Maurice Halbwachs

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Maurice Halbwachs
Maurice Halbwachs
Maurice Halbwachs
Narození 11. března 1877
Remeš
Úmrtí 16. března 1945 (ve věku 68 let)
Koncentrační tábor Buchenwald a Vyhlazovací tábor
Povolání sociolog, psycholog a filosof
Alma mater École normale supérieure
Universita v Göttingenu
Ocenění rytíř Čestné legie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maurice Halbwachs (11. března 1877, Remeš16. března 1945 koncentrační tábor Buchenwald) byl francouzský filozofsociolog, představitel „durkheimské školy“, považovaný za hlavního teoretika sociologie paměti.[1] Znám je zejména pro svůj podíl na zavedení konceptu kolektivní paměti (mémoire collective).[2] Největší vliv na něj přitom měli filozof Henri Bergson a sociolog Émile Durkheim. Ovlivnili ho též historik Marc Bloch či sociolog Marcel Mauss.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Halbwachs se narodil roku 1877 v Remeši. Později studoval na pařížské École normale supérieure. Zde ho silně ovlivnil filozof Henri Bergson, s nímž vedl ve značné části svého pozdějšího díla polemiku.[1] Roku 1901 složil agrégration z filosofie a několik následujících let působil jako středoškolský pedagog. Roku 1905 se vrátil do Paříže, aby na Sorbonně studoval ekonomii, právo a matematiku. Přednášky Émila Durkheimema, které zde navštěvoval, ho přivedly k zájmu o sociologii a ke spolupráci na vydávání jeho časopisu L'Année Sociologique. Absolvoval též několik studijních pobytů v Německu. Roku 1912 pak Halbwachs odevzdal svou habilitační práci pojmenovanou La Classe ouvrière et les niveaux de vie, recherches sur la hièrarchie des besoins dans les sociétés industrielles contemporaines.[1]

V letech 1919-1935 Halbwachs přednášel sociologii na univerzitě ve Štrasburku, kde ho ovlivnilo setkání s Marcem Blochem.[3] Poté přednášel v Paříži na katedře sociologie, kde spolupracoval s Marcelem Maussem. Po vypuknutí druhé světové války zůstal ve Francii. V letech 1942-1944 byl šéfredaktorem časopisu Annales de Sociologie. V roce 1944 byl jmenován profesorem v nejprestižnější francouzské vědecké instituci Collège de France. Nedlouho poté však byl zatčen gestapem a transportován do koncentračního tábora v Buchenwaldu, kde v březnu následujícího roku zemřel.[2]

Teorie paměti[editovat | editovat zdroj]

Pro Halbwachse je typické sociálně konstruktivistické pojetí paměti.[4] Základní Halbwachsovy premisy jsou takové, že paměť je společensky (sociálně) podmíněná a její existence mimo společnost není možná.[5] Kontinuita kolektivně sdíleného vědomí je udržována kulturou, přičemž do procesu vzpomínání se dostává pouze to, co má vztah k přítomnosti. Paměť se nemůže ustavit a uchovat sama o sobě, nýbrž se formuluje v určitých sociálních referenčních rámcích (cadres sociaux). Ty jsou závislé na společnosti, ve které daný jedinec žije a slouží k fixaci a znovuvyvolání jeho vzpomínek (rozhodují tak i o tom, co bude zapomenuto. V určitých případech lze hovořit dokonce o „kolektivní amnézii“). Minulost není beze změny uchována v individuálních pamětech, nýbrž je v každém okamžiku neustále rekonstruována.[3]

Lavabre shrnula hlavní předpoklady, ze kterých Halbwachs ve svých úvahách o kolektivní paměti vycházel, do tří bodů: „Minulost není konzervována, je rekonstruována z hlediska přítomného. Izolované individuum je pouhou fikcí, paměť minulého je možná jen díky sociálním rámcům paměti. Vzato z opačného úhlu pohledu: individuální paměť může být reálná, pouze pokud participuje na kolektivní paměti. A nakonec paměť má sociální funkci.“[6]

Halbwachs ve svých textech důsledně rozlišoval mezi individuální a kolektivní pamětí, nicméně paměť individuální vždy pojímal jako společensky podmíněný fenomén.[4] Individuální paměť si utváří každý jedinec během své socializace. Zatímco kolektivní paměť čerpá trvanlivost a sílu z celé skupiny jedinců, pouze jedinci jsou těmi, kdo vzpomínají. Děje se tak v interakci s druhými, ovšem každý jedinec se s danou vzpomínkou identifikuje v odlišné míře. Jak uvádí Assmann: „Kolektivy sice ‚nemají‘ žádnou paměť, avšak určují paměť svých příslušníků. Vzpomínky, a to i osobní, vznikají pouze díky komunikaci a interakci v rámci společenských skupin.“[5]

Titulní strana Halbwachsova stěžejního díla

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Les Cadres sociaux de la mémoire. Paříž, 1952.
    • Anglický překlad: On Collective Memory (Heritage of Sociology). Chicago: University of Chicago Press, 1992.
    • Český překlad: Kolektivní paměť. SLON, 2010.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c OLŠÁKOVÁ, Doubravka. K diskusi o paměti v českém kontextu „Druhého života“. Dějiny - teorie - Kritika. 2004, s. 270.  [Dále jen Olšáková 2004]
  2. a b NOVOTNÝ, Lukáš. Historická paměť podle Maurice Halbwachse [online]. Socioweb, 2007-03-30, [cit. 2010-01-26]. Dostupné online.  
  3. a b c Olšáková 2004, s. 271.
  4. a b ASSMANN, Jan. Kultura a paměť. [s.l.] : Prostor, 2001. ISBN 80-7260-051-6. S. 46.  [Dále jen Assmann (2001)]
  5. a b Assmann 2001, s. 36.
  6. LAVABRE, Marie-Claire. Užívání a zneužívání pojmu paměť. Biograf. 2005, čís. 37, s. 64. ISSN 1211-5770.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ASSMANN, Jan. Kultura a paměť. [s.l.] : Prostor, 2001. ISBN 80-7260-051-6. S. 320.  
  • LAVABRE, Marie-Claire. Užívání a zneužívání pojmu paměť. Biograf. 2005, čís. 37, s. 57–67. ISSN 1211-5770.  
  • OLŠÁKOVÁ, Doubravka. K diskusi o paměti v českém kontextu „Druhého života“. Dějiny - teorie - Kritika. 2004, s. 269-280.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]