Matthew Quintal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vzbouřenci vysazují kapitána lodi a část posádky (ilustrace z roku 1790)

Matthew Quintal (*3. března 1766, Padstow, Anglie1799, Pitcairnův ostrov) byl anglický námořník a účastník slavné vzpoury na HMAV Bounty. Společně s vůdcem vzpoury Fletcherem Christianem odplul na Pitcairnův ostrov. Přežil na ostrově vzpouru tahitských společníků vzbouřenců, ale poté propadl alkoholu a byl zabit ostatními vzbouřenci Nedem Youngem a Johnem Adamsem.

Služba na Bounty[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 3. března 1766 v Padstow v Cornwallu; jméno Quintal je pravděpodobně zkomolenina cornského Quintrell. Matka Sarah Leverton mu v dětství zemřela a on strávil dva roky u svého strýce a několik dalších let v Plymouthu s otcem. Tři roky poté sloužil na korvetě Nymphas se svým strýcem a po jeho smrti pracoval na válečné lodi HMS Triumph jako kapitánův sluha.[1]

Bylo mu 21 let, když byl převelen na HMAV Bounty z HMS Triumph společně se svým přítelem Williamem McCoyem.[2] Velitel Bounty, poručík William Bligh, Quintala později popsal:

MATTHEW QUINTAL. námořník, věk 21 let, 5 stop a 5 palců vysoký, světlé pleti, světle hnědých vlasů, silné postavy; silně tetovaný na zádech a několika dalších místech.[pozn. 1]

Matthew Quintal byl násilnické povahy a na palubě Bounty patřil k potížistům; 10. března 1788 se stal prvním členem posádky, který byl zbičován 24 ranami z popudu prvního důstojníka Johna Fryera.[4] William Bligh napsal do lodního deníku:[5]

„Až do dnešního odpoledne jsem doufal, že se mi podaří uskutečnist celou plavbu, aniž bych musil někoho potrestat, avšak shledávám nezbytným potrestat Matthewa Quintala dvěma tucty ran důtkami za zpupnost a pohrdání.“

Na příjezdu Tahiti navázal pevný vztah,[6] s dívkou jménem jménem Tevaura; její jméno znamená „duše“, Quintal jí dal po své matce anglickou přezdívku Sarah.[7]

Vzpoura a život na Pitcairnu[editovat | editovat zdroj]

Vzpoury proti veliteli lodi, poručíku Blighovi se Matthew Quintal ochotně účastnil;[8] společně s Williamem McCoye a desátníkem Charlesem Churchillem tvořil Quintal jádro vzbouřenců.[2] Quintalova bouřlivá povaha brzy zapříčinila i konflikt s vůdcem vzpoury Fletcherem Christianem na ostrově Tubuai, kde se vzbouřenci nejprve a neúspěšně pokusili usadit.[2]

Matthew Quintal i jeho tahitská manželka Tevaura patřili společně s osmi dalšími Brity a 18 Polynésany mezi posádku Bounty, která 15. ledna 1790 zakotvila u Pitcairnova ostrova.[9] Bounty byla odstrojena a vzbouřenci začali diskutovat, co s ní, protože mohla být z moře viditelná a přilákat pozornost k ostrovu. Quintal patřil k největším zastáncům jejího potopení a 23. ledna, zatímco se vzbouřenci ještě nedohodli, založil na palubě oheň a loď potopil.[10]

Na ostrově patřil Quintal mezi hlavní utiskovatele Polynésanů; když se 20. září 1793 tahitští muži vzbouřili a začali zabíjet evropské vzbouřence. Quintal a McCoy se před hněvem tahitských mužů zachránili útěkem do hor, kde se 11 dnů skrývali.[8] Poté se vrátili zpět do osady a jednoho z Tahiťanů, Manariiho, se jim podařilo skolit.[11] 20. září 1793 (Massacre Day) přežili kromě McCoye a Quintala ještě John Adams a Ned Young. Ti poté převzali v kolonii vedoucí úlohu, zatímco Quintal s McCoyem propadli alkoholu. Matthew Quintal také týral svou ženu Tevaruu, která poté v roce 1799 spáchala sebevraždu.[2] Později v roce 1799 byl Nedem Youngem a Johnem Adamsem zabit, neboť opilý hrozil osadníkům smrtí, či podle jiné verze usiloval o život dětem Fletchera Christiana.[2]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Potomci vzbouřenců Matthewa Quintala a Johna Adamse (fotografie z roku 1861 z ostrova Norfolk)

