Max Planck

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Max Planck
Max Planck
Max Planck
Rodné jménoMax Karl Ernst Ludwig Planck
Narození23. dubna 1858
Kiel
Úmrtí4. října 1947 (ve věku 89 let)
Göttingen
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníStadtfriedhof Göttingen (51°31′57″ s. š., 9°54′35″ v. d.)
BydlištěKiel
Mnichov
Alma materMnichovská univerzita (od 1874)
Maximiliansgymnasium München
Univerzita Friedricha Wilhelma v Berlíně
Humboldtova univerzita
Povoláníteoretický fyzik, vysokoškolský učitel, fyzik a filozof
ZaměstnavateléMnichovská univerzita (1880–1885)
Kielská univerzita (1885–1889)
Univerzita Friedricha Wilhelma v Berlíně (1889–1927)
Humboldtova univerzita
OceněníHelmholtz-Medaille (1914)
Nobelova cena za fyziku (1918)
Liebigova medaile (1921)
Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1925)
zahraniční člen Královské společnosti (1926)
… více na Wikidatech
Politická stranaNěmecká lidová strana
Nábož. vyznáníluteránství
ChoťMarie Merck
DětiErwin Planck
Karl Planck
RodičeWilhelm von Planck
PříbuzníHugo Planck (sourozenec)
Funkceprofesor (od 1885)
tajný rada (od 1908)
PodpisMax Planck – podpis
Citát
Princip energie je záležitost zkušenosti. Pokud by tedy jednoho dne měla být jeho všeobecná platnost zpochybněna, což v atomové fyzice není vyloučené, pak by se problém perpetua mobile stal náhle aktuálním. V tom případě není jeho nesmyslnost vůbec absolutní.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Max Karl Ernst Ludwig Planck (23. dubna 1858 Kiel4. října 1947 Göttingen) byl německý fyzik, považovaný za jednoho ze zakladatelů kvantové teorie.

Život

Studoval u vynikajících německých fyziků Helmholtze a Kirchhoffa. V červenci 1879 získal doktorát na mnichovské univerzitě. V roce 1880 dokončil dizertační práci a stal se soukromým docentem na mnichovské univerzitě. V roce 1885 byl s pomocí otce jmenován mimořádným profesorem na univerzitě v Kielu. V roce 1892 nastoupil po Helmholtzovi na místo řádného profesora teoretické fyziky na berlínské univerzitě. V Berlíně pak působil až do konce své vědecké kariéry.

Zpočátku pracoval na termodynamice, později jej zaujala Kirchhoffova práce o záření a začal se zabývat problémem záření černého tělesa, kde dosáhl největších vědeckých úspěchů. Roku 1899 objevil základní fyzikální konstantu, dnes nazývanou Planckova konstanta. Téhož roku popsal sadu tzv. Planckových jednotek, udávající přirozená měřítka času, prostoru a hmotnosti. O rok později pak objevil správný zákon vyzařování černého tělesa – průlomový článek v Annalen der Physik vyšel roku 1901. Pro vysvětlení zákona vyzařování formuloval hypotézu kvantování energie oscilátorů. (Skutečný dosah myšlenky kvantování si ovšem uvědomil teprve Albert Einstein o pět let později, postuloval kvantování energie elektromagnetického pole a touto teorií okamžitě vysvětlil fotoelektrický jev.)

V letech 19051909 předsedal Německé fyzikální společnosti (Deutsche Physikalische Gesellschaft). V roce 1918 byl za práci na záření černého tělesa oceněn Nobelovou cenu za fyziku.

V pozdějších letech se věnoval filosofii, estetice a náboženství. Před druhou světovou válkou se pokusil přesvědčit Adolfa Hitlera, aby změnil rasové zákony a ušetřil vědce židovského původu.[1] V roce 1945 byl jeho syn Erwin umučen gestapem v souvislosti s neúspěšným pokusem o atentát na Hitlera.

Ocenění

Publikace

Odkazy

Reference

  1. GRYGAR, J. OSOBNOST: Před 150 lety se narodil Max Planck – život a dílo. Neviditelný pes [online]. 2008-04-25 [cit. 2008-08-24]. Dostupné online. ISSN 1212-673X. 

Literatura

  • Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2
  • Heilbron, J. L. The Dilemmas of an Upright Man: Max Planck and the Fortunes of German Science (Harvard, 2000) ISBN 0-674-00439-6
  • Rosenthal-Schneider, Ilse Reality and Scientific Truth: Discussions with Einstein, von Laue, and Planck (Wayne State University, 1980) ISBN 0-8143-1650-6
  • Doc. Ing. Igor Jex, DrSc.: Max Planck – hledač absolutna. 8. sv. edice JČMF „Velké postavy vědeckého nebe“, 56 str. Prometheus, Praha 2000.

Externí odkazy

Šablona:Nositelé Nobelovy ceny za fyziku 1901-1925