná výslovnost je u těchto souhlásek:

• Základní výslovnost /h/ je neznělá [h]. Mezi samohláskami se však vyslovuje zněle [ɦ], jako v češtině.
• Palatální souhlásky /c/ a /ɟ/ (psané <ty> a <gy>) odpovídají českým /ť/ a /ď/. U některých autorů jsou popisovány s frikativním šumem [c͡ç, ɟ͡ʝ]. Přesný popis výslovnosti je stále diskutován.

Délka souhlásek je stejně jako délka samohlásek důležitá pro rozlišování významu. Dlouhé souhlásky se též označují jako zdvojené (viz výše).

Gramatika

Samohlásková harmonie

Samohlásková (vokalická) harmonie ovlivňuje celou gramatickou stavbu maďarštiny. Pro účely samohláskové harmonie dělíme maďarské samohlásky na přední a zadní:

Přední samohlásky (vysoké)	e é ö ő ü ű
Neutrální samohlásky	(é) i í
Zadní samohlásky (nízké)	a á o ó u ú

Podle tohoto pravidla v jednom slově mohou být buď jen přední, nebo jen zadní samohlásky. Výjimkou jsou slova cizího původu (telefon) a složeniny (Budapest). Pro většinu sufixů existují dvě až tři varianty, které se volí v závislosti na samohláskách v kořeni slova. Příklad (-tok / -tek – osobní koncovka sloves, 2. osoba množného čísla):

• dolgoztok = pracujete (zadní samohlásky)
• ültek = sedíte (přední samohlásky)

Samohláska i / í je sice foneticky přední, pravidlo samohláskové harmonie se však u ní neuplatňuje. Může být v jednom slově s předními i zadními samohláskami. Některá slova obsahující jen samohlásku i / í se chovají jako přední, např. illik (slušet) – minulý čas illett. Jiná jako zadní, např. iszik (pít) – minulý čas ivott. Výjimečně může být harmonie jediným rozdílem mezi homonymy: ír (psát) je zadní (írás – psaní), zatímco ír (Ir) je přední (írek – Irové). Pokud se i / í ve slově chová jako zadopatrová samohláska, je to dáno tím, že se dříve na jejím místě vyslovovala laryngální čili zadopatrová samohláska a teprve v posledních staletích se spodobnila s předopatrovým i / í.

Rovněž přední e, zejména pak é, se v určitých případech kombinuje se zadními samohláskami (například přivlastňovací koncovka -é, přípona -ért). Jindy se však pravidelně střídá se zadním a / á nebo o / ó (přípony -ás / -és, -ság / -ség).

Se samohláskovou harmonií souvisí skutečnost, že se na rozdíl od němčiny v maďarštině při skloňování nikdy nepřehlasuje o, u na ö, ü. Každé slovo zachovává svůj harmonický charakter. Může oproti tomu docházet k alternaci ö / e, např. fölött / felett (nad). Tento jev se označuje jako labiální vokalická harmonie – na rozdíl od výše uvedené palatální (patrové) samohláskové harmonie.

Aglutinace

Maďarština se vyznačuje rozvinutým systémem skloňování a časování. Na rozdíl od flektivních jazyků (jako je čeština), kde obvykle platí pravidlo jediné koncovky, jež vyjadřuje více mluvnických kategorií najednou, k maďarským slovům lze připojit více různých přípon a koncovek (sufixů). Takovéto „přilepovaní“ sufixů (aglutinace) s jediným významem řadí maďarštinu k aglutinačnímu typu jazyků. Každá koncovka vyjadřuje zpravidla jen jednu mluvnickou kategorii: pádová koncovka, znak množného čísla, přivlastňovací koncovka, osobní koncovka u sloves, koncovka minulého času a další. Sufixy se často připojují přes různé propojovací samohlásky, které usnadňují výslovnost.