Matthew Quintal měl na ostrově dvě manželky, Tevaruu (Sarah) a později Terauru, jež byla předtím s Nedem Youngem. Quintal měl s nimi dohromady šest dětí:[12]

Tevarua
  • Matthew Quintal (1791–1814)
  • John Quintal (1792–1792; zemřel po sedmi dnech[2])
  • Jane Quintal (*1795)
  • Arthur Quintal (6. května 1795–19. listopadu 1873)
  • Sarah Quintal (1797–27. listopadu 1851)
Teraura
  • Edward Quintal (1800–8. září 1841; pohrobek)

3. května 1856 všichni Pitcairňané opustili Pitcairnův ostrov a usadili se na ostrově Norfolk, který jim dala královna Viktorie. Na přelomu let 1857 a 1858 se 16 osadníků vrátilo zpět na Pitcairn a v roce 1864 dalších 24;[13] potomci Matthewa Quintala mezi nimi nebyli a tak na Pitcairnu žádní Quintalové nejsou, všichni žijí dodnes na Norfolku, či Novém Zélandu.[2] Mezi Quintalovy potomky patřil i Malcolm Champion (1883–1939), první novozélandský olympijský zlatý medailista (Letní olympijské hry 1912 ve Stockholmu).[14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V anglickém originálu: „MATTHEW QUINTAL, seaman, age 21 years, 5 feet 5 inches high, fair complexion, light brown hair, strong made; very much tatowed on the backside, and several other places“.[2][3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matthew Quintal [online]. REV. 2006-12-12, [cit. 2009-09-03]. (HMS Bounty Ancestors & Cousins.) Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g h Pitcairn Islands Study Center. Bounty's Crew Encyclopedia [online]. Angwin: Pacific Union College, [cit. 2009-06-22]. Heslo QUINTAL, Matthew. Dostupné online. (anglicky) 
  3. SILVERMAN, David. Pitcairn Island. Cleveland : World Pub. Co., 1967. 258 s. S. 43. (anglicky) 
  4. Matthew Quintal - AB: Mutineer, age 21 [online]. Little Canada: Paul and Beth Lareau, [cit. 2009-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ALEXANDEROVÁ, Caroline. Bounty: Pravdivá historie vzpoury na plachetníku Bounty. Překlad Jaroslav Rek. 1. vyd. Praha : BB art, 2005. 488 s. ISBN 80-7341-630-1. S. 102.  
  6. DENING, Greg. Mr Bligh's Bad Language: Passion, Power and Theatre on the Bounty. Cambridge : Cambridge University Press, 1994. 460 s. ISBN 0521467187. S. 85. (anglicky) 
  7. Tevarua [online]. REV. 2006-12-12, [cit. 2009-09-03]. (HMS Bounty Ancestors & Cousins.) Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b Matthew Quintal [online]. findagrave.com, 2004-8-3, [cit. 2009-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. History [online]. onlinepitcairn.com, [cit. 2009-06-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Pitcairn Island (Pitcairn Islands). In RING, Trudy, SALKIN, Robert M., SCHELLINGER, Paul E., LA BODA Sharon International Dictionary of Historic Places: Asia and Oceania. Londýn : Taylor & Francis, 1996-1-1. [dále jen Pitcairn Island (Pitcairn Islands) in: International Dictionary of Historic Places: Asia and Oceania]. ISBN 1-884964-04-4. Svazek 5, s. 674. (anglicky)
  11. Pitcairn Islands Study Center. History of Pitcairn Island [online]. Angwin: Pacific Union College, [cit. 2009-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. LUNDY, Darryl. Matthew Quintal [online]. Wellington: thePeerage.com, rev. 2006-4-16, [cit. 2009-09-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. FORTUNE, Kate. Pitcairn Islands. In LAL, Brij V., FORTUNE, Kate The Pacific Islands: an encyclopedia. Honolulu : University of Hawaii Press, 2000-11. [dále jen Pitcairn Islands in: The Pacific Islands: an encyclopedia]. ISBN 082482265X. S. 602. (anglicky)
  14. Malcolm Champion [online]. Wellington ; Auckland: New Zealand Olympic Committee, [cit. 2009-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Pitcairn Islands Study Center. Bounty's Crew Encyclopedia [online]. Angwin: Pacific Union College, [cit. 2009-06-22]. Heslo QUINTAL, Matthew. Dostupné online. (anglicky) 
  • Matthew Quintal [online]. findagrave.com, 2004-8-3, [cit. 2009-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Matthew Quintal [online]. REV. 2006-12-12, [cit. 2009-09-03]. (HMS Bounty Ancestors & Cousins.) Dostupné online. (anglicky)