Mater verborum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Úvodní iniciála v rukopisu Knihovny Národního muzea

Mater verborum (případně glossae Salomonis) označuje latinský výkladový slovník, který prvotně vznikl již v 9. století ve svatohavelském klášteře a byl napsán opatem a kostnickým biskupem Šalamounem III. Toto dílo se stalo v Evropě velmi oblíbené (Adolf Patera uvádí 16 dochovaných rukopisů z období 10.–15. století), jeden uložený v Knihovně Národního muzea (sign. X A 11) si získal zvláštní známost nejenom kvůli nákladné malířské výzdobě, ale protože obsahuje i několik českých glos. Část se datuje do 13. století, u části se předpokládá, že se jedná o novodobé podvrhy (z 19. století – tento rukopis znovuobjevila kontroverzní osobnost Václav Hanka).

Datace

Iniciála P s mnichy (tvůrci)

Vznik muzejního rukopisu se dnes klade do poloviny 13. století (snad okolo roku 1240).

Po znovunalezení Václavem Hankou roku 1827 bylo upozorněno, že na fol. 230r je u iniciály P u dvojice mnichů datace a dokonce jména tvůrců (písař Vacerad a iluminátor Miroslav). Datum bylo uvedeno jako MCII (1102), což přijal Hanka. Poté Palacký poukázal, že by datum mělo být čteno MC[C]II (1202), alespoň dnes nad datem je nadepsán titulus značící vynechané písmeno (v tomto případě C). V práci Patery a Bauma byly nápisy v nápisových páskách označeny za podezřelé a zřejmě doplněné až v 19. století, takže je nutné dílo datovat na základě jiných ukazatelů.

Autoři by mohli v rukopisu být označeni. Na foliu 70r se u iniciály H jsou autentické nápisy Lucas a Detricus prior. Role těchto dvou osob ve vztahu k rukopisu ale není doposud jasná.

Glosy

České glosy

V muzejním rukopisu existují tři vrstvy autentických českých glos v celkovém počtu 339. Glosář se v Čechách objevil již v 12. století a zde byl opsán a doplněn českými glosami. Tento první rukopis se nedochoval, nicméně byl přepsán do dnešního muzejního rukopisu a opatřen druhou vrstvou českých glos (42, tedy asi okolo poloviny 13. století) a konečně poslední vrstva (největší v počtu 285) přibyla na konci 13. století.

Zbytek (dnes se v rukopisu objevuje okolo 1200 glos) zřejmě byl doplněn až v 19. století.

Německé glosy

Jakožto literární dílo pocházející z německojazyčného prostoru obsahuje velký soubor starohornoněmeckých glos (mimo jiné Hanka uvádí, že v roce 1827 muzejní rukopis znovuobjevil na základě dotazu Eberharda Gottlieba Graffa, který sháněl německé památky). Tyto glosy jsou vydané.[1]

Odkazy

Reference

  1. Elias Steinmeyer a Eduard Sievers (edd.) Die althochdeutschen Glossen. Band 4. Alphabetisch geordnete Glossare. Adespota. Nachträge zu Bd. I–III. Handschriftenverzeichnis. Berlin 1898. S. 27–174.

Literatura

Externí odkazy