Příklad:

ház-a-i-m-ban = v mých domech

ház = dům

-a- = propojovací samohláska

-i- = znak množného čísla (ve spojení s přivlastňovacím sufixem)

-m- = přivlastňovací sufix (můj)

-ban = pádová koncovka vyjadřující polohu uvnitř

Zvláštnosti

Kořen slova zůstává při přibírání koncovek a přípon obvykle zachován beze změny. Výjimečně dochází ke stahování jeho poslední samohlásky (zkrácení nebo vypuštění), např. agár (ohař) – agarak (ohaři). Systematicky se stahují podstatná jména zakončená -alom, -elem (plurál -almok, -elmek) a slova končící -0X0g (kde 0 značí samohlásku a X souhlásku l, r). Slova zakončená krátkou samohláskou při ohýbání tuto samohlásku většinou prodlužují, např. alma (jablko), almából (z jablka), almáink (naše jablka). Slova zakončená dlouhou samohláskou někdy naopak tuto zkrátí a připojí koncovku přes vložené -v-, např. ló (kůň) – lovak (koně), kő (kámen) – kövek (kameny). Pouze několik málo kořenů prochází výraznější proměnou, např. teher (náklad), plurál terhek. Tyto jevy (kromě prodlužování koncové samohlásky, které je univerzální) se však případně týkají jen přivlastňovacích tvarů, plurálu, akuzativu a superessivu ("na tom" – koncovka -n).

Nikoliv ke změně kořene, ale přípony, dochází systematicky pokud přípona začínající na v (-val / -vel, -vá / -vé) přistupuje ke slovu zakončenému na souhlásku. Tehdy se toto v přizpůsobí této souhlásce, např. szándék + -val dává szándékkal (s úmyslem), plurál szándékok tvoří szándékokkal (s úmysly).

Jmenný rod

Maďarština je bezrodý jazyk. Nerozlišuje rod mužský, ženský a střední, dokonce ani u zájmen: ő znamená on, ona i ono. Pokud je potřeba rozlišit pohlaví, existují možnosti přechylování na úrovní slovní zásoby, například složeniny se slovem nő (žena): tanár = učitel, tanárnő = učitelka.

Číslo

Maďarština rozlišuje jednotné a množné číslo. Množné číslo se vyjadřuje pomocí charakteristického sufixu -k nebo -i- (při použití přivlastňovacích sufixů). Znak množného čísla se zpravidla připojuje jen k podstatnému jménu, případně ukazovacímu zájmenu. K jiným slovním druhům se připojuje jen za určitých podmínek (viz dále).

Znak množného čísla se používá pouze v případě, že není blíže určen počet. Je-li počet vyjádřen číslovkou, zůstává podstatné jméno v jednotném čísle. Například:

egy fa = (jeden) strom

fák = stromy (není určen počet, mnohost vyjadřuje koncovka -k)

sok fa = mnoho stromů, öt fa = pět stromů (číslovka vyjadřuje počet větší než jeden)

Přivlastňování

Systém přivlastňování je v maďarštině odlišný od indoevropských jazyků. Podstatná jména se nepojí s přivlastňovacími zájmeny, ale přibírají zvláštní přivlastňovací sufix: A(z én) könyvem. = Toto je moje kniha.

• Přivlastňovací zájmena se používají pouze samostatně, nejčastěji v přísudku:

Ez a könyv az enyém. = Tato kniha je moje.

• Obdobným způsobem se používá přivlastňovací koncovka -é, která se připojuje ke jménu vlastníka:

Ez a könyv Pálé. = Tato kniha je Pavlova. (srovnej dále)

• Přivlastňuje-li se konkrétní osobě nebo věci, přibírá přivlastňovaná věc přivlastňovací koncovku, zatímco vlastník zůstává buď bez koncovky, nebo přibírá koncovku dativu:

kutya lába = noha psa (doslova pes jeho noha)

kutyának a lába = noha psa (doslova psovi ta jeho noha)

