Maurice Goldhaber

Maurice Goldhaber
Maurice Goldhaber
Narození	18. dubna 1911; Lvov
Úmrtí	11. května 2011 (ve věku 100 let); Suffolk County
Alma mater	Magdalenina kolej
Pracoviště	Brookhaven National Laboratory; Illinoiská univerzita v Urbana-Champaign; Univerzita v Cambridgi
Obor	jaderná fyzika
Ocenění	Tom W. Bonner Prize in Nuclear Physics (1971); J. Robert Oppenheimer Memorial Prize (1982); Národní vyznamenání za vědu (1983); Wolfova cena za fyziku (1991); Cena Enrica Fermiho (1998); … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Gertrude Scharff Goldhaber (od 1939)
Příbuzní	Gerson Goldhaber (sourozenec)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maurice Goldhaber (18. dubna 1911 – 11. května 2011) byl americký fyzik rakousko-uherského původu. V roce 1957 spolu s Lee Grodzinsem a Andrewem Sunyarem objevil, že neutrina mají zápornou helicitu.

Raný život a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Lvově, který byl tehdy součástí Rakousko-Uherské monarchie. Fyziku začal studovat v Berlíně. Doktorát ale získal na Univerzitě v Cambridgi v roce 1936.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1934, ještě během svého studia začal pracovat v Cavendishově laboratoři. Společně s Jamesem Chadwickem objevili takzvaný jaderný fotoelektrický jev.

Roku 1938 se přestěhoval na Univerzitu Illinois v Urbana Champaign. Ve 40. letech 20. století společně se svou manželkou Gertrude Scharff Goldhaber prokázali, že částice záření beta jsou totožné s elektrony.

V roce 1950 začal působit v Brookhaven National Laboratory. Zde pracoval s Edwardem Tellerem, s nímž představili i takzvaný Goldhaberův-Tellerův model týkající se obří dipólové nukleární rezonance.

V 50. letech se vsadil s Hartlandem Snyderem, že antiprotony nemohou existovat. Sázku v roce 1955 prohrál. Poté spekuloval, že antihmota není ve vesmíru hojná kvůli tomu, že před velkým třeskem existovala jediná částice "universon", která se rozpadla na "kosmon" a "antikosmon", přičemž náš vesmír vznikl z "kosmonu". V 50. letech rovněž uvažoval o tom, že všechny elementární částice jako jsou elektrony, protony a neutrony jsou zdvojeny, tedy že jsou spojeny s jinými podobnými avšak těžšími částicemi.^[1] Spolu s Robertem Christiem také spekuloval, že by takzvané podivné částice mohly být kompozitem třech základních částic. V letech 1961 až 1973 byl ředitelem Brookhaven National Laboratory.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Goldhaber získal za svou práci mnoho ocenění, zejména v roce 1983 Národní vyznamenání za vědu a v roce 1991 Wolfovu cenu za fyziku.^[2]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Goldhaberova manželka Gertrude byla rovněž fyzičkou. Fyzikou se zabýval i jeho bratr Gerson Goldhaber, který byl profesorem v Berkeley. Syn Alfred vyučuje fyziku na Newyorské státní univerzitě ve Stony Brooku, vnuk David je profesorem fyziky na Stanfordu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maurice Goldhaber na anglické Wikipedii.

↑ GOLDHABER, Maurice. A closer look at the elementary fermions.. Proc. Natl. Acad. Sci. U.S.A.. 2002, s. 33–6. DOI 10.1073/pnas.221582298. PMID 11773637. Bibcode 2002PNAS...99...33G. arXiv hep-ph/0201208.
↑ The President's National Medal of Science: Recipient Search | NSF - National Science Foundation. www.nsf.gov [online]. [cit. 2022-05-08]. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Maurice Goldhaber na Wikimedia Commons

[1] GOLDHABER, Maurice. A closer look at the elementary fermions.. Proc. Natl. Acad. Sci. U.S.A.. 2002, s. 33–6. DOI 10.1073/pnas.221582298. PMID 11773637. Bibcode 2002PNAS...99...33G. arXiv hep-ph/0201208.

[2] The President's National Medal of Science: Recipient Search | NSF - National Science Foundation. www.nsf.gov [online]. [cit. 2022-05-08]. Dostupné online.

[1]

[2]

Nositelé Wolfovy ceny za fyziku

1978–1979	Chien-Shiung Wu (1978) • Giuseppe Occhialini / George Uhlenbeck (1979)

1980–1989	Michael Fisher / Leo Kadanoff / Kenneth G. Wilson (1980) • Freeman Dyson / Gerardus 't Hooft / Victor Weisskopf (1981) • Leon Max Lederman / Martin Lewis Perl (1982) • Erwin L. Hahn / Peter Hirsch / Theodore Harold Maiman (1983/84) • Conyers Herring / Philippe Nozières (1984/85) • Mitchell Feigenbaum / Albert J. Libchaber (1986) • Herbert Friedman / Riccardo Giacconi / Bruno Benedetto Rossi (1987) • Stephen Hawking / Roger Penrose (1988)

1990–1999	Pierre-Gilles de Gennes / David J. Thouless (1990) • Maurice Goldhaber / Valentine Telegdi (1991) • Joseph Hooton Taylor (1992) • Benoît Mandelbrot (1993) • Vitalij Lazarevič Ginzburg / Jóičiró Nambu (1994/95) • John Archibald Wheeler (1997) • Jakir Aharonov / Michael Berry (1998) • Daniel Šechtman (1999)

2000–2009	Raymond Davis mladší / Masatoši Košiba (2000) • Bertrand Halperin / Anthony James Leggett (2002/03) • Robert Brout / François Englert / Peter Higgs (2004) • Daniel Kleppner (2005) • Albert Fert / Peter Grünberg (2006/07)

2010–2019	Alain Aspect / John F. Clauser / Anton Zeilinger (2010) • Maximilian Haider / Harald Rose / Knut Urban (2011) • Ja'akov Bekenstein (2012) • Peter Zoller / Ignacio Cirac (2013) • James D. Bjorken / Robert P. Kirshner (2015) • Joseph Imry (2016) • Michel Mayor / Didier Queloz (2017) • Charles H. Bennett / Gilles Brassard (2018)

2020–2029	Rafi Bistritzer / Pablo Jarillo-Herrero / Allan H. MacDonald (2020) • Giorgio Parisi (2021) • Anne L'Huillier / Paul Corkum / Ferenc Krausz (2022)