Max Alpert
Max Vladimirovič Alpert (rusky: Макс Владимирович Альперт) (18. března 1899, Simferopol – 30. listopadu 1980, Moskva) byl sovětský novinářský fotograf, jeden z průkopníků sériové reportážní fotografie. Stál u počátků moderní fotožurnalistiky ve dvacátých a třicátých letech v bývalém SSSR. Společně s fotografy jako byli Arkadij Šajchet, Alexandr Rodčenko, Boris Ignatovič, Georgij Petrusov nebo Ivan Šagin se stali nástrojem programové, centrálně řízené a didakticky zaměřené propagandy.[1][2][3]
Obsah |
Biografie[editovat]
Spolu se svým bratrem studoval fotografii v Oděse (1914). Po občanské válce, pracoval jako fotografický korespondent v "Rabočej Gazetě" v Moskvě. Ve dvacátých letech se stal členem Asociace fotografů v Moskvě. Ve třicátých let pracoval v časopisech SSSR na strojke, kde publikoval asi 50 fotoreportáží. Nejvýznamnější díla tohoto období byla zrealizována při výstavbě elektrárny v Magnitogorsku (Magnitka), při pokládání Turksiba a při stavbě Velkého Ferganského kanálu.
| „ | S Alpertem jsme bok po boku zdolali celý Ferganský kanál. Jaká radost bylo sledovat jeho neúnavnou a čistou fotoreportérskou posedlost. V hoře překrásných fotografií, zaznamenávající tuto zajímavou stránku dějin lidské práce, je monumentální obraz naší éry. | “ |
| — Sergej Michajlovič Ejzenštejn | ||
Alpert pracoval zároveň v novinách Pravda, kde pořizoval portréty téměř všech hlavních sovětských a řadu zahraničních politiků, vojáků, spisovatelů a hráčů. Během Velké vlastenecké války pracoval jako dopisovatel pro TASS a Sovinformbyuro, Alpert pracoval na bojišti jak v týlu, tak v předních bojových liniích. Je autorem snímku Kombat, která se stala symbolem této války.
Na konci války pobýval v Praze a v Berlíně a fotografoval vítěznou přehlídku 24. června 1945 v Moskvě. V poválečných letech pracoval v různých redakcích. Byl hlavním fotografickým korespondentem tiskové agentury Novosti.
Společně s Arkadijem Šajchetem se stal zakladatelem vícezáběrových reportáží. Nejznámější byla jejich práce Rodina Filippových – 52 fotografií vyprávělo příběh dělníka a jeho rodiny. Fotoreportáž byla také otištěna v novinách německých komunistů Arbeiter Illustrierte Zeitung a setkala se na počátku 30. let s velkým ohlasem v Německu, Československu, i dalších evropských zemích. Vedle významné společenské role sehrála také důležitou roli jako první významné dílo, které dokázalo rovnocennost a velké potencionální možnosti vícezáběrových reportáží, sérií a fotofejetonů.[2]
Je nositelem Řádu rudé hvězdy, Отечественной войны II степени, dvou řádů Трудового Красного Знамени a dalších medailí. Je zaslouženým pracovníkem kultury RSFSR.
Řada jeho prací je uložena ve sbírce negativů v Národním muzeu současné historie Ruska.
Publikace[editovat]
Knihy, na kterých Alpert spolupracoval:
- Antologie sovětské fotografie, 1941-1945, Nakladatelství Planeta, Moskva 1987
- PROPAGANDA & DREAMS, Edition Stemmle 1999 ISBN 3-908161-80-0
Odkazy[editovat]
Reference[editovat]
- ↑ Okruhy otázek pro magisterské zkoušky z dějin fotografie, Ateliér reklamní fotografie – dějiny oboru 2007/2008.
- ↑ a b http://itf.fpf.slu.cz/studenti/petak.doc
- ↑ http://vystavy.kdykde.cz/fotografie/praha/14311___fotostrojka---sovetska-fotografie-1917-1941
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Альперт, Макс Владимирович na ruské Wikipedii.
Literatura[editovat]
- Max Alpert (G. Čudakov, Velká radost - práce), časopis Sovjetskoje foto roku 1979 №3