Pál könyve / Pálnak a könyve = Pavlova kniha

Maďarština nemá sloveso s významem mít. Místo toho se používá zvláštní vazba se slovesem van (být). Vlastník přibírá dativní koncovku:

Van kutyám. = Mám psa. (doslova je můj pes)

Péternek van kutyája. = Petr má psa. (doslova Petrovi je jeho pes)

Člen

Podstatná jména jsou obvykle determinována členem, který je dvojí:

• neurčitý: egy má také význam jeden a používá se pouze v jednotném čísle
• určitý: a (před jmény začínajícími souhláskou) nebo az (před jmény začínajícími samohláskou) se používá v jednotném i množném čísle

Podstatná jména

Podstatná jména se skloňují. Při skloňování přibírají přivlastňovací sufixy, znak množného čísla a pádové koncovky.

Maďarština má 18 pádů. Sada pádových koncovek je jednotná pro všechna podstatná jména, případně i další sklonné slovní druhy. Koncovky mají obvykle dvě, někdy tři varianty podle samohláskové harmonie (viz výše).

1. pád (nominativ) je základním tvarem jména, koncovku nemá: kutya (pes), ház (dům)

2. pád (genitiv) jako takový neexistuje a opisuje se přivlastňovacími vazbami (viz výše)

3. pádu (dativu) odpovídá koncovka -nak / -nek: háznak (domu). Terminativ má koncovku -ig: házig ((až) k domu)

4. pád (akuzativ) má koncovku -t: kutyát (psa). Kauzál-finál se ovšem vyjadřuje koncovkou -ért: kutyáért (pro psa)

5. pád (vokativ) maďarština nemá, oslovuje se 1. pádem

6. pád (lokál) je vyjadřován více způsoby. K umístění a pohybu obecně se vztahuje matice devíti pádů, které odpovídají na otázky kam?, kde? a odkud?:

• vnitřní: házba – házban – házból = do domu – v domě – z domu

kertbe – kertben – kertből = do zahrady – v zahradě – ze zahrady

• povrchové: asztalra – asztalon – asztalról = na stůl – na stole – ze stolu

székre – széken – székről = na židli (kam) – na židli (kde) – ze židle

• přibližné: orvoshoz – orvosnál – orvostól = k lékaři – u lékaře – od lékaře

Péterhez – Péternél – Pétertől = k Petrovi – u Petra – od Petra

Řada dalších prostorových vztahů (pod, nad, zpod, za, zpoza, skrze atd.) je vyjadřována systémem záložek. Koncovka -ról / -ről také vyjadřuje českou vazbu "o něčem". Pro časovou lokalizaci se používá koncovka -kor: éjfélkor (o půlnoci).

7. pád (instrumentál) je tvořen koncovkou -val / -vel, která se případně přizpůsobuje koncové souhlásce základního tvaru: almával (s jablkem), köszönettel (s vděkou). Podobný je translativ vyjadřující změnu stavu: jég (led) – jéggé válik (stát se ledem, změnit se v led), případně proměnu: szép (krásný) – széppé lesz (zkrásnět). Příponami translativu -vá / -vé taky tvoříme sloveso z přídavného jména: nevetséges (směšný) – nevetségessé tesz (zesměšnit), nebo uděláme někoho / něco nějakým / čím: boldogtalan (nešťastný) – boldogtalanná tesz (udělat nešťastným).

Maďarština má také dva způsoby vyjádření essivu ("jako něco, na způsob"), formální -ként a modální -ul / -ül: orvosként (jako lékař), például (například).

Přídavná jména

Přídavná jména přijímají koncovky množného čísla, případně pádové koncovky pouze tehdy, když se nepojí s podstatnými jmény:

A kutyák nagyok. = Ti psi jsou velcí. (tvar množného čísla v postavení přísudku)

Milyen inget akarsz? Fehéret. = Jakou košili chceš? Bílou. (akuzativní tvar)

V postavení přívlastku, vždy před podstatným jménem, je přídavné jméno nesklonné (srovnej s výše uvedenými příklady):

nagy kutyák = velcí psi

Akarom a fehér inget. = Chci tu bílou košili.

Stupňování: 2. stupeň (komparativ) se tvoří příponou -abb / -ebb (-ší, -ejší). Přidáním předpony leg- (nej-) k tomuto tvaru se tvoří 3. stupeň (superlativ): gyors gyorsabb leggyorsabb = rychlý rychlejší nejrychlejší

Výjimkou je stupňování slova jó (dobrý) – jobb, legjobb. K adjektivu nagy (velký) přistupuje přípona -obb (nagyobb).

Slovesa

Slovesa mohou mít dvojí časování – určité (předmětné) a neurčité (podmětné). Ve všech časech a způsobech přibírají dvě sady osobních koncovek podle toho, zda se pojí s určitým, neurčitým, případně žádným předmětem:

Építettél egy házat. = Stavěl si (nějaký) dům. (neurčité časování)

Építetted a házat. = Stavěl si ten dům. (určité časování)

Nepřechodná (intranzitivní) slovesa nemají předmět, proto mají pouze neurčité časování.

Při časování se (obdobně jako v češtině) přidávají osobní koncovky, které vyjadřují 1., 2. a 3. osobu v jednotném a množném čísle. Není proto nutné označovat podmět osobním zájmenem. Je-li podmět zřejmý, může se vynechat.

V neurčitém časování navíc existuje osobní koncovka, která vyjadřuje vztah já – tebe / vás:

utállak = nenávidím tě

szeretlek = miluji tě

Infinitiv se vyznačuje koncovkou -ni: olvasni = číst

Maďarské sloveso má tři časy jako v češtině: minulý, přítomný a budoucí.

• Minulý čas se tvoří vložením sufixu -t- (s variantami -ott-, -ött-, -ett-) mezi kmen a osobní koncovku:

szaladtunk = běželi jsme

• Budoucí čas se tvoří pomocným slovesem fog + infinitiv:

fogunk menni = půjdeme

Odborně zaměřené mluvnice však nepočítají tuto konstrukci mezi časy. Jednak proto, že se tvoří skládáním. A také proto, že budoucnost se dá vyjádřit i přítomným časem ve spojení s příslovečným určením času:

Ma este moziba megyek. = Dnes večer jdu do kina.

Jediné maďarské sloveso, které má vlastní tvary budoucího času, je existenciální sloveso lenni (být), kde se jedná o tvary se základem lesz (bude), zatímco přítomný čas se tvoří od základu van (je).

Slovesné způsoby jsou rovněž tři: oznamovací, podmiňovací (kondicionál) a spojovací (subjunktiv).

• Kondicionál přítomný se tvoří vložením sufixu -ná- / -né- mezi kmen a osobní koncovku:

olvasnánk = četli bychom

• Kondicionál minulý se tvoří spojením minulého času a pomocného slovesa volna (byl by):

olvastunk volna = byli bychom četli

• Subjunktiv vyjadřuje nejčastěji rozkaz (imperativ) nebo přání. Má širší využití než rozkazovací způsob v češtině. Tvoří tvary ve všech osobách. Jeho znakem je sufix -j-, který se vkládá mezi kmen a osobní koncovku:

menjetek! = jděte!

menjen = ať jde / jděte (vykání)

Při asimilaci souhlásek někdy toto -j- mizí: olvass! = čti!

• Potenciál se tvoří příponou -hat / -het a vyjadřuje možnost: olvashat = lze číst

Nepravidelná slovesa

Několik maďarských sloves (vesměs velmi frekventovaných) se časuje více či méně nepravidelně. Mnohá se však časují vzájemně stejným způsobem. Jsou to (uveden infinitiv, oznam. 3. os. sg neurč. přítomný a minulý, rozk. 2. os. sg (neurč. a urč.)):

• aludni (spát) – alszik, aludt, aludj / aludjál, aludd / aludjad; analogicky se časují feküdni (ležet) a nyugodni (odpočívat)
• enni (jíst) – eszik, evett, egyél, edd / egyed
• hinni (myslet si) – hisz, hitt, higgyél, hidd / higgyed
• inni (pít) – iszik, ivott, igyál, idd / igyad
• jönni (přijít) – jön, jött, gyere / jöjj
• lenni (být) – van, volt, légy / legyél
• menni (jít) – megy, ment, menj / menjél
• nőni (růst) – nő, nőtt, nőj / nőjél, nődd / nőjed; analogicky főni (vařit se), lőni (střílet), róni (rýt), szőni (tkát)
• tenni (dát) – tesz, tett, tégy / tegyél, tedd / tegyed; analogicky venni (vzít) a vinni (nést)

Iková slovesa

Zvláštním typem jsou tzv. iková slovesa, nazvaná takto podle jejich tvaru ve 3. os. sg oznam. neurč. přít. zakončeného na -ik (zatímco u ostatních maďarských sloves je tento tvar současně kořenem, t. j. bez koncovky). Iková slovesa zpravidla tvoří odlišně rozkazovací tvar ve 3. os. sg (zakončené jednotně na -ék). Mívají význam podobný českým zvratným slovesům, kdy podmět koná sám na sobě. Proto jsou iková slovesa až na výjimky nepřechodná.

Postpozice

Postpozice (záložky) plní v maďarštině stejnou funkci jako předložky v češtině a jiných jazycích. Rozdíl je především v tom, že stojí až za řídícím jménem. Většinou se pojí se základním pádem (nominativem). Fungují podobně jako pádové koncovky. Píší se však odděleně a nemají varianty podle samohláskové harmonie.

Postpozice vyjadřující místní vztahy tvoří trojice jako místní pády:

• ágy alá – ágy alatt – ágy alól = pod postel – pod postelí – zpod postele
• ágy mellé – ágy mellett – ágy mellől = vedle postel – vedle postele – od (vedle) postele
• ágy elé – ágy előtt – ágy elől = před postel – před postelí – zpřed postele
• ágy fölé – ágy felett / fölött – ágy fölül = nad postel – nad postelí – zponad postele
• ágy mögé – ágy mögött – ágy mögül = za postel – za postelí – zpoza postele
• ágyak közé – ágyak között – ágyak közül = mezi postele (kam) – mezi postelemi (kde) – z místa mezi postelemi

Další záložky jsou: körül = kolem (kde), köré = kolem (kam), felől = směrem od, felé = směrem k, na, helyett = místo (čeho), szerint = podle (čeho), miatt = kvůli, szerint = podle (čeho), után = po, za, ellen = proti, által = prostřednictvím, iránt = směrem k, nélkül = bez

Pokud se postpozice pojí s osobními zájmeny, přijímají osobní koncovky, které jsou shodné s přivlastňovacími:

alattam = pode mnou (nikoliv én alatt !)

fölötted = nad tebou

Zápor

Univerzální záporkou je nem (ne), případně sem (také ne). Stojí před negovaným výrazem: nem értem = nerozumím.

V subjunktivu se místo nem používá ne, případně se: ne gyere ide! = nechoď sem!

Stejně jako v češtině je v maďarštině možný vícenásobný zápor: Nem értek semmit. = Nerozumím nic.

Slovosled

Slovosled maďarské věty je volný, není však nahodilý. Základní slovosled oznamovací věty je SOV (podmět – předmět – přísudek). Větný člen, na který je kladen důraz, obvykle stojí bezprostředně před přísudkem.

V tázacích větách bývá obecně jádro dotazu na začátku. Ve větách s tázacím zájmenem (doplňovacích) se tento slovosled shoduje s češtinou: Hol van a kép? = Kde je (ten) obraz? V tázacích větách zjišťovacích je proti češtině obrácený: Kép ez? = Je to obraz? (doslova Obraz to (je)?) Itt van az a fiú? = Je ten chlapec tady? (doslova Tady je ten chlapec?)

Slovosled záporné věty je zpravidla stejný jako v češtině: Ez nem kép. = To není obraz.

Typické pro maďarštinu je (oproti většině evropských jazyků) obrácené pořadí složek jména, včetně hodností a titulů, např. král Karel I. je maďarsky I. Károly király (doslova I. Karel král). Příjmení stojí před křestním jménem (jmény): László Kovács je v maďarštině vždy Kovács László. Obráceně se uvádějí i data: 5. 7. 2016 je maďarsky 2016. 7. 5. Měsíc je vždy před dnem. Obecně jsou časové jednotky řazeny od největší po nejmenší.

Příklady

• maďarský: magyar /mɑɟʝɑr/ [moďor]
• ahoj: szia /siɑ/ [sijo]
• dobrý den: jó napot (kívánok) /joːnɑpot kivaːnok/ [jó nopot kívánok]
• prosím: kérem (szépen) /keːrɛm seːpɛn/ [kírem sípen]
• promiň(te): bocsánat /botʃaːnɑt/ [bočánot]
• děkuji: köszönöm /køsønøm/ [kösönöm]
• toto / tohle: az /ɑz/, ez /ɛz/ [ez]
• kolik?: mennyi? /mɛɲɲi/ [meňňi]
• kolik to stojí?: mennyibe kerül? /mɛɲɲibe kɛryl/ [meňňibe kerül]
• ano: igen /iɡɛn/ [igen]
• ne: nem /nɛm/ [nem]
• nerozumím: nem értem /nɛm eːrtɛm/ [nem írtem]
• nevím: nem tudom /nɛm tudom/ [nem tudom]
• kde je WC?: Hol van a vécé? /hol vɑn ɑ veːtseː/ [hol von o vící]
• džus: gyümölcslé /ɟʝymøltʃleː/ [ďümölčlí]
• voda: víz /viːz/ [víz]
• víno: bor /bor/ [bor]
• pivo: sör /ʃør/ [šör]
• čaj: tea /tɛɑ/ [tejo]
• mléko: tej /tej/ [tej]
• mluvíte anglicky?: Beszél angolul? /besél ɑnɡolul/ [besíl ongolul]
• pomoc!: Segítség! /ʃɛɡiːtʃːeːɡ/ [šegíčíg]
• pracuj! dolgozz /dolgozː/ [dolgozz]

Vzorový text

Všeobecná deklarace lidských práv

maďarsky	Minden emberi lény szabadon születik és egyenlő méltósága és joga van. Az emberek, ésszel és lelkiismerettel bírván, egymással szemben testvéri szellemben kell hogy viseltessenek.
česky	Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Ukázky ze psané maďarštiny

• 
  Tzv. Husitská bible, kolem roku 1466.
• 
  Jeden z nejstarších dochovaných písemných záznamů, datovaný do let 1192-1195.
• 
  Stránka z knihy sepsané v roce 1533.

Odkazy

Literatura

• KONTLER, László. Dějiny Maďarska. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 613 s. ISBN 978-80-7106-616-3. 
• SCHREIEROVÁ, Angelika. Maďarština (nejen) pro samouky. Praha: LEDA, 2012. 336 s. ISBN 978-80-7335-272-1. (Čeština) 

Související články

• Maďaři
• Maďarsko
• Dějiny Maďarska
• Maďarská diaspora
• Hungarologie

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu maďarština na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo maďarština ve Wikislovníku
• Kniha Maďarština ve Wikiknihách

• Maďarsko-český slovník online
• Základy maďarštiny (česky)

Portály: Maďarsko

Autoritní data	NKC: ph117232 BNF: cb119552537 (data) GND: 4120374-4 LCCN: sh85062997 LNB: 000048574 NDL: 00562923 NLI: 987007531292305171